Komentovaný výňatek ze Železnobrodských letopisů Františka Sochora
Dosud nepublikované Letopisy byly mi zapůjčeny laskavostí dlouholeté brodské kronikářky paní Evy Vozkové, dcery Františka Sochora. Protože práce Fr. Sochora se v mnohém dotýká kapitoly O založení Brodu města slavného v "Dvojce" Kozákova, dovolil jsem si je spojit.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První písemné zprávy
----------------------------------------------------------------------------
F. Sochor: Písemné památky jsou v dějinách států, národů a tedy i měst známkou období, kterému říkáme historické. To znamená, že by v této době mělo být už všechno jasné, přesné a doložené. Ovšem těch písemných památek bývá na počátku vždycky poskrovnu, a tak nezbývá, než se i v tomto období obracet ještě k pramenům jiným, popřípadě si stále pomáhat dohady a srovnáváním. Nejinak tomu je i v počátečních dějinách Železného Brodu.
Řekli jsme si už, že v nejdávnějších dobách patřila celá oblast severovýchodních Čech slovanskému kmeni Charvátů, po jehož porobení rodem Přemyslovců vládnoucím kmeni Čechů zůstala jako všechny dosud neosídlené kraje v majetku českých knížat, od nichž ji postupně dostávali darem členové jejich družin. Ve 13. století se jako první pán této oblasti připomíná mocný rod Markvarticů, (O těch někteří autoři předpokládají, že jsou potomky charvátských knížat a k nám přišli z Míšeňska. Viz: B. W. Wartenberg: Markvartici - L. Š.) který snad sídlil ve stejnojmenné vsi u nynějšího Jablonného v Podještědí, ale patřilo mu prý i celé Podkrkonoší. Brod byl v té době ještě asi příliš nepatrnou osadou, než aby se jeho jméno někde objevilo.
L. Šourek: Kdysi jsem narazil na starou pověst o založení Železného Brodu dvěma bratry Berky, zmiňuje se o ní i Fr. Sochor v těchto Letopisech. Dlouho jsem si s tím nevěděl rady. Nepomohl ani "profík" věnující se Berkovcům v Českolipském muzeu. Klíčové pro objasnění bylo poznání o příbuzenských a přátelských vztazích mezi Berkovci (což je větev Ronovců) bratry Hynkem Berkou a Častolovem mladším z Dubé a Markvartici. Tito Berkovci byli nejen přátelé Havla z Lemberka a Jaroslava z Hruštice, ale i příbuzní. Bratranci, synovci a švagři, ale také kolegové z královského dvora. Havlův švagr, Smil z Lichtenburka, bratranec Hynka Berky a Častolova mladšího, založil u Haberské stezky na Sázavě Brod, původně zvaný Smilův, později podle německých kolonistů Německý, dnes ho známe jako Brod Havlíčkův. Těžila se tam stříbrná ruda. Tchýně Havla a Smila z Lichtenburka Sybila byla se svým druhým manželem Přibyslavem z Křižanova (otcem Zdislavy a Alžběty (Elišky) spoluzakladatelkou cisterciáckého kláštera v nedalekém Žďáru nad Sázavou. Je docela možné, že zmínění Berkovci v té době u Jizery založili další Brod a pro odlišení jej nazvali Železným. (Podle K. Kuči: Městečka v Čechách a na Moravě: "V 17. století se začal pro Brod používat přívlastek Železný." Jindy se uvádí doba L. Jagelonského, r. 1502. Takže, nikdo to neví přesně. Mohlo to tedy být i dříve.) Havel nejprve se Zdislavou založil Lemberk (cca 1240) a Jablonné. V místě dávného sídliště u Jizery, kde stará stezka začíná stoupat do hor, potom Havel s Jaroslavem založili (cca r. 1250) Turnov. Zkrátka, všichni se velice dobře znali a všechno se to událo v rozmezí několika let.
