infocentrum-pelesany.cz/info

     O hradu Valdštejnu a lidech kolem  

  Upozornění předem. Tato rubrika je průběžně doplňována i přepisována podle toho, jak události přicházejí.  Koukněte tedy občas i nazpátek.

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

  Úvodem uvádím komentovaný odstavec z informační tabule ve Velkém sále na hradě. Kdo je autorem textu netuším (mohla by to ale vědět bývalá vedoucí Památek paní Gruberová). Zaráží mě ale, že úplně vynechal některá důležitá období. V souhrnu vzato, jedná se o dobu působení kastelána Kouckého. (Tedy z velké části i moji.) Není tam ani zmínka o sochaři Novákovi. Cui bono? 

  Materiál soch na valdštejnských mostech byl v osmdesátých letech 20. století u konce své fyzické životnosti. Přestěhovat je pod střechu byl jediný způsob jejich záchrany. Autorem projektu výměny soch byl akademický sochař Jiří Novák, k němu ale bylo zapojeno ještě mnoho dalších lidí různých profesí.  Prvním krokem bylo zhotovení replik, které později na mostech nahradily do hradního kostela přestěhované originály. Kompletní uskutečnění plánu si vyžádalo řadu let práce. Jaké byly náklady celé akce se můžeme jenom domýšlet. Na informační tabuli ve hradě ale projekt nestál za několik řádků. Mimochodem, Jiří Novák byl vůdčí postavou GO kapličky na Radči roku 1984, kdy jsme se seznámili. Mimo to v okolí Turnova víceméně za hubičku opravil mnoho kamenných památek. V sedmdesátých letech  patřil ke skupině lidí kteří odmítli podepsat takzvanou Antichartu. Pro mne byl vždy vzorem slušnosti, klidu a zodpovědnosti. Proč se komusi znelíbil, je mi tedy záhadou. Přiznám, že mě z toho mrazí.  Nebo, že by byl ještě nějaký jiný důvod??? 

Transport replik Jiří Novák + L.Š.
Transport replik Jiří Novák + L.Š.

  O nějakých vandalech nic nevím, konečně, dnes jsou taky, ale o desítkách, možná stovkách lidí kteří na hradě od počátku osmdesátých let, tedy v období socialismu, zadarmo dřeli, vím dost. Tady o nich ale není ani zmínka. Politika na rozdíl ode dneška tehdy běžné lidi příliš nezajímala. Kde by ale bez brigádníků hrad byl. S jejich pomoci se opravila vyhlídka za starým palácem, ve kterém vznikly expoziční prostory. Zpevnil a vymaloval kostel včetně instalace varhan. Jenom ta podlaha co dala práce. Opravila kaplička s obrazem K. H. Máchy, kočárovny a vstupní brána. Na všech objektech vznikly nové střechy. Zapomenout nesmím ani na vykopání části trasy příkopu pro přívodní kabely elektrické energie od trafa v Pelešanech ke hradu a různé úklidové akce po lese...  

  Teď mě napadlo, že ona tam nejspíš komusi vadí doba, kdy se to událo. To bude asi ono. Tak kdysi dávno jsem už něco takového zažil.  Říkalo se tomu normalizace. - L.Š. 

                                                                                                 Tolik úvodem

----------------------------------------------------------------------------------------

                              Jak to celé začalo a proběhlo:

     Správce hradu Valdštejna, odbor Turnovské památky a cestovní ruch, pořádal na přelomu června a července roku 2018  na Valdštejně setkání přátel hradu, bývalých pracovníků a brigádníků. Tedy, tak jsem byl informován. O co vlastně šlo, dodnes přesně nevím. Když jsem tam přišel, chtěl jsem vedoucí "Památek" paní Gruberové poděkovat za pozvání. Moji nataženou ruku obešla a zmizela ve hradě. Po chvíli jsem to zkusil znovu. Opět marně. No, nic. Asi jsem jí někdy ublížil. Možná. Pochodil jsem po hradě, něco si vyfotil. Z pod přístřešku mé počínání zaujatě sledovali "televizní" JUDr. Milan Brunclík s bývalou starostkou PhDr. Hanou Maierovou. S oběma jsem se znal více nežli čtyřicet let. Žádní kamarádi to pro mne ale nebyli. Byl jsem pro ně nula. V současnosti jsou již oba v nenávratnu.

