Rovensko a jeho železářství

                          Úvodem: 

  K pátrání po železivcích kolem Turnova a následně i po historii rovenského železářství jsem se dostal úplně náhodně, když při vodohospodářské akci "Čistá Jizera", kdy v Rovensku bylo objeveno několik starých vápenných pecí, na pořad dne přišla i otázka tamního železářství a jeho zdrojů železné rudy. Jako nejvhodnější se jevily železivce už z toho důvodu, že v okolí jich najdeme celkem dost, něco železa obsahují a spatřit je můžeme i u bývalé rovenské huti č. p. 156. Jako o železné rudě o nich občas mluví i současná odborná literatura, že to s nimi nakonec dopadne jinak, to jsme dlouho netušili. Ke spolupráci mě na podzim roku 2015 vyzval kamarád Roman Kurfiřt, který příležitostně vykonával roli tzv. "tereňáka" pro PhDr. Jana Prostředníka PhD, v té době archeologa Muzea Českého ráje v Turnově. No, proč ne, s oběma jsem se znal řadu let, staré dolování a železářství mě zajímalo odjakživa. Moje starší kniha "Za tajemstvími kraje kolem Jizery" mu byla věnovaná celá. O tom, jak to asi s rovenským železářstvím bylo, i o jiných věcech se dozvíte v  knížce "O historickém železářství, aneb od magmatu k bahenní rudě", tedy OHŽ.

--------------------------

                           Vize: 

"Základ a původ Rovenska hledati na Týně" píše ve svých Pamětech města Rovenska řídící učitel Petr Matoušek (3): "Tento pak jest původu a stáří, kdy tu bydlel národ (myšleni Keltové), který tvrzi na výšině říkal "dunum", z toho pak Slované utvořili "Tejn" . Podle profesora Jana Filipa se označení "dunum" šířilo v době historické keltské expanze ve 4. - 3. století př. n. l. (4) Pokračuje RNDr. Jan Hloušek (5): "Keltové železnou éru, počínaje 5. či 4. stol. př. n. l., přivedli k mimořádnému rozkvětu. Archeologický výzkum prokázal nápadné zhuštění keltského osídlení právě v blízkosti ložisek železných rud, například v Podkrušnohoří v povodí Ohře..." Napadá mě také Rovensko. Doktor Hloušek se narodil v Karlových Varech a dlouhá léta působil v Jáchymově. Je možné předpokládat, že tamní okolí dobře znal. Profesor Filip k tomu ale píše: "Archeologickému výzkumu se dosud nepodařilo zjistit ani jediné oppidum v severozápadních Čechách, kde ještě ve 2. století př. n. l. byla hustá síť keltských pohřebišť se zvláštní koncentrací v podkrušnohorské oblasti (např. Jezeří), ale i v oblasti Brd, Železných hor, Jeseníků či Beskyd. Náhlá změna nastala s příchodem Germánů. Protože stáli na nižším stupni technického a společenského vývoje, degradovaly řemeslné obory a snížila se životní úroveň. Úpadek se výrazně projevil v železářství, jehož sortiment výrobků se v podstatě omezil na zbraně. Pokročilé techniky keltských metalurgů a kovářů upadly v zapomenutí."