Fr. S.: První písemné zprávy o našem městě, které pravděpodobně tehdy ještě ani městem nebylo a neslo jméno pouze Brod, pocházejí z církevního popisu příjmů pražské diecéze, který dal pořídit první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic hned po zřízení pražského arcibiskupství v letech 1344 až 1350. Pražská diecéze se tehdy rozdělovala na řadu archidiakonátů, z nichž každý obsahoval několik děkanátů, a toto církevně správní rozdělení bylo celkem totožné s rozdělením správy světské: archidiakonáty se vcelku shodovaly s takzvanými "oukrajími", pozdějšími kraji. Brod je ve výše uvedeném popisu jmenován v děkanátu turnovském, patřícímu k archidiakonátu boleslavskému.
L. Š.: V Boleslavi byl již v roce 1186 purkrabím Markvartic Záviš, předek Jaroslava z Hruštice a Havla z Lemberka. Z té doby tam je známý i úředník Hrdoň, který nedaleko Turnova založil ves Hrdoňovice a dubským johanitům daroval Kosmonosy.
Fr. S.: Z popisu Arnošta z Pardubic se však pouze dovídáme, že v Brodě už tehdy byl kostel s farou, která musela církvi odvádět určitý poplatek. Další písemná zmínka o našem městě pochází z roku 1356, kdy, podle záznamu v tzv. knihách konfirmačních, uváděl nejmenovaný farář (Jan - LŠ.) z Brodu v kněžský úřad faráře v Jablonci (n. N.). I tato zpráva tedy dosvědčuje, že už tehdy byla v Brodě fara a kostel.
L. Š: Na webu Jablonce n. Nisou se uvádí. "Původní Jablonec (u Mimoně) se pravděpodobně nacházel v lesích u kláštera Mnichova Hradiště a patřil řádu cisterciáků. Část obyvatel tohoto Jablonce snad byla v průběhu časů přestěhována do údolí Nisy, kde pod (Jizerskými) horami založili Nový Jablonec." J. V. Šimák ale píše:"...kotlinu jabloneckou měli křižovníci s červeným srdcem, cyriaci. ...V Jablonci (u Mimoně) měli (před r. 1400) mniši (cisterciáci z Hradiště) majetek, ale vedle nich i páni jiní. Víme jen o jediném opatově (cisterciáckém) patronátním nároku (ke kostelu v Jablonci u Mimoně, který cisterciáci zřejmě založili), ale bylo mu to odepřeno." Jan z Dražic držení fary jejich klášteru potvrdil již někdy mezi lety 1301 - 1343 - L. Š.) Zkrátka, docházelo tam ke sporům o správu tamního kostela. Důvod? Podle Diplomovaného teologa (Th. Dipl.) cyriaka Jana Herny (se kterým se mi při psaní Koz. 2 podařilo navázat kontakt - L. Š.) byl kostel v Jablonci u Mimoně již dříve inkorporovaný (tedy přivtělený) k jejich klášteru křižovníky s červeným srdcem. Jednoduše řečeno, byli prostě čilejší. Pravděpodobně k tomuto Jablonci (hradišťský dekanát) se vztahuje zmínka v odkazu č. 13) článku R. R. Novotného, kde se píše: Ve stejném roce (1356) je zmiňován Jablonicz, kam byl Jarkem ze Železnice z titulu patrona dosazen na místo faráře Jan (domnívám se, že cyriak -L.Š.), přičemž vykonavatelem uvedení do funkce byl plebanus de Broda, turnovský dekanát. (RRN str. 199). Spory se zřejmě podařilo vyřešit až po roce 1400, kdy cisterciáci získali celou ves (1). Správcem fary tam byl od roku 1396 Václav Varvort.
Počátky osídlení v oblasti Jablonecka (nad Nisou) sahají do období před rokem 1356, ze kterého pochází první písemná zmínka o osadě Německém Jablonci (n. Nisou). (Poprvé je tady použito názvu "Jablonecz Nowum"(!))., a to v souvislosti s místním kostelem, kdy tam byl dosazen generálním převorem Albertem (Vojtěchem) na místo faráře bratr Šebestián z řádu cyriaků. Podle Jana Hrdého se jednalo o nový kostel, cyriaci ale byli v Čechách již sto let. Patronem kněze Šebestiána v Německém Jablonci byl Jarek ze Železnice (z Brodu) a kněz byl instalován cyriakem ???????????????? z Držkova. (2) K celé záležitosti muselo být potvrzení pražského arcibiskupství. Podle jména patrona je možné soudit na podřízenost tohoto Jablonce (Železnému) Brodu.