 Po hradě se procházeli různí, pro mě neznámí, většinou mladí lidé. Exkastelána Kouckého jsem nikde nenašel.... Kdo jiný by tam ale měl být, že jo... ? "Tak tady to není pro mě vhodná společnost," říkám si. "Tak, co tady." Odešel jsem, doma sedl do auta a jel do Tatobit. Exkastelán byl doma, rakovina slinivky je hrozná nemoc: "Pozvánku jsem dostal, ale mě je tak zle, že se tam sám nedostanu. Myslel jsem, že mi město (tedy pořádající odbor památek) dá auto, ale vybodli se na mě." Po několika málo měsících Láďa zemřel ...   Co dodat? K neuvěření.

                                                                                                    ----------------------------

             Rok 2022 

 Odhalení pamětní desky Ladislavu Kouckému, bývalému kastelánovi hradu Valdštejna. Upozornění pro MěÚ v Turnově dne 28. 4. 2022 adresované místostarostce Janě Svobodové a starostovi Tomáši Hockemu.                                                         

   "Vážená paní místostarostko, vážený pane starosto. 
 Nějak jsem se doslechl, že se  na hradě Valdštejně 
bude odhalovat pamětní deska Ladislavu Kouckému, bývalému kastelánovi. Nic proti tomu, ale bylo by dobré, kdyby tam byla uvedena i jeho žena Blanka, protože nebýt jí, kde by byl kastelán. Na ní visela veškerá starost o domácnost i o děti, protože Láďa věčně nebyl doma. Hrad byl pro něho přednější, rodinou se příliš nezatěžoval. Blanka mu na hrad vozívala jídlo, uklízela po brigádnících ložnice a doma (zadarmo) prala různé tamní textilie. Pomáhala i s hradní účtařinou. Tohle nikdo nikdy neviděl. Zapomnělo se na ní i při výročním setkání po roce od Kouckého smrti.... Z rodiny tam byla pouze Andrea. 

                     

                     S pozdravem "Za Turnov zdravější ..."  L. Š."

---------------------------------------------------------------

12. 5. 2022  Uběhly tři týdny, odpověď žádná. Ani tečka. Chápu, mají moc práce. 

22. 5. 2022 Uběhl další čas, z úřadu stále nic. Konečně, není to jejich povinnost. Že jo. V Charouskově "Turnovsku v akci" se objevila krátká upoutávka na instalaci pamětní desky. Zajel jsem k Blance Koucké st. do Tatobit, o akci věděla něco málo z denního tisku. Nějaké pozvání nebo info z městského úřadu, přesněji z odboru Památky a cestovní ruch paní Gruberové, nedostala ani náhodou. 

2. 6. 2022 Stále nic. V Tatobitech u Kouckých také ne. Nerozumím tomu. Proč ? Ta deska se bude věšet na výročí Kouckého narozenin. Rodina k tomu nebyla pozvaná. Kdo by tam měl již být, když ne rodina...? Stále se mluví pouze o mladší dceři, bývalé valdštejnské kastelánce Andree, která hrad po tátovi převzala. Kde se vzala taková zášť ? 

3. 6. 2022 Opět nic. Nedalo mi to. Znovu jsem psal: "Vážený pane starosto. Protože se mi od vás žádné odpovědi na moje upozornění, že by si paní Blanka Koucká umístění na desce spolu s manželem, případně nějaké ocenění zasloužila také, nedostal, dovoluji si Vám napsat ještě několik vět: "V akci "Deska" je v celá řada záhadností... např. podle jakého klíče jsou vybíráni lidé, kteří dostali pozvánky.... " Připomenul jsem i moji rozepsanou "trojku" Kozákova, kde měla být o opravách Valdštejnu i lidech tam,  rozsáhlá kapitola. Její rozpracovanou verzi jsem kdysi starostovi poslal, při jeho věku on sám tyhle věci nemohl zažít. Oznámil jsem, že po tom všem uvažuji, že se ke psaní knihy vrátím. 