  Rovensko... Němci, Germáni, tady v okolí zřejmě také byli. Domnívám se. Jejich jazyk by mohl být spojujícím článkem, slůvko "týn" se do staroslovanských jazyků dostalo přes germánské tüna a novohornoněmecké Zaun. Václav Machek v Etymologickém slovníku jazyka Českého to upřesňuje (6): "U nás přejato velmi záhy, (před změnou ü na y) nelze však udati ani přibližné datum, ani z kterého germánského jazyka. Jan Filip ale tvrdí (7): "Mnoho badatelů se domnívá, že společná slovní zásoba některých etnických celků, mezi nimi Keltů a Germánů, pochází z doby, nežli se vyvinuly jednotlivé jazyky nebo nářečí k větší osobitosti. Keltská nářečí byla původně do značné míry příbuzná s germánskými a také italskými, zvláště ve slovní zásobě. Předpokládá se, že tato slovní zásoba pochází z doby na rozhraní neolitu a doby bronzové (cca 2300 př. n. l.), neboť stejné slovo označuje v mnoha indoevropských jazycích kov, avšak každá z těchto řečí má jiný název pro měď. Proto i dnes se mnozí badatelé domnívají, že rozptýlení rozličných indoevropských skupin lze datovat do doby, kdy se začala rozlišovat měď a bronz, někdy ve 3. tisíciletí př. n. letopočtem... Na počátku doby železné se pokládá toto rozptýlení za skončené, jen Keltové a Germáni mohli být kolem roku 1000 př. n. l. ještě v nějakém kontaktu, mají totiž stejná slova pro železo - keltsky isarno, gótsky eisarn. (V dnešní němčině - (das) Eisen ). Lze to ale vysvětlit i působením Keltů na Germány...  Po Germánech přišli Slované. Pokračuji citací z textu dr. Jana Hlouška: "V raně středověké fázi (cca 6. stol.) hospodářského vývoje českých zemí hrálo rozhodující roli nadále železo. Slované na počátku vyráběli pouze drobné předměty ze železa - nože, hroty šipek apod. (To ale bylo dané momentálně dostupnou technikou.) Od 7. století se však počet druhů železných výrobků zvětšoval, dokonce na čas se železo stalo i jakýmsi platidlem (misky, plíšky, sekerky.) 