Kněz Šebestián v roce 1361 odešel do Sačan, kde byla další cyriacká farnost a do Jablonce po něm nastoupil Leo, kterého v říjnu 1362 nahradil Havel. O rok později, po smrti Havla, přišel do Jablonce Mikuláš. Ten si v březnu 1365 vyměnil místo s Janem, do té doby spravujícím držkovskou faru. Další záznam v konfirmačních knihách je až z roku 1374, kdy Mořice nahradil Siegfried, vystřídaným v červnu 1376 Janem. Zřejmě prvního z těchto Janů dosadil z titulu své funkce patrona Jarek ze Železnice, přičemž vykonavatelem uvedení do funkce byl brodský plebán (3). Brod v té době patřil do turnovského děkanátu a všichni jmenovaní kněží byli původně příslušníky pražského svatokřížského konventu. Uctívanou světicí jejich řádu byla P. M. Bolestná. Jedním jejím zpodobněním je i známá Pieta. Cyriaci se šířili dál na východ, další inkorporovaná fara byla v Držkově. První písemná zmínka o něm je sice až z roku 1352 nebo z 1356, ale archeologické nálezy sahají hlouběji do minulosti. Tamní podání tvrdí: "Ve 12. (??) století, když převládlo křesťanské náboženství, byl zde vystavěn dřevěný kostelík a fara, které byly (ale asi až později)v péči řádu cyriaků. Patronem Držkova a okolních farností byl mnich (?) Jarek ze Železnice". Podobně to bylo ve Zlaté Olešnici - web obce o tom sděluje: "Mlhavá pověst vypráví, že sv. Cyril a Metoděj, kráčejíce kdysi po stezce, která vedla od Semil přes Bozkov, Stanov, po levém břehu Zlatníka k Bílé skále, Buchštejnu a dále přes hranice, založili náš kostelík sv. Martina. Tato pověst je spíše ve spojitosti se jménem mnichů cyriaků, kterým snad kdysi náleželo poříčí řeky Kamenice." První zmínky o obci jsou z r. 1033, kdy podle některých zpráv byl vybudován první křesťanský kostelík. Při bourání staré budovy se nalezl na levé straně malého oltáře mocný trám s vyrytým letopočtem římskými číslicemi MXXXIII (1033). Historické záznamy o něm mluví v roce 1384. Pokud se trám zachoval, tak věrohodnost letopočtu a stáří trámu by dnes mohla ověřit dendrologie (tedy Mgr. Ivan Peřina - L.Š.). Mimo tyto vsi Jarkovi ze Železnice (cca r. 1330 - 1360) patřil i Brod a zřejmě nejdůležitější ves v jeho sousedství - Bzí.
Fr. S.: Již několikrát vzpomenutý historik dr. J. V. Šimák se dokonce domnívá, že Brod mohl být v té době - tedy na samém počátku druhé poloviny 14. století - už městečkem nebo obdržel aspoň právo trhů. Ještě dříve - k samotnému roku 1350 - uvádí týž Šimák, že se Brod stal sídlem vrchnosti, jíž tehdy byli páni ze Železnice. Kdy a jak přešla zdejší krajina z majetku Markvarticů do majetku této vrchnosti, nevíme. L.Š: Zřejmě přes Berkovce nebo cyriaky někdy v letech 1250 - 1260.
