Václav Jenšovský, promovaný filosof,               nezkrotný bouřlivák

  Byla to taková náhoda. Já jsem tehdy pracoval na Valdštejně a s kastelánem Kouckým jsme mnohokrát hleděli do údolí Libuňky a přemýšleli, kde vlastně tam ty rybníky byly. Oslovil mě tehdy Zdeněk Mrkáček, který s V. J. zrovna v té době obnovoval sborník OJKT a jestli bych o tom do prvního čísla něco nenapsal. No jo, ale co? Ty "rybníky" se teprve rodily. Vzniklo tedy takové krátké vyznání krásnému kraji. Nazval jsem to "Český ráj, domov můj". Tím jsem uvázl v "Paměti...." na řadu let. 

  Václavu Jenšovskému, tedy tehdy ještě panu Jenšovskému, se moje psaní líbilo, jenom ta čeština, tu se mi stále snažil opravovat. Co jsme se u ní nahádali. Jéjej... , všechno ale přešlo. Nakonec jsem po dr. Z. Mrkáčkovi převzal i to jednatelství. No, nebylo to jednoduché, zdědil jsem to v pěkném stavu. Václav se o podobné věci nestaral, na Pc neuměl sáhnout, Zdeňka to zase nebavilo. Měl raději svoji ornitologii. Postupně mi začaly vycházet články o mlýnech. O železářství. O Škodějovech...  

AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA