Část druhá: Stěhování varhan
Někdy koncem podzimu 1988 přišel kastelán Koucký na Valdštejn a povídá: "Potkal mě doktor Šolc, a jestli nechceme varhany. Že o jedněch ví, jsou v rozbitém kostele, a pokud se brzy neodvezou, kostel na ně spadne." Jak to ale všechno začalo, popisuje dr. Šolc:"Varhany byly v kostelíku v Solci (poblíž Dolního Bousova), který byl ve zcela dezolátním stavu, na varhany pršelo velkým otvorem ve střeše. Čas utíkal, přicházel podzim, počasí se kazilo a stále jsme nevěděli, jak je zachránit, kam je dát. Až se vynořila spásná myšlenka: Valdštejnský kostelíček!"
L.Š.: Jak to ale provést? Varhany jsme nemohli jen tak vzít a odvézt, musely se koupit přes podnik Klenoty. Pokud si vzpomínám, cena nástroje byla 9 tisíc Kčs a tisíc stál odhad. Nejprve tedy běžela jednání s odborem kultury ONV, kde tehdy šéfoval ing. Jan Mocek. Jednat se muselo také s tehdejším tajemníkem pro církevní záležitosti mladoboleslavského okresu (tuším) Šolcem nebo Šulcem. Všechno se nakonec podařilo, na víkend 22. listopadu 1988 jsme do kostela v Solci zorganizovali výpravu. Z hradu já, kastelán Koucký a kamarád Karel Melichar z Pelešan - šikovný truhlář, vyznal se v dřevěných konstrukcích. Varhany bylo potřeba nejprve rozebrat. Ze strany Ivana Šolce to byli jeho dva zeťové, Radek Nejedlo a Pavel Oupický, pravděpodobně se zúčastnil i turnovský varhaník pan Lacina. Dále několik mladších členů jejich Českobratrské Jednoty z okolí Turnova a z Prahy. Z Vesce pod Kozákovem přijel kamarád Zdeněk Strouhal. Důležitý byl Petr Heřman, vlastnící malý autobus Praga RND, řečený Hurvínek.
Podle dohody jsme se sešli na parkovišti u Baťovny v Turnově, do Solce jsme dojeli v pořádku. Šok nás čekal až tam. Kostel... Hrůza! Opadané zdi, vylomené dveře, propadlá střecha, uvnitř opadaná omítka. Cennější věci již někdo ukradl. Příšeří. Při chůzi po kruchtě se člověk propadal podlahou až po kolena. Nad varhanami kdosi zhotovil na dřevěné konstrukci z igelitu provizorní stříšku (pravděpodobně varhaník Václav Lacina), která je chránila před nejhorším. Její konstrukce držela spadlý stropní trám a doslova varhany zachránila. Mohutný trám jsme nejprve museli na jedné straně zdvihnout a podepřít. Potom jsme vyndali píšťaly, některé už také chyběly. Dále klaviaturu, různá táhelka, spojky a kdovíco ještě drobného. Blížilo se poledne. Ivanova žena pro české bratry uvařila slepici na paprice s kotlem knedlíků. V domku pod kostelem u Bergmanů se vyjednalo ohřátí a stůl. Když Ivan uviděl naše rohlíky, pozval nás a nakrmil. Jako Kristus...
--------------------------------------------
"Já jsem dorazil do Solce s Hurvínkem rovnou z Prahy, když jsem přijel, už bylo rozebírání v plném proudu," vzpomíná Petr Heřman "Tak jsem ještě stačil říct, abychom ty součástky popisovali, a vysvětlit systém toho popisování, abychom pak měli šanci dát to dohromady." A zase Koucký: "No, a jak se schylovalo k večeru a ty věci se nosily do autobusku, zjistilo se, že ten autobusek to absolutně nepojme, i když měl i zahrádku a věci se daly na střechu. Nešlo to. Přišel tam nějaký hoch, bydlel tam nějak naproti a před domem měl stát Avii, a říká: "Ono by se to dalo odvízt. Já bych vám to odvezl, ale museli byste to vyjednat v JZD v Kněžmostě." Tak jsme vyrazili jednat."
L. Š.: Na hrad jsme dojeli večer skoro za tmy, chvíli ještě trvalo vyložení a uskladnění dílů.
Petr: "Už si nepamatuji přesně, jak a kdy jsme ty varhany na Valdštejně vykládali. Jen jsme je stačili narychlo někam složit bez velkého ladu a skladu. Už si ani nevzpomínám, jestli jsem se vracel do Prahy týž den anebo jsme na Valdštejně přespali a vykládali to až druhý den."
