Rovenské železářství

    V Letokruzích mi v mém článku něco chybí.... Obrázky a mapky a odkazy. Asi nebylo místo. Možná. Nebo zasáhl nějaký pologramotný cenzor.

 O "železářství", tedy o historické výrobě železa v Rovensku se toho příliš neví. Střípky ze zápisů kronikářů Jaroslava Podobského a Petra Matouška jsem se pokusil zařadit do časových i technologických souvislostí v počáteční kapitole knížky "O historickém železářství aneb od magmatu k bahenní rudě". (1) Bral jsem v potaz i vlastnické vztahy šlechtických rodů, které tam tehdy vládly.

 Můžeme předpokládat, že obyvatelstvo naší krajiny se železářstvím zabývalo již dávno předtím, nežli o něm vznikly první písemné zmínky. Zdůvodnit to jde jednoduše - lidstvo již jeho výrobu znalo. Nějaké úvahy o tom, že nemáme písemné doklady, archeologických nálezů že je také málo... Logika věci naznačuje něco jiného. Druhý důvod byl ještě prozaičtější - oni to železo potřebovali. Byl to způsob, jak si ulehčit život, usnadnit práci, vyrobit účinnější zbraně... Nebudu se tady zabývat historií výroby železa. Odkud k nám přišla, kdo byl první... V (později) českých zemích se o její rozšíření silně zasloužili Keltové. Možná byli i tady, u Rovenska. Stačilo jen nakrátko, kvůli železu. Byly tady totiž vhodné rudy. (4.-2. stol. př. n. l.) (2)

 Po Keltech přišli Germáni. Těm do keltské "železářské" zručnosti sice hodně chybělo, ale měli větší vojenskou sílu. Pokrok se zastavil, ne-li vrátil. Ani jejich přítomnost se tady nedá vyloučit. I oni, stejně jako Keltové, potřebovali železo. Hlavně na zbraně, to v první řadě. Jejich jazyk by mohl být spojujícím článkem, slůvko "týn" se do staroslovanských jazyků dostalo přes germánské tüna a novohornoněmecké Zaun. (3) Nejen název, ale i umístění svatyně (Týna) vlevo od staré cesty z vnitra země ledacos naznačuje. Podle historika ing. arch. Jana Cinerta se takto stavěly svatyně v předkřesťanských dobách.(4) Píše o tom i Petr Matoušek ve svých Pamětech města Rovenska: "Na Týn - kam lid za stara za pohanství spěchal k bohoslužbě, tam za křesťanství obyčejně kostely postávaly - tak i zde." Staré osídlení v blízkosti Týna prokázaly i nejnovější archeologické výzkumy z roku 2015. Doktor Jan Prostředník k tomu napsal: "V termínu do 13. 7. do 23. 7. byl dokumentován výkop pro kanalizaci v ulici Na Týně. V úseku mezi domy čp. 467 a 448 (což je přes silnici od dnešní zvonice) se nacházela tuhá šedá písčito-jílovitá vrstva (kontext 3) s ojedinělými uhlíky a rozplavenými čočkami mazanice. Nacházela se v hloubce 1,2 m pod stávajícím povrchem a její mocnost se pohybovala mezi 0,4 až 0,55 m. Nasedala na žlutohnědou plastickou spraš, která tvořila podloží. Z vrstvy 3 se přes značný odběr hmoty nepodařilo získat chronologicky citlivé artefakty. Byl proto odebrán vzorek, který byl následně proplaven flotační metodou na lince typu Ankara. Ze získaného biomateriálu bylo zadáno radiokarbonové datum, které přineslo datování do širokého časového intervalu 10.-12. stol. (989-1135 AD)." (5)