L. Š.: ...Vlevo od stezky vedoucí ze středu země - dnešní Husova ulice - zhruba v místě dnešního kina pravděpodobně vznikl i jednoduchý kostel nejspíš zasvěcený Panně Marii Bolestné, světici uctívané cyriaky. Pro podporu tohoto tvrzení existuje několik důkazů: Jednak: podélné kostely - nikoliv rotundy ! - se v dobách nástupu křesťanství téměř vždy stavěly vlevo od cesty hned za vstupem do hradiště, města či vsi (4) Tady to byla dnešní Husova ulice. Pro posouzení, kde je u cesty vlevo, byl důležitější směr od středu země nebo od hlavní stezky, nežli směr z pohraničních hor. Dále: U kostelů bylo většinou pohřebiště. Kronikář Jan Šimon píše: "Místo někdejšího hřbitova označuje nález lidských hnátů v ulici mezi velkým a malým náměstím (opět Husova ulice), kde prý se při hlubším kopání takové objevují posud. Z toho vysvítá patrně, že kde byl druhdy hřbitov, nemohlo býti město." O tom, zda by tu někdy byl prováděn nějaký archeologický průzkum nic nevím. Následující úryvky jsou ze zápisu Františka Salaby z roku 1931. Podle mého názoru v něm některé úseky popisují skutečné dávné události. Z čeho autor čerpal, nevím, jednotlivé části připomínají zkomolené Zápisky M. A. Fišera: "...Klášter - podle mě to bylo nějaké sídlo mnišského kolonizačního předvoje. Různých klášterů, tvrzí, hrádků a zamčišťat tady ve okolí bylo více. - L.Š.- Tedy znovu: Klášter býval pod horskou strání nad Jizerou, na skále, pod kartusiánskou řeholí, blíže hradby u vrchu horského." Jak vidíme, "klášter" stál na skále, tedy na místě dnešního kostela sv. Jakuba. Kostel musel být tedy jinde, cyriaci ale mohli na skále mít nějaké sídlo. S kartusiánskou řeholí to už vůbec "nesedí": kartouzy se u nás šířily až v závěru první poloviny 14. století, tedy skoro sto let po příchodu cyriaků. Mniši údajně na skále vydrželi až osudné záplavy (cca r. 1290 - 1300) a poté se vrátili do Prahy. Mohli to být cyriaci, které přivedl do Prahy Přemysl Otakar II. v roce 1256 a nechal jim vybudovat konvent s kostelem svatého Kříže Většího v Praze na Starém Městě (zrušen r. 1784). Pokračuji citací: "Hřbitov toho času byl pod klášterem. Na Pohořelci nazvané místo velmi krásného vzhledu s dřevěnou ohradou". Je zde řeč o klášteře na skále a hřbitovu pod ním - tedy o dvou objektech. Kronikář Anton Ježek z Vrátu uvádí: "...kostel zvaný Pohořalý". M. A. Fišer píše: r. 1300 - poříčský brod vyplaven. Další pověst mluví o brodském kostelním zvonu, přineseném vodou do Líšného. Jiná vypráví o železnobrodské kostelní věži, připlavené nějakou povodní k Turnovu. Na ten ostroh nad Jizerou se voda přece nemohla dostat. Podle správce brodského kostela p. Vl. Hlubůčka: K tomu bych chtěl podotknouti, že v Železném Brodě byl již kostel v roce 1315, jako dřevěná stavba. Při každé, jak přírodní tak i jiné katastrofě, kdy byl kostel zničen, byl vždy jako dřevěná stavba obnoven." Kde k těm údajům přišel, netuším. Zeptat se ho už bohužel nejde. - L.Š.
Vše naznačuje novější původ kostela na skále. Ten původní kostel musel stát někde jinde.
--------------------------------
--------------------------------------------------------
Rezumé podle 2. dílu knížky Za tajemstvími kraje pod Kozákovem
První část:
Roky 1290 - 1300 - V tomto údobí, pravděpodobně po velké potopě (Žernovník), která zničila rozestavěné městečko i první kostel, král Václav II. vyměnil Berky za pány ze Železnice. Scheybalovi napsali. Cituji: "Král Václav II. Železnickým Veliš (ves) odejmul a daroval jim krajinu kolem Kamenice a Jizery, snad právě proto, aby zhodnotili zdejší nerostné bohatství". Zřejmě chtěl využít jejich větší železářské zkušenosti. Vzhledem k vládnutí Václava II. v letech 1283-1305, se to muselo odehrát někdy v této době.
Po roce 1300 - Železničtí postavili ve středu svěřeného území ochranný hrad Navarov. První zprávy o něm jsou z r. 1334. V Brodě byl postaven na původním místě nový kostelík - snad opět zasvěcený Panně Marii Bolestné. Současně, pravděpodobně na místě staršího osídlení, poblíž Brodu vznikla vesnička Bzí jako sídelní a potravinářské středisko k brodskému hamru. Začal se tam stavět i první dřevěný kostel.