  Nastala velká výměna meilů mezi mnou a (řekněme) městem. (Přesněji, starostou Tomášem Hockem, tehdejší místostarostkou Janou Svobodovou a zastupitelkou Evou Kordovou.) Psali jsme si ještě v neděli pátého června časně ráno. Hodně věcí se vyjasnilo, odpoledne na hradě již byl klid. Někteří lidé se na mě smáli. Jiní ne. Manželka  kastelána Kouckého Blanka ani starší dcera Blanka ml. tam nebyly. Proč? Na žádné výročí, nebo něco jiného nikdy pozvané nebyly. Andrea (občas) mluví pouze o tátovi. (Jaká ale byla její úloha v celé kauze jsem nikdy nepochopil.) Tohle ale byla přece záležitost Odboru památek...  Že by někdejší kastelán Láďa Koucký paní Gruberové také ublížil?  

 Po sporech kolem Blanky Koucké st. mě starosta Turnova ing. Tomáš Hocke a zastupitelka paní Eva Kordová vyzvali, abych připravil nějaký pořad, besedu, přednášku - vyberte si - o Valdštejnu v době, kdy jsem tam působil. Tedy asi v letech 1981 až 1996.  Byla to doba kdy na hradě nefungovalo snad nic. Nebýt stovek dobrovolných pracovníků, kdo ví, jak by to s hradem dopadlo. Samozřejmě jsem se té příležitosti chopil a začal na tom pracovat. Místem konání byla dohodnuta pobočka turnovské knihovny "U nádraží". Před časem jsem tam již podobnou přednášku měl. Ředitel knihovny Mgr. Kříž s tím souhlasil, naopak prohlásil, že je to dobrý nápad takovouto besedu uspořádat. Po předběžné dohodě o termínu jsem se pustil do práce. 

  K 17. červenci 2022 jsem byl před koncem příprav. V té době se jednalo o 23 stran textu doprovázených zhruba sto třiceti, většinou unikátními fotografiemi. Chybělo několik fotek, doladit text a několikrát si to nahlas přečíst pro kontrolu potřebného času. Beseda, spíš přednáška o opravách hradu Valdštejnu v letech 1981 - 1996 se  podle dohody měla konat v turnovské Knihovně u nádraží ve čtvrtek 3. listopadu roku 2022  od 17. hodin. 

  Na přelomu září a října jsem si od ředitele knihovny Kříže ještě vyžádal potvrzení termínu 3. listopadu, což jsem od něho dostal. Dohodli jsme se i o vzhledu informačního plakátu, ke kterému jsem zaslal i několik fotografií.  

-----------------------------------       

  Je 24. říjen, přednáška má být za týden. Marně po městě hledám nějaký vyvěšený plakát, nebo nějaké jiné upozornění na připravovanou akci. Na různé následné akce již upozornění instalovaná byla. Žádná zmínka nebyla ani v TVA pana Charouska. (Podobným způsobem bylo informováno o mojí přednášce o starém železářství před několika lety. Tak jsem si teď již dal pozor. ) 

  V hlavní knihovně v Jeronymově ulici o mé přednášce obsluha nevěděla nic. Ta to ale vědět nemusí, napsal mi později ředitel. V tom momentě on ale přítomen nebyl. Protože jsem se spolehl na dříve dohodnuté, tak již při přípravě přednášky jsem o ní informoval řadu mých přátel a známých z různých muzeí a archivů. Nezapomněl jsem ani na bývalé brigádníky. Chystalo se jich mnoho.  Plakáty nikde žádné nebyly a tak jsem jich pro jistotu doma asi patnáct černobíle vytiskl a s kamarády je roznosil po obchodech a vývěskách. Znovu jsem obeslal s pozváním řadu přátel. Dostal jsem i nabídku přednášku o Valdštejně zopakovat v Tatobitech. Starostka Lenka Malá slíbila na přednášku do Turnova přijít a tam se dohodnout. 

  Další den, 25. října, jsem ještě došel zjistit stav do Knihovny u nádraží. Obsluha o akci nevěděla nic, když ale viděla vytištěný plakát, okamžitě se snažila zjednat nápravu. Ředitel, pan Kříž, mi mailem konání akce dodatečně potvrdil. Zřejmě dal vytisknout i nějaké barevné plakáty, sám jsem je ale neviděl. Čas běžel, tři dny před akcí jsem ale úplně jistě nevěděl, zda se to vůbec bude konat.