   A opět Petr Matoušek: "Na Týn - kam lid za stara za pohanství spěchal k bohoslužbě, tam za křesťanství obyčejně kostely později postávaly - tak i zde." Pohanské svatyně stávaly hned za vstupem do sídla vlevo od přístupové cesty, vedoucí ze středu země nebo od hlavní cesty. Po nástupu křesťanství byly na jejich místech stavěny první křesťanské podélné kostely. Poloha týnského kostela vlevo od původní cesty z Turnova přes Štěpánovice uvedenému pravidlu velice dobře vyhovuje. (8) (9) Pokračuje P. M.: "Křesťanství teprve v 10. a 11. století se zde ujímalo.... Tehdy také zde založena (křesťanská) plebánie a vlastní majetník Týna jiné místo za své sídlo si zvolil." Pohané zkrátka museli ustoupit nové víře. Běžný jev. Kostel se prvně připomíná v roce 1371, v době, kdy byla dokončována stavba presbytáře, ale založen byl snad na místě starší románské svatyně (10). Staré osídlení na ostrohu potvrzuje i Jan Filip v Dějinných počátcích Českého ráje (11): "Doba hradištní a středověk: "Na širokém polokruhovitém ostrohu okolo kostela na Týně nad soutokem potoka Václavského a Veselky (pův. Kamenice) je staré hradiště, obtékané ze tří stran vodou. Na západě je od planiny odděleno jen zvýšeným břehem (zbytkem valu) mezi farou a bývalým hřbitovem. K severu se sklání příkře k potoku a zde jsou zbytky dvou valů. Při kopání na severním valu byla nalezena vespod původní žlutá hlína, nad ní vrstva kamení s hlínou, na vrchu černá hlína a v ní podle Šimáka "hradištní střípky." Novější výzkumy se k staršímu osídlení stavějí přinejmenším opatrně. Archeolog dr. Jan Prostředník o tom píše (12): "V prostoru tzv. hradiště na Týně se uskutečnila v posledních třech desetiletích celá řada výkopů, které byly dozorovány archeologem, ale žádné stopy starších antropogenních aktivit zde nebyly registrovány." O starém osídlení se zmiňuje i Petr Matoušek, situuje ho ale jinam. (13): "A poněvadž s polním hospodářstvím zvlášť úzce souvisí zpracování železa na rozmanité nástroje, jichž ku vzdělávání půdy nezbytně třeba a že naši předkové hlavně hospodářstvím se zabývali, nechybíme, přijmeme-li za pravdu, že usadivše se zde, založili nejen osadu na rovině (pod Týnem), ale i železářství...že mimo nástroje hospodářské záhy i nástroje sečné a bodné i šipky robili, jest samozřejmo." A zase J. Hloušek: "...Slované z počátku vyráběli pouze drobné předměty ze železa - nože, hroty šipek apod..." Pokud tu byla poblíž vhodná ruda, proč by je nevyráběli? Následuje Jaroslav Podobský (14): "Asi v polovici 14. stol. prý toto železářství zaniklo..." V Hlasech pojizerských (č. 25 z 18. června 1925) se ale proti tomu postavil i prof. Šimák: "...nic nevíme o železářství v okolí Rovenska z doby před šestnáctým stoletím...Prameny (jaké?) připouští vznik železářství až koncem 15. století." Při vší úctě k panu profesorovi bych jeho prohlášení nebral zase až tak vážně. Klasik starého českého železářství Jan Kořán v roce 1956 sice podotýká (15): "Latinské písemné prameny o výrobě železa v Čechách se objevují teprve ve dvanáctém století. Železo tehdy vyráběli bez umělého vhánění vzduchu, výhně stavěny na úbočí kopců." No, nevím... Situace v Čechách v té době mohla být úplně jiná, protože technika tavení v pecích s ručními měchy byla známá i Slovanům již drahně let, a pokud tu byli Keltové, ti ji znali dávno před naším letopočtem. V Dějinách hutnictví, kde byl J. Kořán spoluautorem (16), se o dvacet let později už píše něco jiného. Cituji (jednotlivé pasáže jsou odděleny třemi tečkami): "První náznaky těžby a zpracování železné rudy u nás jsou až ze sklonku doby, již nazýváme halštatskou. Zahrnuje zhruba 7. a 6. století př. n. l. a vyznačuje se sílícím vlivem jižní Evropy, kde vznikala antická civilizace. Etnicky byla tehdy většina Čech ve sféře staršího substrátu keltského, severovýchodní Čechy, Morava a větší část Slovenska patřila živlu venetsko-ilyrskému... Užívání železa mělo shodný ráz i v dalším období, starolaténském, tj. v 5. a částečně i ve 4. století př. n. l. Počet železných předmětů se zvýšil, ale i nadále to byly nejčastěji zbraně vynikajících jedinců... Přes svoji nepochybnou cenu přestával být nový kov zvláštností; i ve střední Evropě se začal vyrábět hutnickou cestou. Zdá se, že nejstarším výrobním zařízením byla prostá výheň s dmychadlem(!!)... V době kolem poloviny posledního tisíciletí př. n. l. se tedy nepochybně začalo i v našich zemích získávat železo z rudy, byť zatím v nevelkém měřítku a také se začalo kovářsky zpracovávat...Tehdejším (keltským) hutníkům stačily i malé, roztroušené a dnes vymizelé rudní výskyty, ať to byly poměrně kvalitní krevele na Ústecku a na Nymbursku, nebo menší ložiska hnědelů, včetně bahenních rud některých toků." V Čechách se již na přelomu 8. a 9. století n. l. výroba železa začala soustřeďovat v hutích, jež zajišťovaly hromadnější výrobu (Želechovice n. Moravě). A že se v Rovensku nic nenašlo? Co také z malých, jednoduchých pecí z hlíny mohlo zůstat? Možná to byly pouze výhně. Hledal to vůbec někdo? Vždyť i o Bozkově, kde cisterciáčtí mniši zřejmě působili již po založení hradišťského kláštera, tedy na přelomu 12. a 13. století, archeolog dr. Jan Prostředník tvrdí (r. 2016), že nejstarší nalezené pozůstatky lidské činnosti pocházejí až z půlky 14. století. V té době tam ale již stál knězem osazený kostel, o čemž svědčí záznam v soupise Papežských desátků z roku 1352, a jak známo, kostel za rok nepostavíte.