Roku 1315 - (znovu) Vl. Hlubůček: " K tomu bych chtěl podotknouti, že v Železném Brodě byl již kostel v roce 1315, jako dřevěná stavba. Při každé, jak přírodní tak i jiné katastrofě, kdy byl kostel zničen, byl vždy jako dřevěná stavba obnoven. "
Roku 1342 - Za Jarka I. ze Železnice byl podle J. V. Šimáka:"6. července 1342 oltář ve Bzí posvěcen od ctihodného pána Přibyslava, z řádu Minoritů."
Po roce 1356 - Za Jarka I. ze Železnice podává brodský kněz kněze Jana - cyriaka - v Jablonci n. N.
Rok 1361 - Jarek I. z Brodu (Železnice) podával (byl patronem) kněze ve Bzí.
Fr. Sochor: Někteří železničtí páni se však v té době psali též jako páni z Brodu. Například v zápise o instalaci (uvedení v úřad) faráře Mořice ve Bzí, kterou roku 1361 prováděl dle týchž konfirmačních knih brodský farář Mikuláš, je jako patron bzovského kostela uváděn pan Jarek z Brodu. To jsou tedy nejstarší písemné prameny, které obsahují určitou zmínku o našem městě. Příliš výmluvné nejsou, ale přece jen už je to takříkajíc hmatatelný důkaz, že Brod skutečně existoval, že měl kostel a faru s knězem a dokonce vrchnost, která v něm načas sídlila. Přesto však období dohadů a domněnek ještě dávno - jak uvidíme v dalším vypravování - neskončilo. Skutečnost, že se páni ze Železnice psali v této době jako páni z Brodu, svědčí ovšem také o tom, že tu musela být tehdy nějaká tvrz nebo aspoň opevněný dvorec. O hradu se uvažovat nedá, neboť jednak po něm nezbylo ani stopy, jednak ani poloha Brodu jeho existencí nenasvědčuje. Po tvrzi ani dvorci se sice žádné památky nezachovaly, aspoň na povrchu země nikoliv, ale železnobrodští kronikáři se o ní zmiňují. Dokonce tvrdí a zdá se, že nezávisle na sobě, že tvrz stávala mezi nynější ulicí Křížovou a volným prostranstvím, kde se říká V rybníčku. V této Křížové ulici, jež spojuje ulici Železnou a Jirchářskou, byla při výkopu pro plynovod v době okupace nalezena značně silná vrstva strusky, jejíž výskyt je v těchto místech podivný a nečekaný. Nikde jinde v okolí - pokud se ovšem podle tehdejšího výkopu dalo zjistit - strusku vidět nebylo. ... Ostatně vrchnost nesídlila v Brodě dlouho. Už v poslední čtvrtině 14. století (snad roku 1386) prodali páni ze Železnice své panství i s Brodem rodu Valdštejnů, který tehdy sídlil na hrádku Štěpanicích u Jilemnice. Za těchto pánů, kteří vládli Brodu s malými výjimkami asi 150 let, se už Brod jako sídlo vrchnosti nepřipomíná a brodská tvrz už asi nebyla ani obývána.