  3. listopad, 17. hodin. Bylo to super, knihovna U nádraží "narvaná" lidmi až pod strop mezipatra. Jejich počet neznám, snad více nežli padesát, průběžně docházeli další. Šrumec. Krátce po začátku přijel i náš starosta ing. Tomáš Hocke, vydržel až do konce. Přiznám, že mě jeho návštěva potěšila. Z okruhu zdejších historiků a památkářů jsem na besedě nezahlédl nikoho. Proč? Vždyť někteří předem slíbili, že přijdou. Pro turnovské muzejníky jsem měl přichystanou "flešku" s materiály k přednášce o Valdštejnu pro případ, že by ji někdy v budoucnu, až já tu nebudu, někdo třeba zopakoval. Nepřišel nikdo, fleška visí v igelitovém pytlíku na vývěsce v mé pracovně. 

------------------------------  

  Můj sbírkový fond hradu Valdštejna má asi 2300 položek. Fotky, články. A co ty další věci. Jenom mgf záznamů různých vyprávění dávno mrtvých lidí mám asi 600. K tomu digizáznamy. Články. Knihy. Spousta slovníků různých druhů. Jazykové, etymologické. Fotky. Jsem už v letech, komu to mám odkázat...? Do turnovského muzea? Do semilského archivu? Aby si někdo na mé práci dělal slávu...??? Za co? Obnova hradu Valdštejna by mohla být lákavým námětem. 

------------------------------                  

  Ze záhadných důvodů se neuskutečnila ani přednáška v Tatobitech. Starostka do Turnova nedorazila a na můj mailový dotaz odpověděla, že jsem při přednášce v Turnově "nevnímal" jejího posla. A že bych se měl omluvit. Pane Bože, já tam na něco takového asi měl čas. Když se nepřihlásil sám... Já přece čekal starostku. A jestli tam vůbec nějaký posel byl, paní starostko ... ?!

                -----------------------------------------------

  Fotky z první přednášky. Bohužel samí lidé, žádný pohled do sálu od kamarádů nedošel. Prý GDPR. 

---------------------------------

  Asi před sedmi lety jsem začal psát třetí díl "Za tajemstvími kraje pod Kozákovem". Stěžejní částí knihy měla být historie dění na Valdštejně zhruba od počátku, no, od poloviny osmdesátých let minulého století. Hrad se tehdy hroutil, peněz bylo málo, v pořádku nebylo snad nic. V kapitole o Valdštejnu jsem chtěl připomenout ty spousty bezejmenných lidí, brigádníků, kteří tam o víkendech, nebo o svém volnu zadarmo dřeli. Tak, jen pro radost, že něčemu dobrému pomohli. Nikdo z představitelů města, přestože mu tito lidé ušetřili spoustu peněz, jim za žádného režimu ani nepoděkoval, nikdo mezi ně ani nepřišel. Báli se. Oni tam totiž ti brigádníci pracovali na černo.  Bez nějaké smlouvy, nebo pojištění. Bez mzdy. Jak by se to řešilo v případě nějakého vážnějšího úrazu, nebo, nedej bože, smrti pracovníka, to je dodnes nezodpovězená otázka. Na hradě do poloviny devadesátých let nebylo ani slušné lano. Přitom se běžně lezlo po střechách a po zdech. Sedák mi tehdy na míru ušili kamarádi z nějaké textilní firmy v Lomnici nad Popelkou.  Kdo by za případný malér nesl odpovědnost? Asi by se to hodilo na kastelána.

----------------------------------

  O mnohých brigádnících se dnes ani neví. I já jsem jejich jména zapomněl. Do cesty mi ale vběhlo Rovensko se svým železářstvím, tomu jsem nedokázal odolat. "Trojka Kozákova" s Valdštejnem musela počkat. Uvažoval jsem ale, že se k ní vrátím. Jenže: přišla tahle beseda a po ní nabídka vydat tu historii obnovy hradu Valdštejna tiskem. Přišli také kamarádi z turnovské Jednoty bratrské s přáním si se mnou projít hrad. Takže přátelé, dáme se do práce, čas běží...  

6. prosince 2022. Čtyřdílný článek o Obnově hradu Valdštejnu pro sborník Od Ještěda k Troskám (OJKT) je hotový. Čekám na schůzku s šéfredaktorkou. Prý po Novém roce. Uvidíme. Jenom abych to nezakřiknul, "kamarádi" stále naslouchají. Některým se povedlo před tiskem upravit i některé, mnou publikované texty. Samozřejmě k mé škodě. Čtyřdílný článek o Valdštejně jsem pro jistotu nainstaloval na web, na přání redakce je ale zatím blokovaný. Stačí tam ale jenom sáhnout...