 Jinou představu uvedl Jan Filip v Dějinných počátcích Českého ráje: "Doba hradištní a středověk (6): "Na širokém polokruhovitém ostrohu okolo kostela na Týně nad soutokem potoka Václavského a Veselky (pův. Kamenice) je staré hradiště, obtékané ze tří stran vodou. Na západě je od planiny odděleno jen zvýšeným břehem (zbytkem valu) mezi farou a bývalým hřbitovem. K severu se sklání příkře k potoku a zde jsou zbytky dvou valů. Při kopání na severním valu byla nalezena vespod původní žlutá hlína, nad ní vrstva kamení s hlínou, navrchu černá hlína a v ní podle Šimáka "hradištní střípky." Novější výzkumy se ale k tomuto osídlení stavějí přinejmenším opatrně. Cituji další úryvek ze studie dr. Prostředníka: "V prostoru tzv. hradiště na Týně se uskutečnila v posledních třech desetiletích celá řada výkopů, které byly dozorovány archeologem, ale žádné stopy starších antropogenních aktivit zde nebyly registrovány."(7) O dávném osídlení se zmiňuje i Petr Matoušek, situuje ho ale úplně jinam: "A poněvadž s polním hospodářstvím zvlášť úzce souvisí zpracování železa na rozmanité nástroje, jichž ku vzdělávání půdy nezbytně třeba a že naši předkové hlavně hospodářstvím se zabývali, nechybíme, přijmeme-li za pravdu, že usadivše se zde, založili nejen osadu na rovině (pod Týnem), ale i železářství...že mimo nástroje hospodářské záhy i nástroje sečné a bodné i šipky robili, jest samozřejmo." (8)

 Nedaleko Týna jsou za potokem Veselkou Trúby, již ten název naznačuje jejich starobylost. To "Ú" se v našem jazyce změnilo v současné "OU" (trouby) někdy v polovině 15. století. V té době tu vládl Jan z Jenštejna, po něm přišli páni Zajícové, potom Svojanovští, Jan z Valdštejna a Smiřičtí od počátku 16. století. Ten název nezanikl, protože se celou dobu používal. O rudě v Trúbách se píše i v "Pamětech..." Nic jiného než bahenní ruda tam ale nepřipadalo v úvahu. Dodnes je možné ji nalézt v potůčcích, vytékajících na mnoha místech ze svahu nad Veselkou. Kdysi na takových místech (přirovnat je můžeme k "deltám" řek) asi bývala bahniska, mokřiny s tisíciletým železitým bahnem. Naši předci je dokázali dokonale vybrat, využít. Vytěžené jámy voda postupně zanesla a do současnosti se z nich nezachovalo skoro nic. Jedno z mála přeživších je v Roudném u Pohoří a další donedávna bylo i v Hamrech u Turnova. (9) V Čechách se již na přelomu 8. a 9. století n. l. začala výroba železa soustřeďovat v hutích, zajišťujících hromadnější výrobu. Příkladem nám mohou být Želechovice. (10) Na Českodubsku, kde železářství již mělo dlouhou tradici, si v polovině 17. století vyráběli v malých pecích železo i prostí obyvatelé. (11) Proč by to nešlo i v Rovensku? Třeba i dřív. Podle místního vyprávění byly nějaké pece "na Patočkovým" za Náhlovskými na Příhoně, stavení Šonských s bahenní rudou ve studni je přímo nad nimi. Údajně se jednalo o malé pece asi metr vysoké. Podobnost s pecemi známými z jiných míst nebude náhodná. 

 Další stroužka vytéká z Hradecké rokle. Opět tu v bočních svazích můžeme vidět výrony oxidů železa. Není jich příliš, ovšem za dlouhý čas, nežli se zde objevili první prospektoři, se jich v "deltě" nad Příhonem mohlo nahromadit mnoho. Vstoupíme-li do rokle, vlevo pod strmým svahem uvidíme protáhlou vyvážku. Charakteristika místa připomíná Hrabalku, rozlehlý stěnový lom v úbočí proti hornímu sýkořickému mlýnu. Domnívám se, že v obou případech jde o pozůstatky těžení, ale železitých jílovců z dob valdštejnského hamru koncem 17. století. Nejzajímavější částí Hrabalky je strmý, do dvaceti metrů vysoký svah, podle jehož paty se táhne několik různě velkých teras z vyvezeného materiálu. (12) Linie svahu se prohýbá směrem k Trúbám a tvoří hranici mezi vyšším nevytěženým prostorem, pod kterým se skrývají zbytky pískovcových skal, a nižším vytěženým prostorem, kde dodnes můžeme ojediněle nalézt písčité jílovce s proužky limonitu. Nápadná je ale jejich velikost. Ve srovnání s nálezy z Obecky nebo sousední části Trúb jsou podstatně větší, masivnější, s většími pruhy oxidů Fe. Podobné jílovce popisuje Topografická mineralogie Čech Josefa Kratochvíla u vsi Volenice (Vala, Valy) nedaleko Kosmonos: "Limonit v proužcích, písčitá ruda několik palců mocná. Bylo z ní vyráběno železo." Zpracování této rudy nebylo snadné: limonitové proužky se musely z jílovců pracně vytloukat a vytěžené kusy bylo třeba přebírat a třídit. Zdejší těžba skončila ve chvíli, když se horníci po vytěžení jílovců dostali k pískovcovým blokům, ukrytým hlouběji ve svahu. Možná proto skončil činnost i hamr v Koutech.