Byla to doba vlády Karla IV., doba konsolidace poměrů a poměrného blahobytu, kdy opět začal vzkvétat obchod i řemesla a styky s Lužicí a jistě i se Slezskem, které bylo nedávno před tím trvale připojeno k české koruně, zhoustly. Je tudíž zcela pravděpodobné, že se už tehdy konaly v Brodě pravidelné výroční trhy, na nichž projíždějící kupci vykládali své zboží a na které se scházeli lidé z nově založených sad v širokém okolí. Bohužel přímé doklady k těmto tvrzením chybějí a i písemné zprávy, které se omezují hlavně na církevní záznamy podobného rázu, jak už bylo uvedeno, jsou z té doby velmi skrovné. Vyčteme z nich sice, že zde kostel zcela určitě stál, ale byl-li dřevěný nebo - jak někteří pozdější kronikáři tvrdí - už kamenný, to se zjistit nedá. Jisté však je, že už z konce 14. století, nejdéle však ze samého počátku 15. století pochází vzácná gotická plastika v životní velikosti, dřevěná socha Panny Marie s mrtvým Kristem na klíně, tzv. Pieta, která je až dodnes umístěna v železnobrodském kostele. Toto jedinečné dílo gotického řezbářství ocenil umělecký historik dr. Václav Wágner slovy: "Je to jedna z nejvýznamnějších, třeba nikoliv nejstarších plastik tohoto námětu v Čechách". Tato železnobrodská Pieta, jak bývá nyní nazývána, je vyřezána z jednoho kusu lípového dřeva, pouze drobnější částí, jako ruce, část nohou apod., jsou přisazeny. Bohužel neznáme ani jejího tvůrce, ani nevíme, jak a kdy se do Brodu tato pozoruhodná dřevořezba dostala. Pamětní kniha fary železnobrodské uvádí až k roku 1757 v latinském nápise pouze, že "tato socha Blahoslavené Panny Marie Bolestné, jejíž obraz je na velkém zvonu z roku 1497, byla ve starém kostele na levé straně, kdežto nyní v novém bude na straně pravé". Přestavba kostela se konala v roce 1763. Ale skutečnost, že se reliéf této dřevěné plastiky objevuje už na nejstarším brodském zvonu, svědčí o tom, že tato socha byla zde dávno před ním a že se již tehdy těšila takové úctě, že její obraz dali vylít na nový zvon.
Resumé - druhá část:
Rok 1380 - hrad Navarov vlastní Jindřich z Valdštejna.
Rok 1392 - kněze do Brodu podával Zdeněk z Vlašimi, příbuzný pánů ze Železnice. Brod ještě asi 15-20 let patří pánům ze Železnice.
Roku 1400 - Tvrz v Brodě ztrácí význam a zaniká.
Rok 1420 (1421) (možná již dřív) - vzniká soška Panny Marie Bolestné - železnobrodská Pieta. Snad jako hlavní posvátná součást vybavení tehdejšího kostela. Podle Vl. Hlubůčka: "Již od roku 1421 byla v Železném Brodě Pieta, která všechny pohromy přežila, a Železný Brod byl jedním z prvních poutních míst v Čechách k Panně Marii Bolestné."
Rok 1493 - již přes sedmdesát let je v Brodě uctívána posvátná soška Piety. Podle starých zpráv byl v tomto roce postaven "kostel husitský", zřejmě první kostel na skále nad řekou. Jeho zasvěcení pravděpodobně patřilo PMB.
Rok 1497 - pro brodský kostel byl ulit zvon s reliéfem Panny Marie Bolestné - Piety velkým 3,5x7cm pod horním okrajem. Vzhled reliéfu se lišil od Piety z roku 1420. Nápis na zvonu hlásil: "Tento zvon byl ulit k chvále Boha všemohoucího L. P. 1497. "
Roku 1513 (1533) - byl ulit další zvon. Z dávných dob je známý ještě třetí, velmi starý zvon, není ale datován.
(Panství od r. 1538 vlastnili Jan a Adam Vartenberkové)
Roky 1547-1557 - po konfiskaci v roce 1547 král Ferdinand I., v té době držitel Skal nad Jizerou a Rohozce, vystavěl dřevěný kostel blahoslavené Panny Marie Bolestné v Železném Brodě... "Sotva by tento kostel tak přitahoval, kdyby nebyla nalezena velmi stará dřevěná socha blahoslavené Bolestné Panny Marie."(V roce 1557 Adam z Vart. koupil panství zpět)
Rok 1643 - podle některých názorů kostel vyhořel.
Rok 1687-1688 - kostel byl postupně přestavěný na kamenný, přičemž zřejmě došlo ke změně patronicia. Zasvěcení kostela svatému Jakubu Většímu je poprvé uvedeno v hruborohozeckém urbáři z roku 1687 (5). Oltář PMB byl do nového kostela přenesen.
Roky 1721, 1730, 1777 - v inventářích z těchto let jsou zmínky o oltáři PMB.
Roky 1761-62 - započala další přestavba kostela.