3. ledna 2023. Stále nic... Asi jim napíši...

12. ledna. Stále nic. Mám ještě čekat? 

13. ledna. Přišel meil od šéfredaktorky OJKT s pozváním na redakční radu.  Odblokoval  jsem ten "seriál" na webu. Ať se na to podívá. 

19. ledna 2023 - Zasedání redakční rady. Dohoda. Články schválené, první vyjde v letošním třetím čísle sborníku.  Zítra je do redakce pošlu přes "Úschovnu".  

12. června 2023 - Šéfredaktorka sborníku  paní Dumková mi slíbila poslat náhled zlomu první části.  Veliké DÍKY

------------------------------------------------------

 Nějak mezi tím vším jsem přednášku o Valdštejně nabídl do knihovny v Železném Brodě. Brod, to je moje srdeční záležitost. Místo mého dětství. Už jsem tam přednášky měl. Jenže přišel Covid a moje choroby a všechno bylo jinak. Na další již nedošlo. "Ano bereme. Samozřejmě, budeme rádi." Dohodli jsme podmínky, termín. 

  Ozvala se také paní Eva Kordová, turnovská zastupitelka a kulturní pracovnice. A jestli bych ty přednášky (chtěla hned tři) neudělal pro Fokus a turnovské důchodce. No, proč ne. Když už to chystám. 

  Dal jsem se do práce. Tahle verze musí být ale o něco kratší. 

................................................................

  Máme polovinu března 2023, přednášky jsou za mnou, tedy za námi. Spolupráce s Evičkou byla pro mne dobrá škola. Přiznám ale, že to bylo o prsa. Doma zateplováním rozkopaný dům. Po Warfarinu poničený zrak, takže k tomu ještě operace katarakty. Poručil se boiler - no, bylo toho zkrátka dost. 

 V březnu také přišel kamarád Jirka, přinesl album fotek z doby, kdy já na hradě  už nebyl. Super. "Naskenuji si to, můžu ?" "Klidně skenuj, přijdu si pro to." Nepřišel, zavolal: "Ten album opatruj! Mám jiné starosti. Zdravíčko mě zlobí." Čas utíká, kamarád nejde...   Volám, mailuju, i u dveří jsem mu zvonil, nic.....

  Ještě tohle: Ve městě Na "Památkách" proběhl na někdy jaře 2023 konkurz na obsazení místa vedoucího. Zírám, paní Gruberová ve funkci skončila. Prý je nemocná. Netuším ale, zda ve funkci nepokračuje pro nemoc, nebo je nemocná z toho, že konkurzem neprošla. Novou vedoucí se stala pí. Andrea Berndtová. Možná si tu přednášku budu moci jednou udělat i na Valdštejně. Halo Láďo Koucký, halo Ivetko Mečířová i vy ostatní vyhození kasteláni, slyšíte? 

12. května 2023 - v jednání je pořad o Obnově hradu Valdštejna o letošním podzimu přímo na hradě. SUPER !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

16. červenec 2023 - akce pro pár členů turnovské Jednoty bratrské. Požádali mě o ni krátce po přednášce v knihovně. Trvalo to dlouho, ale povedlo se. Můj výklad starších věcí novějšími údaji doplňoval průvodce Martin Doubek a na zdárný průběh akce dohlížela nová vedoucí, dnes již ředitelka, paní ing. Andrea Berndtová. Na září se naplánovaly i další stejně zaměřené akce. Ani se mi domů nechtělo. 

Dny po 21 červenci. Šok. Paní ředitelka se mnou asi nemluví. Tedy, neodpovídá na meily. Ani pan Štícha. Ten má Valdštejn na starosti. Vysvětlení žádné. V meilových zprávách jsem upozorňoval na nutnost kontroly negativů před lety uložených v SOkA Semily a fotografií v krabici na hradě. To druhé jsem před lety digitalizoval a uložil na CD, jenomže čas letí.  Cédéčka také nejsou nesmrtelná. Odpověď žádná. 

Část výpravy JB na snímku pí. ředitelky
Část výpravy JB na snímku pí. ředitelky


:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::...