 Úbočím pod lesem pokračujeme k Šachtě. Říká se tu V hájkách. Mineme maličkou chatičku obklopenou železivcovými balvany, po chvíli se dostáváme do sníženého prostoru. Kdysi se tu těžil písek, takových míst je zde ale víc. Náletem zarostlá plocha je několikrát přerušena mělkými koryty, vymletými dešťovou vodou tekoucí z horních polí. Ze spodních vrstev koryt na nás vyhlížejí zlomky železivců, na jejichž lomových plochách vidíme rezavé skvrny. Urazíme-li další část, skvrny vzniklé okysličováním nalezneme i uvnitř. Hmota železivců není úplně homogenní, jejich schopnost přijmout do sebe vodu se pohybuje kolem 1 - 2 %. Železo v nich obsažené přijímá z vody, možná i z ovzduší kyslík a s pomocí "železitých" bakterií se z nich s vodou vylučuje. Stéká po svahu kamsi dolů, kde odedávna vznikala bahniska, mokřiny s bahenní rudou. Podobně to bylo i na dalších místech, pravděpodobně i na Šachtě. V horní části malého "lůmku" pod rozhlednou najdeme výrazné výrony oxidů zvláště po zimě, v prvních jarních měsících. (Podobného jevu jsem si všiml i nedaleko Nouzového pramene u Voděrad. (13) V blízkosti lůmku jsem objevil i sopečnou pumu, která sem pravděpodobně dolétla z Trosek. Její bělošedý povrch mi připomněl vyvřelou železnou rudu polzenit z Českolipska, kde její zbarvení způsobuje obsah kalcitu v hornině. Prokázat se jej podařilo i tady. (14) V obou případech se jedná o památku na jejich průchod vápnitým podložím. Množství "železa", přesněji řečeno množství oxidů železa v okolní krajině, je pozůstatkem sopečného čedičového magmatu přilétnuvšího z okolních sopek. (15) Jeho části měly ale různý osud. Na skalních průčelích směřujících k nejbližšímu vulkánu, kde železo difundovalo do jejich povrchové vrstvy, se vytvořily svislé železivcové desky. (Hrádek, Bor, štěpanovická údolí) Na jinak orientovaných plochách skal tyto desky nevznikly. (16)