-----------------------------------

    První písemnou zmínku o Rovensku najdeme v konfirmačních knihách (17): "K 10. březnu 1371 Jan z Ruprechtic, řečený z Valdštejna, podává ke kostelu v Ruprechticích za faráře Kunce, kněze z Rovenska." Znamená to, že v té době v Rovensku (na Týně) kostel již stál. O tři roky později (1374) se Rovensko objevuje v písemných pramenech znovu, tentokrát v Soudní knize města Jičína ve spojitosti s "trestní kauzou" jistého Ješka z Rovenska (Jesco de Rowenczko). Podle Sedláčkova Místopisného slovníku historického Rovensko je: "...městečko ve 14. stol. rozdělené. Část držel Markvart z Kamenice, zemřel okolo r. 1388." V roce 1408 je uváděno poprvé jako městečko (Rowensko oppidum). Na rozdíl od toho se na deváté straně Pamětí města Rovenska Petra Matouška uvádí, že první zmínka o Rovensku je z roku 1178 z konce vlády Soběslava II. Kde k tomuto údaji kronikář přišel, nám bohužel nesdělil. Poněkud jasnější je situace v nedalekých Hrdoňovicích: Podle Dějin obce Újezda pod Troskami (18) se: "... již v roce 1188 v krajském knížecím hradu v Boleslavi připomíná knížecí úředník Hrdoň. Je tedy možné, že osada Hrdoňovice (dnes jedna z újezdských osad) byla založena již ve 12. století....Újezdy a Újezdce vznikaly ve 12. století v místech, které vytyčil zakladatel vsi a osídlovací komise." Potvrzením existence úředníka Hrdoně je údaj v monumentálním díle Karla Kuči "Města a městečka v Čechách a na Moravě a ve Slezsku" o tom, že "knížecí vladař Hrdoň daroval Kosmonosy před rokem 1186 johanitům", takže asi i datum založení Hrdoňovic dosti spolehlivě platí. Je zajímavé, že skoro stejná data založení, jako výše uvedené obce, uvádějí staří kronikáři o Koberovech a Vrátu - M. A. Fišer uvádí rok 1169. Vojtíškova kronika datuje Bozkov, Roztoky a Jesenný k roku 1177. Toho roku připadly hradišťskému klášteru po držení benediktýny a premonstráty i Jenišovice...(19) Tato v kronikách uváděná doba, myšlena druhá polovina 12. století, spadá do časů, kdy Markvartici založili a budovali hradišťský cisterciácký klášter. Že tito mniši železo vyrábět uměli, o tom není pochyb. V Burgundsku, odkud tento řád vzešel, měli železárny již ve 12. století. Při budování jejich kláštera ve Žďáru nad Sázavou, někdy kolem roku 1252 (tehdy také vznikal Turnov), tam postavili železářské městečko, které po dokončení stavby zase zničili. Spoluzakladatelkou kláštera byla Sibyla, druhá manželka Jindřicha ze Žitavy, vdova po Přibyslavu z Křižanova, matka Alžběty a (později svaté) Zdislavy. Sibyla byla tchýní Havla z Lemberka, což byl Markvartic, bratr Jaroslava z Hruštice, pána a zakladatele Turnova a svého času i držitele území, kde - kdo ví kdy - vznikl Týn. Cisterciáci v Hradišti železo též určitě potřebovali, byli to přece stavitelé, zemědělci, rybníkáři, kolonisté, proč by si ho tedy nevyrobili? Možný vliv těchto mnichů na Týn je ale pouze dedukcí, vycházející z majetnických poměrů v té době a ze shodných dat založení řady okolních vesnic uváděných ve starých kronikách.

----------------------------------------------------

Opět dáme slovo Janu Kořánovi: "Četnější zprávy (o železářství) se objevují ve 13. století, z nichž usuzujeme, že šlo o podniky větší a že používali již pecí, do nichž byl vháněn vzduch měchy s vodním pohonem. Ve 13. století se objevují první kusové pece. To již byly pece šachtové." Obecně platí, že čím starší doba, tím menší vodní tok, menší ložiska, menší pece, méně vytaveného železa, které stačilo tak na sekeru, nůž nebo šipky... Měnila se technika i celková koncepce železářství. Zánik této etapy rovenského železářství mohl být způsoben právě takovým vývojem. Myslím, že právě o tomto píše Petr Matoušek na straně 10 svých Pamětí. Kde k těm údajům přišel, se opět neuvádí. Škoda. "Asi v polovici 14. století zaniklo nebo zanikalo zde železářství, příčina není známa. Byla to buď soutěž nebo menší poptávka po šipkách a jiných výrobcích... Nedostatek rudy nebo paliva původem toho nebyly..." Vznikaly první hamry a u hutí se objevila pokročilejší zařízení s potřebou další vodní síly. Výroba se stěhovala na výhodnější místa k větším vodním zdrojům a s kvalitnější rudou. Navazujeme textem rovenského učitele Jaroslava Podobského: "Podle porůznu zachovaných stručných zmínek v rovenských městských knihách a v matrikách týnské fary je možné přibližně určit dobu rozkvětu železářství u nás do let 1550 - 1700....Mimo to o něm svědčí i některá rovenská osobní jména, související se železářstvím vyskytující se v Urbáři hruboskalském z roku 1602, která naopak v soupise majetku tohoto panství z roku 1514 ještě nejsou." (Zřejmě se jedná o soupis majetku Jana Svojanovského) Panství v roce 1524 získali Smiřičtí, a ti železářství, sklářství a podobné aktivity podporovali. V této době již vlastnili hutě na Kamenici, kde využívali dobře zpracovatelnou limonitickou rudu z Bohdalovic, ze Lhotky a dalších míst. (20) Zkoušeli to také v Bozkově. Co se týče železářství, nelze podceňovat ani předchozího majitele Jana Svojanovského. Známý je jeho soudní spor z roku 1520, který se týkal "pavování" (dolování) na pozemcích pana Jindřicha Šťastného z Valdštejna a na Rychemburce, patřících k panství Vranovu. Vzhledem k tomu, že jediná styčná linie mezi jejich panstvími, v jejíž blízkosti bylo co dolovat, vedla údolím propastenského potoka, domnívám se, že se jednalo právě o okolí tohoto místa, přestože listina je připisuje Bítouchovu u Semil. (21) Velmi zajímavou zprávu o tamním dolování sepsal ing. Rudolf Munk. (22)

