Stanislav Hlava, Bozkov

                                                                            Lidový historik, spisovatel. Zesnul v září 2021  

  Pana Hlavu jsem poznal.. no je to již hodně dávno. Bylo to v dobách, kdy jsem začal shánět drobečky informací o podkrkonošském dolování. Takže nějakých pětadvacet, možná ještě více let. Oslovil jsem ho tehdy na bozkovské návsi s nějakým dotazem k engenthálskému hamru. Samozřejmě jsem byl na správné adrese. Já jsem se železářstvím začínal, nevěděl jsem skoro nic, každá informace mi byla dobrá k orientaci v krajině i tématu. Zkušenosti a znalosti místního člověka byly pro mě k nezaplacení. On sám hodně z toho svého vědění  vtělil do řady článků a článečků uveřejněných v Bozkováčku a v několika knížkách. Na ukázku jsem sem zařadil jeho vzpomínku na sedláka Václava Svobodného.  

                                                                             -------------------------------------------------                                                                                  

                                                                              Pokrokový hospodář Václav Svobodný

 Dnes již jen pár nejstarších obyvatel pamatuje sedláka Václava Svobodného z č. p. 21 (Tomaštíková, Vildovi ). Jeho rodina se zde připomíná asi v roce 1895 a to na gruntě, kde hospodařil Antonín Nosek, jenž postavil hoření Noskův kříž. Truhlář Josef Svobodný z Benešova se zde zakoupil. Brzy se jim narodil syn Václav, který se velmi dobře vžíval do hospodaření s otcem.

Jelikož byl od přírody nakloněn všemu novému, uplatňoval novinky v hospodářství. Byl první, kdo před zavedením elektřiny měl první benzínový motor pro pohon mlátičky . Jako první, a možná i jediný v obci měl již před rokem 1930 radio-krystalku. Umělá hnojiva používal arci v přiměřeném množství.

Pěstoval též slunečnice a kukuřici, které silážoval již od roku 1930, což byl počin, v tehdejší době u drobných sedláků nevídaný. Podněty získával jako samouk v odborných časopisech. Na poli, kde dnes stojí dům rodiny Housových, provedl i rekordní pokus s pěstováním nové odrůdy ovsa "Horský bílý". Za výsledky svých pokusů dostával různé prémie, které však padly na "pohoštění" příslušných úředníků.

Oženil se s Marií Hradeckou, (původem z Hamrů v Podbozkově), s níž měl početnou rodinu (5 dětí), proto zaměstnávali služku. V jeho hospodářství byly zvykem "opulentní" svačiny pro najaté dělníky: pivo, housky, uzenky.

Grunt se pomalu dostával do finančních potíží a tak se roku 1932 rodina odstěhovala na menší statek do Roudného pod Troskami a posléze do Benešova-Podolí. To bylo v době celosvětové krize, jež postihla i zemědělství. Roku 1936 odchází do Francie, zanechav zde manželku s dcerou Růžou, později provdanou Rudišovou. Ta dosud žije v Košťálově. Syn Václava Josef se po válce usadil na Moravě.

To je krátká historie člověka nakloněnému novotám. Počátek vypadal velmi nadějně, ale několik nepříznivých okolností způsobilo postupný pád. Ještě je nutno dodat, že jeho důvěrným přítelem, s nímž udržoval trvale písemný kontakt byl mlynář Karel Zeman, z Podbozkova č.p.8

                                                                                                                                             Vzpomínal S. Hlava