Fotogalerie současnosti
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Východ slunce nad turnovským náměstím fotografovaný po minutě o letním slunovratu 21. června . Jak vidno, dávní stavitelé si s náměstím dali práci.
-----------------------------------------------------------------------------------
Turnovský rondel
Podrobnosti o rondelu, o východech Slunce nad turnovským náměstím, případně o astronomické orientaci okolních kostelů najdete v Dvojce" Kozákova.
Turnovský krajinný rondel
Podle J. V. Šimáka se sídlo jednoho z údajných spoluzakladatelů města Turnova, Markvartice Jaroslava z Hruštice, nebo, jak se také někdy psal, z Turnova, po určitý čas nalézalo v blízkosti kostela sv. Matěje na Hruštici. Jeho přesnou polohu ale prof. Šimák nedokázal určit. Teprve při bytové výstavbě v osmdesátých letech 20. století tam byly při skrývce zeminy odkryty pozůstatky zástavby z 13. století. Vezmeme-li v úvahu, že hruštický kostel byl podle tehdejších zvyklostí umístěn vlevo od přístupové cesty, jdoucí od dnešní ulice 5. května, bylo možné za ním v tomto místě nějaké osídlení předpokládat. Zda na Hruštici skutečně žil šlechtic Jaroslav, je předpoklad vycházející z jeho predikátu.
Kostel sv. Matěje stojí nad městem na jihovýchodním okraji mírně skloněné plošiny (GPS 50°35'27, 631 N, 15°10'8,725 E). Terén ve směru k městu a k údolí Stebenky od něho poměrně ostře klesá. Bylo celkem běžným zvykem, že křesťanské kostely byly budovány na místech předchozích svatyní. Nová víra se tím snažila potlačit vliv starších kultů. Mnoho indicií naznačuje, že hruštický kostel byl postaven v místě osy dávného krajinného rondelu, sloužícího našim předkům jako roční kalendář. Představit si ho můžeme jako kruhovou výseč o vrcholovém úhlu 76°, v jejíž ose je věž kostela sv. Matěje. Při pohledu z tohoto bodu se délka horské linie, která začíná severozápadním koncem hřbetu Hamštejna a na jihovýchodě končí úbočím Cidlinského hřebene, shoduje s délkou dráhy východů slunce mezi slunovraty. Popsaná vzájemná poloha je nutnou podmínkou vzhledem k astronomické deklinaci Slunce + 23,45° a - 23,45°. (1) Při nedodržení by rondel prostě "nefungoval."
Dlouhodobé pozorování východů slunce z hruštické věže umožnilo na této linii hor určit body odpovídající slunovratům, dnům rovnodenností a důležitým svátkům. Celkem jednoduché bylo určit bod zimního slunovratu (21. 12.) na konci Cidlinského hřebene (azimut vůči severu je 127°). Ten je z Hruštice přímo vidět. Místo východu slunce při letním slunovratu 20. června na počátku Hamštejnského hřbetu nad Koberovy je sice vidět z výšky hruštické věže, ale z úrovně terénu nikoliv. Pohledu vadí lesy v okolí Rozumova a Zdenčiny skály. Pokud by ale v místě dnešního kostela byly nějaké vzrostlejší stromy, byla by z jejich korun potřebná část Hamštejnského hřbetu vidět. Teoretický azimut letního slunovratu při nulové nadmořské výšce je 50,3° vůči severu. Azimut z Hruštice na konec hřbetu je asi 52/53°, v odchylce azimutů se projevila rozdílná nadmořská výška uvedených bodů. Slunce potřebuje nějaký čas k výstupu nad horský hřbet. Lidový název toho místa je Kolomberk, což se dá vyložit jako Holubí kopec. Mohli tady také bydlet Kolombovi. Nevím. Je to poslední místečko na samém konci hřbetu. Kultovní místo na první pohled.
Svah od Kozákova ke Kolomberku sbíhá ostrým hřebínkem Hamštejnského hřbetu - připomíná to lžíci. Hřebínek je držátko, plošinka Kolomberku, prohloubená ke středu, je mističkou lžíce. V jejím nejnižším místě stojí stavení č. p. 59. (GPS 50°37´26.066" N, 15°14´11.6600" E) Od něho můžeme spatřit nad lesy vyčnívající vrchol věže kostela sv. Matěje na Hruštici. Vidíme též turnovský chrám Narození Panny Marie a kostel sv. Filipa a Jakuba na Všeni.
Naměřený azimut kostela na Hruštici 92° směřuje při dnu rovnodennosti k bodu východu slunce na hřebeni Kozákova zhruba nad Votrubcovým lomem (GPS 50°35´23.539"N// 15°15´50.217"E). Orientace kostela byla zřejmě nastavena přímým pozorováním a rozdělením dráhy slunce mezi slunovraty. Posun azimutů o cca 3 stupně vůči zeměpisnému východu je způsoben převýšením Kozákova vůči Hruštici.
Přímka z loukovského kostela o azimutu 68°, která prochází Hrušticí, ukazuje na Prackovský vrch (584m), kde při pohledu z Hruštice nebo Loukova vychází slunce na začátku polních prací. Zhruba to odpovídá 1. květnu, keltskému svátku Beltine.
------------------------------------
Odkaz:
(1) Web: https://stavba.tzb-info.cz/deklinace
Deklinace δ (°) je úhel, který svírá spojnice středu Slunce se středem Země (čili směr slunečních paprsků) s rovinou zemského rovníku. Při pohybu Země okolo Slunce během roku hodnota deklinace kolísá přibližně od −23,45° do +23,45°. Nejvyšší hodnotu má v době letního slunovratu, zpravidla 21. června, nejnižší v době slunovratu zimního, zpravidla 22. prosince a v době rovnodennosti 21. března a zpravidla 22. září je její hodnota nulová. Deklinace je důležitým parametrem při výpočtu azimutu a výšky slunce.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------