--------------------------------------------------

V městečku Rovensku, v místě zvaném "U pece" bývala huť, později z ní vznikl mlýn č. p. 156. V druhé polovině dvacátého století se slečna Janků († 2016) provdala za pana Jeníka. Můj počáteční předpoklad o nějakém jejich spříznění s vladyckým rodem Jeníků z Kamzíkova (Gemsendorfu), držící nějaký čas i Sekerkovy Loučky, Volavec, Lestkov a Rovensku blízké Václaví, se nepotvrdil. Přestože v rovenské městské matrice je k roku 1697 záznam o Karlu Jeníkovi z Gemsendorfu a Anně Jeníkové z Gemsendorfu a Louček (Sekerkových), kdy tam svědčili při křtu, s mlynáři příbuzní nebyli. Výše zmíněný pan Jeník přišel od Košic. V okolí jejich domku č. p. 156 i na sousedních pozemcích dodnes nalezneme spousty modrých strusek a kusy železivců. Obojí se vyskytuje i v potoce Veselka až po jeho ústí do Libuňky. Její část od mostku ve Ktové až po huť jsme s Romanem Kurfiřtem na podzim roku 2015 celkem pečlivě prohlédli. Kousky obroušené modré strusky jsme nacházeli po celém úseku. V potoce od Podhaberského mlýna ke Kouteckému jsme nalezli několik menších seškvařených úlomků, mohly to být části vymazávek z nějaké pece. Mimo to ojedinělý kousek odlišné strusky. Možná malý pozůstatek po činnosti valdštejnského hamru v Koutech na konci 17. století.

Rovenská huť, to zřejmě byla nějaká dýmačka, kusová pec s přetržitým provozem. Odpovídalo by to uváděné době. To, že kronikáři Matoušek a Podobský každou pec uvádějí jako vysokou, může souviset s její velikostí a tvarem, nikoliv s jejím provozem - přetržitý, nepřetržitý. Ve vysoké peci (v takové, jak ji známe dnes) se taví v podstatě nepřetržitě, dokud to její stav dovolí. Nevěřím, že oni o tom něco tušili. Vždyť i v textu o železářství z počátku "Pamětí", tedy z ještě starší doby (23), nalezneme zmínku o vysoké peci, což vůbec neodpovídá úrovni tehdejší techniky. Cituji: "Při zakládání osady pod Týnem, vyvolilo se místo pod ústím obou potoků, Veselky (tehdy Kamenice (?)) a Václavského potoka, aby buď osada zásobena byla dosti vodou, anebo již tehdy měli při své práci nějaké primitivní vodní kolo (?) ku zdvihání kladiv a měchů.... Kolem pece vysoké osazovali se nejen dělníci při železe pracující, ale i potřební řemeslníci." Odhaduje se, že vysokopecní technologie se z Podbrdska do Podkrkonoší dostala někdy na přelomu 17. a 18. století. Na zbirožském panství, kde působil známý slevačský odborník Jindřich Kašpar de Sart, se vysoká pec uvádí již kolem roku 1600. (Toto jméno se v Čechách v různých podobách dochovalo dodnes. Před dvaceti lety jsem v Desné zastihl pana Dezorta, o původu svého jména ale nevěděl nic.) Pokud někdy v Rovensku existovala vysoká pec s nepřetržitým provozem, tak až koncem 17. století ve valdštejnském hamru v Koutech. Vývoj se nedá přeskočit.