2. srpna. Konečně, paní ředitelka se ozvala. Telefonem. Hm, už hůř slyším, ledasčemu jsem nerozuměl.  Holt, ten věk. Už před časem jsme na hradě plánovali nějakou expozici o obnově hradu, snad už tedy na to dojde. Hurá. Nabídl jsem řadu fotek do expozice. Zatím ne. 

          8. srpna. NIC

         15. srpna 2023 Stále nic. Nějak mi to připomíná chování tatobitské starostky,                  nebo spíš rukopis někoho v pozadí. Že bych se mýlil?  

17. srpna 2023. Nějak mi to začalo docházet. Ty obstrukce u loňské listopadové přednášky, koordi-novaná neúčast muzejníků, vytáčky tatobitské starostky, rozeštvaní kamarádi, různě upravované texty mých článků, teď zase tohle... Pomalu jsem se dopracovával až hluboko do historie. Už kdysi, když mi vyšel první "Kozákov", mi jej odborní mudrci z "Pekařovy společnosti z(ne)hodnotili. Nemohli přežít, že si někdo bez titulu dovolí něco napsat. K čemu by tedy oni, titulovaní, potom byli, že ano. Možná by se museli více snažit. Recenze plná polopravd a nesmyslů uveřejněná ve sborníku semilského archivu "Z Českého ráje a Podkrkonoší" č. 23/2010. Jeden z autorů se dokázal alespoň zkratkou (pj) - (zřejmě Pavel Jakubec) podepsat. Dalším odvážným byl sobotecký velikán prom. hist. Karol Bílek. Přes týdenní dohadování s ředitelem archivu dr. Navrátilem mi moji odpověď neuveřejnili. (Najdete ji ale v rubrice Knihy moje i cizí u "jedničky" Kozákova.)  Moje představa, že třeba o něčem budeme diskutovat a hledat pravdu, se ukázala značně naivní. Pravda, ta byla až na posledním místě. Jak mile od  zmíněného  působí článeček Marka Fapšo, který kdysi napsal o mé "Jizeře". Holt, je to všechno o lidech, že ano doktore Navrátile. Tak mě napadlo, co kdybyste se s kolegy věnovali něčemu užitečnějšímu, aby také po vás na tomhle světě něco hezkého zbylo. 

  V té době už jsem měl za sebou celou řadu článku ve sborníku Od Ještěda k Troskám (OJKT) i jinde a některé jsem po přepracování použil i v té prvotině. I úvodní článek v obnoveném OJKT - Český ráj, domov můj - byl ode mně. Tak, co? Ač amatér, zůstane po mně hodně poctivé (a podepsané) práce. Několik knih, desítky článků, stovky audio nahrávek, videa, skoro dvacet tematických výletů za starým železářstvím a dolováním, přednášky, Valdštejn, plaketa Fr. Palackého. Kdo z vás se tímhle může chlubit? 

Kamarádi díky
Kamarádi díky

----------------------------------------------------------- 

 Důvodem obstrukcí může být i to, že jsem se před lety zastal kamaráda, amatérského badatele Romana Kurfiřta před profesionálem. A to se neodpouští. Amatér, to je pro některé "profíky" něco jako nepříjemný hmyz. Nepřítel. Je třeba ho ničit. Jenže s tím kamarádem jsem deset let prolézal potoky a rokle pod Vysokým a Bozkovem při pátrání po stopách dávného dolování a železářství. Ve Škodějově u Příkrého jsme zachytili poslední pamětníky těžby mědi. Tamní staré šachty jsou už jen na mých fotografiích, nebo videu. V roce 2014 jsme zašli i do Sklenařic, kde se jednalo o objevy bloků vápence, keramických střepů, zbytků skleněných okenních kotoučků a uhlíků v místě, kde již v roce 1956 "kopala" Dagmar Heidová s V. Lukášem, kteří usoudili že se jedná o pozůstatky sklářské pece. Podle revidovaných názorů se jednalo o pec vápennou. Takže objev jako hrom.

  Výsledkem naší spolupráce byla polovina mé knížky Za tajemstvími kraje kolem Jizery věnovaná starému železářství a dolování. Nebýt jeho, mnoho by chybělo.  K tomu kamarádovi chodím léta jako domů a vždy, i přes různé spory v odborné rovině, jsme si zůstali blízcí. Roman, přestože je trochu svérázný člověk se vždy  choval poctivě a slušně. Jsem rád, že ho za kamaráda mám. Nemohl jsem tedy mlčet. 

