Její kronika kronik, jak svému dílu říká, představuje pět let práce. Zdůrazňuji, že denní práce (!) - z toho se nedá vysednout. V noci vás to budí. Ve "tři" ráno sednete k počítači a přepisujete. Kdo nezkusil, neuvěří. Napsat podobnou knihu, to není jenom sbírání podkladů, je potřeba také rozhodnout co kam, co dřív a co potom. Kam dát který obrázek, mapku. Také na nic nezapomenout. Když to máte pěkně srovnané, objeví se někde nová informace, a jste zase na začátku. Potom do toho všeho promluví tiskárna, že jim to při lámání nevychází, jestli by nešlo tenhle obrázek vynechat, nebo ho udělat menší. A co pak?

  Já osobně před Katkou smekám. Smekám před ní, protože to těch pět let vydržela. Smekám před ní za to, že tu knihu dotáhla do konce. Nějaké chybičky - mnohdy to je jen o rozdílném názoru. Kdo je někdy neudělal? Při takto obsáhlém díle...  

  Pro mne je tato kniha nadčasovým dílem, je pojistkou pro dobu, až odejdou dnešní pamětníci. Kdo ví, jestli ještě bude internet.                                               

                                                                       Katko díky 

  K napsání tohoto odstavečku mě přiměla recenze "Letokruhů" uveřejněná v prvním čísle OJKT roku 2022. Pod dílkem je podepsán pan Adam Rejha. Nevím, kdo to je, nikdy jsem ho asi neviděl, ani tiráž sborníku o něm nic neříká. Po odborné stránce je jeho práce zřejmě v pořádku. To, co mi v ní chybí, je trocha pokory.  

                                                                                                                  L. Š. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

     Kateřina Matysová , Rovenské letokruhy ještě jednou.                                                         

V knize mi ale něco chybí...   Obrázky, mapky a odkazy v mé kapitole o železářství, do redakce jsem je dodal. Kam se poděly? Nikdo mi to nevysvětlil. Prostě je tam při lámání nedali. Najdete je na tomto webu v rubrice Články o dolování a železářství v článku o rovenském železářství. Připomíná mi to redakční úpravu mého článku o Malé Jizeře v OJKT. Že by náhoda? Nebo stejná ruka? Cui bono? 

                                                 ---------------------------------------------------------------------                            

                                                   Ladislav Šourek - Za tajemstvími kraje pod Kozákovem 1. díl 

                                                                                 Reakce autora na recenzi 

 Ve sborníku z Českého ráje a Podkrkonoší číslo 23/2010 vydávaném SOkA v Semilech vyšla recenze mé knížky " Za tajemstvími kraje pod Kozákovem". Podtitul knížky zněl: Pozvánka do minulosti aneb jak to tady kdysi (snad) vypadalo. Podepsán (pj ) – (zřejmě Pavel Jakubec). Hrůza. Dlouho jsem uvažoval, zda se tím mám vůbec zabývat. Teprve po dotazech řady mých přátel, co tomu říkám, a nekonečném vysvětlování, že jsem napsal něco jiného a většinu věcí mi recenzent pouze podsouvá, jsem se k tomu odhodlal.

 První dojem je ten, že knížku recenzent vůbec nečetl, a když, tak velmi povrchně. Z textu vyjmul pouze některé části a napohled odborným způsobem je zhaněl. Celkově to vypadá, že si s tím nějak nevěděl rady. Má pravdu v tom, že mnoho z uveřejněného je nedoložitelné. Na to ale upozorňuji již v úvodu knihy, což nějak přehlédl. Jsem totiž toho názoru, že je lépe (samozřejmě s upozorněním) uvést, tedy zaznamenat pro budoucnost, i nedoloženou informaci, protože ta se třeba někdy později může ukázat jako správná. Nikdy se nemá říkat nikdy. Psát knihy pouze opisováním zaručených informací nikam nevede. Ovšem člověk nenarazí. Ale k věci.

 Po celkem povšechném rozvláčném úvodu následuje první výtka - mnou citovaní historikové Justin Prášek a Berthold Waldstein - Wartenberg. Nechci tvrdit, že se J. Prášek nikde nezmýlil. Je to normální, byl to jenom člověk. Nikde jsem ale neviděl žádnou seriózní práci, která by jeho knihu hodnotila. Na druhou stranu před jeho prací smekám stejně jako před dílem J. V. Šimáka. Při vší úctě k němu se musí přiznat, že někdy také neměl pravdu. Většinou se ale jednalo o místopis nebo místní historii. Všechno v archivech přece jen není.