                                ------------------------------------

  Kusová pec bývala kamenná, jen dolní část přední stěny pece, tzv. hruď, byla hliněná. Ta se po tavbě, která trvala asi 18 hodin, vylamovala a otvorem se vyjímala železná houba. Pec se po každé tavbě musela opravit jílem. Na podporu hoření u ní bývaly dva měchy, spalování dřevěného uhlí vyžaduje mnoho vzduchu. Z houby se dřevěnými kladivy otloukla struska a železo se střídavě žhavilo ve vyhřívací peci a kovalo v hamru. Oproti skutečné vysoké peci s nepřetržitým cyklem je provoz dýmačky podstatně jednodušší, protože nevyžaduje neustálý přísun velkého množství paliva a rudy. Ta se drtila ve stoupách a smíchaná s dřevěným uhlím se sypala do pece otvorem v její horní části. Při tomto způsobu tavby byl dostatek času připravit další vsázku. Matouškův údaj nám naznačuje, že v r. 1561 tady již huť nestála. Možná také docházelo dřevo. Podle stejného autora, ale bez udání data: "Uhlí páleno k severu a východu. K severu prosekali les až na Proseč, k východu až na Paldu. Zde přestali páliti (na Paldě), tam sekati (na Proseči)."

Hamry se po zániku hutí přeměnily na mlýny. Vidíme to v Železném Brodě (Adamičkův mlýn, dnes již hotel Starý mlýn), v Podspálově (Fabiánův mlýn č. p. 28, dnes zaniklý), v Podbozkově (mlýn Hudských č. p. 2, stavení stojí). Možná i v turnovských Hamrech (OHŽ str. 118). Došlo k tomu i v Rovensku. Petr Matoušek na str. 25 píše: "...že zde záhy dva mlýny byly, totiž hoření "tu, kde vysoká pec stávala". Dolení v Koutech, a tento byl panským. Hoření byl majetkem soukromým, proto slul r. 1561 Pěničkovský, že Pěničkovi patříval." Je zajímavé sledovat, jak se rovenské osídlení postupně rozrůstalo od Podtýna dolů po proudu Veselky, každý nový mlýn byl vždy níž a níž. Poloha mlýna po proudu níže pod vesnicí má velkou výhodu, bývá tam více vody.   

V poslední etapě již panství patřilo Valdštejnům. Petr Matoušek na str. 75 svých Pamětí uvádí: "Roku 1689 pojala milostivá vrchnost myšlenku obnoviti zde již dávno zaniklou živnost železářskou, a proto z mlýna svého "v Koutech" nechala postaviti "hamry". A Jaroslav Podobský: "O železných hamrech v Rovensku mluví se i v memoriálu Podjordánských (IV MK 287), z něhož se dovídáme, že vrchnost dala dělníkům pracujícím v železných hamrech "za onoho času" vystavěti osm chalup na půdě odňaté od panského domu... V tomto memoriálu se mluví o železných hamrech, ale udává se jenom "za onoho času", takže máme sice bezpečně doloženo, že tu hamry byly, ale kdy a jak vznikly, o tom se nic nepraví. Patrno však z toho, že (horní) díl Příhona, jmenovaný Podjordán, bylo původně jen osm chalup... a vznikl podobně jako Liščí kotce asi v posledním desetiletí 17. století pro dělníky pracující v železných hamrech. Podle Schallerovy topografie z roku 1786 jménem Podjordánem nebo Podjordánští rozumějí se domy ležící u rybníka Jordán nebo na Příhoně." Koryto Veselky jsem od bývalého rybníku Jordán po proudu několikrát prošel. Podle mého názoru bylo pro tok vody k huti (mlýnu Janků č. p. 156) využito upravené původní koryto potoka, po vzniku rybníka Jordánu navazující na levou část jeho hráze. Soudím, že z jejího protějšího konce bylo při stavbě vybudováno nové odpadní koryto propojující rybník s tokem Václavky, jejíž část dodnes slouží jako hlavní tok. Mluví pro to tamní vzájemné výškové (nadmořské) poměry a nepřirozeně zalomené koryto potoka v místě hráze. (Mezi "místními" jsem ale s touto myšlenkou příliš neuspěl.) Pro zajímavost uvedu naměřené hodnoty nadmořských výšek: Jez na Veselce u Lišků: 300.2 m n. m., konec hráze: 298.7 m, huť č. p. 156: 296. 4 m, soutok Veselky a Václavky: 296.4 m (zdroj: Geoportál ČÚZK /Analýzy výškopisu). Z uvedeného je zřejmé, že spády (v přepočtu na jeden metr délky) byly minimální. Aby se zachoval stálý stav vody pro potřebu mlýna, byl na spodním konci náhonu vedle domu pana Drbohlava vybudován rybníček. 