L. Š.: Odjeli ještě ten den, šofér s Avií se také musel vrátit. Já jsem druhý den s Láďou Kouckým jel znovu do Solce posbírat nějaké drobnosti. Byli jsme tam ještě několikrát a odvozili celou řadu zbylých cennějších věcí, které se tam později, po opravě kostela vrátily. Pokusili jsme se také z kostela vystěhovat i veliký, a hlavně těžký kamenný sanktuář. Po neskutečné několikadenní dřině jsme jej nakonec v kostele ukryli pod hromadu koberců a doufali, že ho bortící se stavba nezničí. Vzpomínám, že tehdy přišel na sanktuář dotaz, protože nikdo z tamních netušil, kde je. Údajně jsme ho zakrytím zachránili. Kostel se po revoluci naštěstí podařilo opravit.
----------------------------------------------------
Opět Petr: " Někdy zjara v 99´ se Láďa Koucký ozval, že se mu nepodařilo sehnat nikoho, kdo by mu z té hromady shnilého dříví dal dohromady zase ty varhany, a že na mě dostal nějaké reference, že já jsem ten jediný člověk na světě, který by byl toho schopen. Tak jsem mu to tedy slíbil, že jako jo. Láďa tenkrát zařídil, že mi pak za tu opravu poslali nějakých pár tisícovek."
L. Š.: Podle paní Janákové, která na MěÚ v Turnově měla na starosti financování podobných záležitostí, celá koupě a oprava valdštejnských varhan stála asi 25 tisíc. To byl zlomek ceny tehdy téměř současně prováděné opravy varhan v kostele sv. Matěje na turnovské Hruštici.
Po odstěhování varhan na Valdštejn tam Radek Nejedlo pana Lacinu vozil každý týden, pomáhal mu čistit a "šelakovat" píšťaly a vše sestavovat. To trvalo minimálně půl roku.
Petr: "První problém byl, kam ty varhany vůbec postavit, protože se nikam nechtěly vejít - ta oratoř má hodně nízký strop, kde chybělo asi 20 cm pro nejvyšší píšťalu. Tak kastelán vymyslel, že s Láďou Šourkem probourají strop, udělají do něj díru v místě, kde bylo potřeba, a do té díry dají takový obrácený dřevěný truhlík, a tím pádem se tam ty varhany vejdou. Několik cínových píšťalek chybělo, tak jejich zhotovení domluvil také, myslím, Vašek Lacina."
L. Š. : Podle vyprávění kastelána Kouckého píšťal chybělo čtrnáct. Vyrobil je za čtrnáct set korun varhanář pan Šorm z kutnohorského Kaňku. Místo šlapacího měchu jsme k varhanám sehnali dmychadlo. Potřebný regulátor a celou řadu nových dílů ze dřeva, mimo jiné i táhelka na ovládání píšťal, zhotovil Karel Melichar.
Petr: "Nevzpomínám si, že by Vašek Lacina ladil, ladil jsem vždycky já. Půlkolíčky na prádlo pod klávesy, a už to šlo. Byl s tím problém, romantické varhany měly zinkový principál, kov zkřehlý, ladicí pásky se pořád ulamovaly." (L.Š. Varhany na závěr oprav přijel naladit pan Žur, otec dnešního ředitele jabloneckého divadla Pavla Žura.) "Ještě dlouho potom, co už varhany hrály, jsme měli na chodbě ve hradě "svou" skříň se svými věcmi a na Valdštejně jsme byli vždy vítanými hosty. Když zrovna nebylo místo jinde, přespali jsme ve spacáku rovnou u varhan. Doteďka tam možná po nás ještě zbyl Bratrský zpěvník."
A douška Radka Nejedlého závěrem: "Jednou, když jsem jako turista navštívil Valdštejn, požádal jsem kastelána pana Kouckého, zda bych nemohl vidět varhany, které jsme kdysi stěhovali. Zavedl mně nahoru, spustil ventilátor a podal mi do ruky zpěvník Jednoty bratrské. A já si připadal tak nějak hezky."
--------------------------------------------------------------------
Závěrem ještě L.Š.: Do Solce jsem ze zvědavosti zajel až v červenci 2017. Kostel jsem našel zamčený. Nová střecha byla pokryta obyčejným bonnským šindelem, žádnou památkáři vyžadovanou břidlicí. Venkovská omítka pouze základní. Opravená ale byla i okna a dveře. Díky i za to.
Ladislav Šourek
-----------------------------------------------------------------------------
Poznámky:
O varhanách ze Solce se můžete dočíst ve čtvrté kapitole knížky Lidé a Hvězdy od RNDr. Ivana Šolce, rok vydání 2001.
Použité fotografie, posbírané za mnoho let, jsou z mého osobního archivu. Bohužel u většiny z nich již není dnes možné zjistit autora. Jejich dokumentární hodnota je ale nevyčíslitelná. Omlouvám se také za kvalitu některých fotografií, jiné ale nejsou. L. Š.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------