Romanovy střepy a rukopis
Romanovy střepy a rukopis

  Já jsem do Sklenařic příliš nejezdil, bylo to pro mne moc daleko. Roman ve výzkumech, teď už pro archeologické oddělení turnovského Muzea Českého ráje (pro které již před tím občas pracoval jako terénní průzkumník), pokračoval s amatérským badatelem Milošem Opočenským z Jesenného. Celou situaci nafotili, střepy umyli, naskládali do krabic. Roman napsal nálezovou zprávu, revizní zprávy. Existuje i jeho korespondence s Muzeem Č. r. Protože bližší muzeum ve Vysokém nemá archeologa, nakonec celé odvezl (nebo to bylo odvezeno) do Turnova. Archeolog dr. J. Prostředník zařídil další výzkumy. Sehnal peníze, lidi. Vymyslel dům sklářského huťmistra. Napsal o tom články. Po čase (r. 2022) byla i výstava, jméno Romana Kurfiřta se ale opět někam ztratilo. Nelíbilo se mi to, snažil jsem se tedy s dokumenty dokazujícími Romanovy zásluhy v ruce o nápravu. Spokojil bych se ale s tabulkou se jménem Romana Kurfiřta. Nic víc. O tom, že výstava skončila, to už rozhodl někdo jiný.  Cui bono? V pozadí jsou stále stejní lidé. 

---------------------------------------------------------                

Setkání s brigádníky v roce 2019
Setkání s brigádníky v roce 2019

---------------------------------------------------

Podzim 2022  - V "Pekařovce" se blížily volby do výboru. Nedovedl jsem si představit, že bych pro některé lidi dokázal zvednout ruku a tak jsem se po dvanácti letech se společností raději rozloučil. Asi jsem si ale dovolil příliš...

   Končím tuhle diskuzi, proti chorobné zášti se těžko bojuje.

-------------------------------------------------- 

31. srpna 2023 - dlouho, ale přece jen, paní ředitelka se ozvala. Smluvili jsme si schůzku na další středu, kdy jsme dojednali další podrobnosti. Vzpomínka na kastelána Kouckého a valdštejnské brigádníky se bude konat 27. září v 15. hodin. 

................................................................................................................................................................................................

           27. září  - nebylo nás moc, spokojeni byli všichni. No řekněte, nestálo to za to?             Jenom můj foťák to nevydržel, tohle byly jeho poslední snímky. 

----------------------------------------------------------

 28. září - Při průzkumu kolem vrátské šachty Dagmary nedaleko Železného Brodu, jsme s kamarádem Honzou ve skládce objevili brusný kotouč. Pravděpodobně to je památka na místní sklářství. Do valdštejnských expozic se bohužel nehodí...   

--------------------------------------------------------------

Přednáška 10. listopadu proběhla super, ani židle nezůstala volná. Je to zvláštní pocit, když po skoro dvou hodinách zmlknete a lidé nevstávají a čekají, co bude dál. Potom někdo špitne: "Ještě - něco - bude??? " Už ne,  bylo toho dost. Točila se mi hlava, bál jsem se postavit, paní Barbora mi přinesla sklenici vody. Její úsměv mě povzbudil. Závěrem jsem dostal skleněnou květinu - Brod je přece skleněné městečko. Takže někdy příště. Určitě. Kraj kolem Kozákova má ještě mnoho krás a zajímavostí. 

Na přelomu listopadu a prosince jsem napsal i na "Hrad" , úplně jsme ztratili kontakt. 

------------------------------------------------------------------

10. prosince - dlouho jsem se neozval. Už skoro měsíc. Doma tepelko na cestě, finiš se zateplováním. Dlouhodobé resty ke kde komu. Kam dřív. Začal jsem taky chystat další přednášku -  "Po stopách starých kronik", to zase bude mazec. Vidím to ale tak  k příštímu podzimu.  

18. prosince - Z hradu zatím nic. Asi také není čas. 

                                                       Krásné Vánoce a nový rok všem. 

               Zaplať Bůh, že je pořád co dělat. (A pro koho.) Mějte se moc a moc hezky.  

                                                                              --------------------------------------------------------------


infocentrum-pelesany.cz/info