 V Koutech u Rovenska "Hamry" pravděpodobně s dřevouhelnou vysokou pecí asi nějaký krátký čas fungovaly. Pokrok se nedal zastavit. Potom ale nastaly problémy. Matoušek o tom píše: "Však zanedlouho bylo od tohoto podniku upuštěno, nepochybně, že ruda se přivážeti musela, a že nebylo dost levného paliva." Vysoká pec je zařízení s nepřetržitým provozem, taví se, pokud to její technický stav dovoluje. Vyžaduje tedy neustálý přísun paliva a rudy. A to se tady asi nedařilo. K vysoké peci je třeba mnoho kvalifikovaných lidí pro její obsluhu. A také, co s vyrobeným železem, kde ho zpracovávat? A bylo ho vůbec tolik potřeba? Někdy v této době vyšla 26. instrukce hraběte Arnošta z Valdštejna o povinnosti panství Mnichovo Hradiště odebírat z hruboskalského panství železo a jeho prodej podporovat.

  Zprávu Petra Matouška o hamru v Koutech Jaroslav Podobský komentoval takto: "Tyto údaje Matouškovy - jistěže správné - pocházejí z pramenů dosud neznámých. Některé údaje nám ověřuje nejstarší farní matrika. Roku 1686 uvádí se tady pan Maxmilián Lantery, bergmistr. 17. srpna se mu narodil syn. Správcem nad hamry byl Jan Bílek. První farní matrika jej uvádí jako kmotra při křtu Františka Karla, syna Daniela Štučky ze Žlábku. Sedmého dubna 1695 jako svědek při křtu Františka Josefa, syna Jana Pracha, uvádí se Jan Pychler, hamerník. Dalších zmínek o hamrech již není." Podle Matouškových "Pamětí": "Poslední zmínka o osobách při hamrech zaměstnaných děje se roku 1697."

----------------------------------

                  Závěr: 

   Pro nás nejzajímavější části Hrabalky je strmý svah vysoký tak 15 - 20 metrů . Pravděpodobně to jsou pozůstatky prastarého povrchového dolu . Ledacos napovídá už samotný název tohoto místa....     Přejděte, prosím, do OHŽ na str. 143, 144.                                        

                                                   ----------------------------------

         Odkazy: 