 Ohledně B. Waldstein - Wartenberga (1925 – 1992). Mám pocit, že pan (pj) vůbec netuší, o koho jde. Tento potomek rodu Valdštejnů byl profesionální historik, PHDr. Do Vídeňského archivu nastoupil v roce 1955 a posledních 15 let před svým penzionováním v roce 1990 tam byl ředitelem. Celý život sbíral údaje o svém rodu, které potom shromáždil v knížce Markvartici. Je faktem, že v době socialismu neměl přístup do českých archivů, a tak mu potřebné informace sháněli přátelé z Čech. Mohl ale studovat doklady v cizině, kam nesměli zase naši badatelé. Do Čech se poprvé dostal v roce 1992 a je skutečností, že v jeho knížce jsou místopisné chyby. Už vzhledem k uvedenému je nesmysl zařadit jej mezi autory překonané třeba Palackým, Šimákem nebo někým jiným. Na rozdíl od pana (pj) jsem měl možnost se s panem B.W.-W. setkat.

 Další výtka. Cituji z recenze: "Současné historiky pak obviňuje (tedy já), že se příliš nezajímají o výsledky pátrání svých vzdálenějších předchůdců…" To je vytrženo ze souvislosti z kapitoly o benediktinském klášteře v Hradišti. Napsal jsem tam: "Současné historiky je možné ohledně benediktinů v Hradišti rozdělit na dvě skupiny. Jedni, víceméně ovlivněni J. V. Šimákem, se přiklánějí k názoru, že tam bylo pouze slovanské hradiště, nikoliv benediktinský klášter. Zdůvodňují to tím, že pro jeho existenci nejsou důkazy. Uváděnou stopou po předpokládaném slovanském hradišti jsou v roce 1934 v prostoru kláštera odkryté čtyři slovanské hroby z 8.-9. století, to je z doby asi 300 - 400 let před cisterciáky. Bylo tedy dost času na hradiště i na klášter. Druhá skupina historiků existenci benediktinského kláštera v různé míře připouští s tím, že pro jeho faktické potvrzení není dostatek důkazů. Žádný z nich se příliš nezajímá o výsledky bádání svých vzdálenějších předchůdců. Stejně tak jsou opomíjeni církevní historikové, přestože právě oni vzhledem ke svému religioznímu vzdělání mohou do věci přinést mnoho nového". Konec citace. Na posledních větách trvám. V kapitole jsem odkazoval na církevního historika, litoměřického biskupa Antonína Ludvíka Frinda a jeho Církevní dějiny Čech (Kirchene Geschichte Böhmen), kterého recenzent nezná zřejmě ani z doslechu, takže se o něm raději nezmínil.

 Dále je mi vytýkán pokus, vysvětlit původ názvu města Turnova. Samozřejmě opět polovičatě. Recenzent se jako obvykle vyhnul konkrétním věcem, pouze neurčitě kritizoval. V odstavci zamotal všechno možné včetně mého pátrání po dějinách železářství v naší krajině. Možná ho mrzí, že ho to s tím Turnovem nenapadlo samotného. Byla by z toho nehynoucí sláva, možná doktorát. Už jsem takové věci viděl. Ale k věci - v kapitole odvozuji název města z latinského turris, turrim - věž, hrad, útes a podobně. (S odkazem na Latinsko-česko-německý slovník V. Vojáčka, Praha 1870, nakl. Kober.) Recenzent úplně pominul fakt, že to není můj nápad. Vyšel jsem z názoru etymologa (dialektika) Františka Cuřína, uveřejněném ve sborníku Pedagogické fakulty UK Praha 1969 str. 19 s názvem Kapitoly z dějin Českých nářečí. (Což je v knize uvedeno.) Nápad F. Cuřína jsem rozpracoval a pokusil jsem se ho pokud možno doložit. Že v Evropě je ještě několik desítek míst s názvem doloženě vycházejících z uvedeného základu (a tedy alespoň některé z doby římské) snad pan (pj) nezpochybní. Jak jsem dodatečně zjistil, význam Turnov = Věžňov u našeho města byl kdysi zřejmě známý, neboť, jak píše J. Prášek (zase on) ve svých Dějinách města Turnova nad Jizerou (!) (str. 199), v roce 1690 dostal litoměřický královský kanovník, turnovský rodák Václav Leopold Červenka od císaře Leopolda I. predikát z Věžňova. Tohle jsem ale uvedl až ve třetím vydání knihy, dříve jsem to nevěděl. O Červenkovi z Věžňova se v "Příbězích ... " zmiňuje i J.V. Šimák. 

Co se týče cisterciáků z Hradiště, ty mi pan (pj) celkem toleruje. Jiná síla, která by tady tehdy dokázala krajinu kultivovat, prostě nebyla.