Rok 1850 - uvádí se: " po pravé straně oltář Panny Marie Bolestné"...
Rok 1990 - prastará Pieta z roku 1420 shořela. Pravděpodobně byla ukradena a zloděj se snažil svůj čin zakrýt ohněm. Soška byla nahrazena novější plastikou.
Rok 2007 - 13. května žhářstvím shořela zvonice a s ní i starý zvon s reliéfem Piety z roku 1497. Zmizela poslední upomínka na řád křižovníků s červeným srdcem, cyriaků v Železném Brodě.
Potom nevěřte starým kronikářům.
-------------------------------
Doporučuji přečíst i kapitolu O založení Brodu města slavného v knize Za tajemstvími kraje pod Kozákovem 2. díl, ve které je řada podrobností a odkazy k ní. Ty jsou také uvedené na závěr tohoto článku. Dále jsem použil řadu informací z osobních sbírek, z internetu a mnoho údajů ze Stavebně historického průzkumu (SHP) kostela sv. Jakuba vypracovaném Mgr. Ivanem Peřinou a kol. Ivanovi za zapůjčení SHPéčka patří velký dík. Pro publikování i částí SHP je nutná dohoda s autorem.
Odkazy - poznámky:
1) Šimák J.V. : Dějinné paměti okresu mnichovohradišťského, r 1917, str. 47
2) Novotný R. R.: První zmínka o Jablonci nad Jizerou, Sborník z Českého ráje a Podkrkonoší 1999, SOkA Semily, str. 197
4) Cinert Jan, ing. Arch.: Bylo to jinak, str. 209, nakl. Ekon, Srázná17, Jihlava, ISBN 978-80-254-3420-8
5) Patronicium sv. Jakuba nebylo ve 12. století v Čechách běžnou záležitostí. Údaje o tom se ale různí. Z jedenácti kostelů svatého Jakuba, založených kolem roku 1200 v Čechách, se dva (např. Stříbrná Skalice) udávají v blízkosti sázavského benediktinského kláštera, v té době již s latinskou liturgií. Železnobrodský kostel sv. Jakuba Většího byl zřejmě založen jako jeden z kostelů na trase staré poutní cesty ze severu Evropy do Compostella. Dalšími jsou kostely v Letařovicích (r. 1362), M. Hradišti (r. 1727, ale na místě staršího got.) a poslední na jih v Čechách je v Kladrubech (r. 1396). Nějaký čas (od r. 1115) ke kladrubskému klášteru patřily Turnovu nedaleké Sezemice
--------------------------------------------------------------------
Odkazy z knihy Za tajemstvími kraje pod Kozákovem 2.
1) Scheybalovi J. + J. V.: Krajem skla a bižuterie, nakl. Jakoubě 1998, str. 115
2) Šimon J.: Paměti města Železného Brodu, liber.confirm I, folio 144, II. folio 63, V. ao. 1392,1393, folio 137
3) Šimák J. V.: Šimák J.V. : Dějinné Paměti okresu mnichovohradišťského, r 1917, str. 52
4) www.janhernadlouhán.cz/cyriaci, web již byl bohužel zavřen. Inkorporace = přičlenění kostela nebo farnosti k nějakému klášteru, který tam také vykonává duchovní správu. Díky aktu inkorporace, při kterém církev přesvědčovala světské vlastníky kostelů, aby se zřekli svého vlastnictví v její prospěch, se církev stala do poloviny 14. století vlastníkem většiny kostelů a tím i jediným příjemcem desátků.
5) Šimák J. V.: Šimák J.V. : Dějinné paměti okresu mnichovohradišťského, r 1917, str.52, 53
6) Martin Aschenbrenner, Česká Lípa: Historie rodu Berků z Dubé.