 Ze "železa" vyloučeného z magmatu spadlého na skalní vrcholy, se na stranách skal odvrácených od vulkánů vysrážely železivce v podobě říms, kruhů, provazců... Dodnes to můžeme vidět na skalách u Hrádku, v údolíčkách poblíž Štěpánovic i v Boreckém kaňonu. Skály postupně podléhaly erozi (její stupeň se místně lišil působením dalších vlivů), písek odnášela voda, těžší oxidy železa klesaly do spodních písčitých vrstev. V místech s hůře propustným podložím (písčité vápence, vápnité pískovce - "opuka") se nevysoko nad ním na hladině spodní vody v písku vytvořily vodorovné desky. (Voděrady /Nouzový pramen/, tatobitská Pískovna, rovenský Holubínek) Opuku, přesněji řečeno vápnité pískovce (písčité vápence), v naší oblasti najdeme od Voděrad až kamsi za Ktovou. Její horní plocha, lépe řečeno hladina, leží v nadmořské výšce 375 metrů. Výše jsou již křemenné pískovce z mladších dob Křídy. U Voděrad, kde jejich vrstva je téměř nejvyšší, má mocnost asi 70 metrů. Zatímco se vrstva křemenných pískovců směrem k východu postupně ztenčuje a mění v písek, nadmořská výška kontaktu obou hornin zůstává víceméně nezměněná. Pod slábnoucím písčitým pokryvem ji můžeme nalézt až po Holubínek a Šachtu. Téměř souvislá vodorovná železivcová deska byla zaznamenána v tatobitské Pískovně v nadmořské výšce 410 metrů. (Pravděpodobně se tady projevilo zdvihnutí jižní části Kozákova před 6 - 7 miliony let.) Na Holubínku, kde zůstala nad vápnitými pískovci pouze asi desetimetrová vrstva písku, byla souvislejší deska donedávna vidět ve svislé stěně staré dobývky nad Šonskými. Běžně se tam ale setkáme s náhodně se vyskytujícími kusy vodorovných desek (cca 365 m n. m). Vrchol Prajzinkovy stráně již je o dvacet metrů níže pod kontaktní úrovní 375 metrů a "opukové" území dále ve směru k Libuňce klesá. Klasické železivce tu již nenajdeme. Občas můžeme spatřit železité silkrusty, jejich původ je ale víceméně neznámý.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Poznámky, odkazy: 

1) Šourek L.: O historickém železářství aneb od magmatu k bahenní rudě, tiskárna Glos Semily, 2019, vlastním nákladem, ISBN 978-80-270-7024-8, Protože se na tuto publikaci budu odkazovat ještě mnohokrát, tak příště jenom O historickém železářství... nebo (OHŽ) str: ???

2) Filip Jan: Dějinné počátky Českého ráje, str. 37, 42, Waldhauser J.: Český ráj očima archeologa str. 35
3) Machek Václav: Etymologický slovník jazyka Českého, Academia, Praha 1968, str. 664
4) Cinert Jan, ing. arch.: Bylo to jinak, nakl. Ekon, Srázná 17, Jihlava, ISBN 978-80-254-3420-8, str. 209. Tady se jedná o cestu od Turnova přes Štěpánovice nebo Blatec.
5) Prostředník Jan, PhDr, PhD.: Sborník SOKA Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 29/2016, Výsledky archeologického výzkumu v Rovensku pod Troskami v souvislosti s rekonstrukcí kanalizace a vodovodu v letech 2014 a 2015, část 5/11 Na Týně...
6) Filip Jan: Dějinné počátky Českého ráje, str. 246, /// Doba hradištní je archeologický termín pro raně středověké období (2. pol. 7. stol. - 1. pol. 13. stol.) na území západních Slovanů.
7) Prostředník Jan, PhDr, PhD.: Sborník SOKA Semily, Z Č. ráje a Podkrkonoší, 29/2016, Výsledky... část 3
8) Matoušek Petr: Paměti města Rovenska... str. 7
9) O historickém železářství ... Hamry, str. 118
10) Pleiner R., Kořán J. a kol.: Dějiny hutnictví železa 1. díl., Academia Praha 1984, str. 39, 41, 42
11) O historickém železářství... Zábrdí, str. 87
12) O historickém železářství... Hrabalka, str. 143, 144
13) O historickém železářství... Voděrady, str. 137
14) O historickém železářství... kalcit, polzenit, str. 98
15) Zimák Jiří, doc. RNDr. CSc.: Katedra geologie PřF UP Olomouc, Petrografie magmatitů, (říjen 2005) /// Web Evangelické teologické fakulty: https://www.etf.cuni.cz/~moravec/fotky/indp84i.html // O historickém železářství... str. 29
16) O historickém železářství... Železivce, str. 30
17) O historickém železářství... Hartigové, str. 101
18) O historickém železářství... zpráva ing. Brože (v němčině), Archiv posudků č. P2738/5 str. 99,
19) O historickém železářství...vápence, Mikoláš R., Čáp Pavel, Prajzinkova stráň, str. 74, 75