3) Matoušek Petr: Paměti města Rovenska, str. 6
4) Filip Jan: Keltská civilizace, str. 72, 84, 114
5) Hloušek Jan, RNDr. https://www.jachymov-joachimsthal.cz/jsemhornik.html. (*1950 v K. Varech, †2014 v Jáchymově), Od 1993 žil natrvalo v Jáchymově. Tam také nějaký čas působil Tomáš Malý bývalý geolog muzea v České Lípě, syn známého rovenského sběratele a brusiče kamenů Josefa Malého.
6) Machek Václav: Etymologický slovník jazyka Českého, Academia, Praha 1968, str. 664
7) Filip Jan: Keltská civilizace, str. 18
8) Cinert Jan ing. arch.: Bylo to jinak, nakl. Ekon, Srázná 17, Jihlava, ISBN 978-80-254-3420-8, str. 209. Tady se jedná o cestu od Turnova přes Štěpánovice nebo Blatec. /// Propagátorem pravidla "vlevo za vstupem" je již zmíněný J. Cinert. Je zajímavé sledovat, na kolik starších kostelů toto pravidlo platí, výjimek je velmi málo. Někdy se díky tomu také ukáže, že ten posuzovaný kostel již není původním kostelem. Krásným příkladem tohoto je kostel sv. Jakuba v Železném Brodě, nebo kostel ve Bzí. Podrobně jsem o tom psal v "Za tajemstvími kraje pod Kozákovem 2, str. 54, v kapitole: O založení Brodu, města slavného.
9) Podobský J.: Stručné dějiny m. Rovenska p. Tr., str. 16
10) Kuča Karel: Města a městečka v Čechách a na Moravě ve Slezku, Rovensko, str. 42311) 
11) Filip Jan: Dějinné počátky Českého ráje, str. 246, /// Doba hradištní je archeologický termín pro raně středověké období (2. pol. 7. stol. - 1. pol. 13. stol.) na území západních Slovanů. Tuto dobu je možné dále dělit na: starší doba hradištní (2. pol. 7. stol. - konec 8. stol.), střední doba hradištní (9. století - 1. polovina 10. století, na Moravě a Slovensku též doba velkomoravská), mladší doba hradištní (2. pol. 10. stol. - 1. pol. 12. stol.), pozdně hradištní období (2. pol. 12. stol. - 1. pol. 13. stol.)
12) Prostředník Jan, PhDr, PhD.: Sborník SOKA Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 29/2016, Výsledky archeologického výzkumu v Rovensku pod Troskami v souvislosti s rekonstrukcí kanalizace a vodovodu v letech 2014 a 2015, část 3
13) Matoušek Petr: Paměti města Rovenska... str. 7
14) Podobský J.: Beseda (?), str. 146 / 147, O železářství v Rovensku, (odkaz na I. MK 30) Cituji: "Asi v polovici 14. stol. prý toto železářství zaniklo, když Karel IV. tady podle podvrženého zápisu nechal otevříti čtyři lomy na chalcedony, acháty a tyrkysy a povolal sem Vlachy, aby naučili lidi brousit kameny." Podle J. Podobského (s odkazem na J. V. Šimáka) je tento zápis pouhou smyšlenkou.
15) Kořán J.: Staré české železářství, nakl. Práce 1946, str. 9
16) Pleiner R., Kořán J. a kol.: Dějiny hutnictví železa 1. díl., Academia Praha 1984, str. 14 atd.
17) Liber secundus confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim nunc prima vice typis editus (1369-1373). Ed. TINGL, František Antonín. Pragae, 1868, s. 49
18) Podobský J., Bangha P.: Dějiny obce Újezd pod Troskami 2000, str. 5
19) Citované z kronik: Fišer M. A., Žel. Brod: Zápisky I a II // Umlauf J, Žel. Brod: Pamětnice // Šimon J.: Paměti Ž. Brodu // Vojtíškova kronika, Jesenný // Pomněnky J. Štajnygra, Bozkov: (autor ale hodně přebíral z Kirchene Geschichte Böhmen A. L. Frindta) // Matoušek P.: Paměti města Rovenska p. Tr. // Podobský J., Bangha P: Dějiny obce Újezd pod Troskami 2000, str. 5
20) Před několika lety Roman Kurfiřt a Miloš Opočenský v těchto místech objevili rozsáhlé pozůstatky železářské výroby. Pokud vím, dosud k řádnému archeologickému výzkumu nedošlo (r. 2018). Podobný osud má i naleziště u splzovského jezu i naleziště v údolí prosečského potoka u Ž. Brodu, oboje popisované v knize Za taj. kraje kolem Jizery. V roce 2018 jsme s R. K. provedli pod Prosečí nový průzkum, při kterém jsme na horní straně prostoru zjistili další velký depot netknuté strusky.
21) Archiv Český XXXII, 1915, str. 196, Vranov, Bytouchov, DXII - Registra soudu komorního
22) Zpráva ing. Rudolfa Munka o šetření v Bítouchově z podnětu Báňského úřadu v K. H. č. j. 6035/38 ze dne9. 2. 193923) Matoušek Petr: Paměti m. Rov., str. 7, 8

---------------------------------------

   Poznámka: Sborníky k volnému nahlédnutí v KVKLI: Bezděz, Opera Concortica 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------