7) Skružný L. PhDr: Atributy vybraných biblických postav, muzeum Čelákovice 1996, str. 148
8) Fišer Michael Antonín - považovaný za jednoho z nejlepších železnobrodských kronikářů se narodil 17. 1. 1825 jako druhorozené dítě z 11. dětí manželům Michaelovi Hynku Fišerovi a Antonii rozené Cééové. Rodiče neměli prostředky, aby chlapec mohl studovat a proto Michael Antonín navštěvoval jen dvě třídy školy. Vyučil se soukeníkem u Fr. Grosse. Německy se učil u Jana Wágnera. Práci získal roku 1841 u Josefa Schütze v Liberci, kde se zdokonalil v řemesle. Poté v roce1846 odešel¨na vandr do Šternberka. Po návratu v roce 1848 se oženil s Marií rozenou Radovou, se kterou měl 11 dětí. Jeho zápisník a dva svazky, Zápisky I. a II. jsou vynikajícími kronikami. Písemná pozůstalost M. A. F. je uložena v Okresním Archivu v Jablonci n. Nisou, kde ji zpracovala V. Vowková. M. A. Fišer zemřel 20. 9. 1897. M.A.F. údajně získal mnoho starých dokladů z navarovského zámku, kdy je po požáru jako papír na balení zboží odkoupil jeho syn, obchodník.
9) Dubá - https://www.konezaksin.cz/historie.htm
10) latinský přepis: Jindřich - Heinricus - Heincus - Hincus - Hynek
11) Podobné přenášení jmen na nová místa nebylo asi nic neobvyklého. Viděli jsme to u Železnice a Jablonce. Od hradišťského kláštera byla zřejmě na železnobrodsko přenesena i jména Mukařov, Káčov a Chlístov. Jméno Rohozec bylo pravděpodobně k Turnovu přeneseno od stejnojmenné vesnice u kláštera v Sedleci, kde Markvartic Záviš byl v roce 1146 půrkrabím. (Kozákov 1. díl, str. 28)
12) Fišer M. A. : Purkmistr Josef Šic asi roku 1778. Purkmistr Frant. Šic (Šitz) asi r 1811 - kupec č. p. 72 , měšťan mohovitý a moudrý, u vrchnosti na Rohozci velmi osoba oblíbená.
13) Scheybalovi:Krajem skla a bižuterie, str. 102
14) Scheybalovi:Krajem skla a bižuterie, str. 100
15) Volně převzato z webových stránek Oseka
16) Scheybalovi:Krajem skla a bižuterie, str. 100, 101
17) Šimák J. V.: Středověká kolonizace v Čechách, str. 787
18) Skružný L :Atributy vybraných biblických postav. str. 84
19) Podle mého názoru v údajných klášterech, nejspíše nějakých dvorcích, sídlili mniši, první prospektoři, průzkumníci přišlí do krajiny jako předvoj vlastní kolonizace. Klášterů zachycených v místní lidové paměti existuje celá řada. Vzpomeňte na klášter v Brodě, další byl údajně na Michovce u Zl. Olešnice, ženský klášter byl v Tatobitech, možná i ten sporný benediktinský klášter v Hradišti byl pouze nějakým takovým vyslancem. Viz: Za t. kr. p. Kozákovem I, str. 16. /// Na Bozkovsku, Příkersku a dalších místech podle místního podání existovala řada tvrzí a hrádků, vzniklých zřejmě za stejným účelem. I v Turnově se diskutuje o dávném hradu na ostrohu nad Stebenkou, který mohl sloužit takovému účelu.
20) Durdík T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha, LIBRI, 2000, str. 372
21) Brestovanský Petr:Archeologická sbírka Muzea Horního Pojizeří v Ž. Brodě, Archeologie Libereckého kraje č.1.1998, str. 153
22) Skružný L.: Atributy vybraných biblických postav, str. 227. Tato Pieta byla údajně zničena při požáru v roce 1990. Fingovaným požárem zřejmě někdo chtěl zakrýt její krádež. Byla nahrazena novou plastikou.
23) Ve znaleckém posudku zvonaře Manouška vyhotoveném po požáru zvonice se píše: "Zvon měl šestiramennou korunu, jednotlivá ramena zdobena pletencem. Na čepici ve dvojlince veden nápis gotickou minuskulí: (reliéf lilie) ANNO DOMINI MCCCCXCVII HEC CAMPANA FVSA EST AD LAVDEM DEI OMNIPOTENTIS AME(N). Pod nápisem byl malý reliéf Panny Marie, korpus zvonu hladký, nad věncem jednoduchá linka."
ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