Další výtka: poloha Turnova a stezka vedoucí přes jeho území. To přece bylo běžné, že přes město vedla stezka nebo město u ní bylo založeno (dodnes tomu tak je). Stezka také samozřejmě nekončila hned za hradbami. Dnešní silnice (tím ale nemyslím dálniční tahy) v podstatě kopírují směry starých cest. Zkuste porovnat cestu z jihu Čech na sever na Klaudiánově mapě z roku 1518 s dnešní silnicí. Obě jdou přes Turnov. Známé je, že již Římané vyměňovali měď za skandinávské kožešiny. Kudy by to vozili? O staré stezce přes českou kotlinu v souvislosti s transportem mědi v dobách před naším letopočtem mluví i J. Majer v knize Rudné hornictví (str. 20). O Římanech v souvislosti s Turnovem se kdesi zmiňuje i dr. Prostředník. Hovořit by se mohlo i o Keltech a ještě starších kulturách. Vzpomeňte na stará sídliště v Příšovicích. Nepodceňujte ty dávné lidi, pane (pj), oni nebyli hloupí.

Cituji dále z recenze:"Zjišťujeme (tedy v mé knize), že poloha turnovského náměstí je podmíněna letním slunovratem, stejně jako poloha kostelů v sousedství, podezřele odkloněných od osy východ - západ. Autor (tedy já) se ani nepokouší polemizovat s myšlenkou, že mohlo jít o pouhou technickou potřebu respektující například morfologii terénu a rovnou zjištěný fakt mýtizuje." Konec citace. Opět smotané jedno s druhým. Tohle jsem vůbec nenapsal. Můj text byl následující. Cituji: "Zajímavý je fakt, že při východu slunce v době letního slunovratu jdou sluneční paprsky přímo ulicí 5. května, tedy bývalou Hruštickou ulicí a středem náměstí, kde tečují jeho povrch. Pokud by náměstí bylo výš nebo níž ve svahu, tento efekt by se neprojevil." To je prosté konstatování nějaké skutečnosti, kterou si může kdokoliv ověřit. Žádné mýtizování. To mi pan (pj) jenom podsouvá. Cituji dále svůj text: "Osa náměstí je při tom od skutečného směru východ – západ zhruba 28 stupňů odkloněna. Podobně se také uhýbá chrám Narození Panny Marie (28 stupňů) a kostelík v Nudvojovicích (20 stupňů). Úchylky, ale pouze 15 stupňů má kostel sv. Františka a Mariánské náměstí. Zřejmě se při jejich orientování vycházelo ze směru paprsků při východu slunce. Pouze nejstarší kostely sv. Mikuláše a sv. Matěje jsou směrovány přesně k východu, jak vyžadují církevní předpisy." Co se týče polohy náměstí (Českého ráje) a Mariánského náměstí, je to zase pouze konstatování nějakého faktu. Prostě takové jsou. Proč to tak je, nevím, nikde jsem s tím nepolemizoval. Jiná je ale situace u kostelů, což pan (pj) asi netuší a zřejmě přehlédl, co jsem napsal v poslední větě. Takže ještě jednou: "Pouze nejstarší kostely sv. Mikuláše a sv. Matěje jsou orientovány přesně k východu, jak vyžadují církevní předpisy." Žádná morfologie terénu. Církevní předpisy! Potvrdil mi to i turnovský vikář pan Vlasák. Překvapuje mě, že to pan (pj) neví. Jdeme dál.

Další výtka: dominikánský klášter, chrám Panny Marie. Recenzent se podivuje mým informacím o konventním kostele u dominikánského kláštera. Musím ho odkázat na publikaci Encyklopedie klášterů, která vyšla asi před deseti lety v nakladatelství LIBRI. V semilském archivu ji nalezne v badatelně vlevo od vchodu asi v polovině délky regálu. Vytýkaný název chrám Narození Panny Marie jsem převzal ze Šimákových Příběhů… Když se nad tím dnes zamyslím, skutečně tam není jasné, zda se ten název týkal již původního kostela. --- V encyklopedii se autoři odvolávají na J. V. Šimáka, V. J. Koudelku, Z. Kalistu a J. Klápště. Cituji: "Konvent byl založen Markvartici asi v souvislosti s vysazením města, někdy kolem poloviny 13. století. Vznik konventu bývá dáván do vztahu se sv. Zdislavou (+1252). První určitější zmínka o něm pochází až z roku 1335. Trojlodní konventní chrám byl vybaven jedenácti oltáři…" V tomto duchu o kostele píše i J. V. Šimák v Příbězích města Turnova. Oltáře navíc jmenovitě označuje s odkazem na jakousi zprávu o odpustcích z roku 1380.

Co se týče stavby kostela, je to trochu záhada. J. Prášek uvádí: "Stályť sice zříceniny jeho ještě v dobách novějších, avšak zanikly pak bez paměti při novém obnovení chrámu Mariánského roku 1668, jelikož zdiva dosud pozůstalého užito bylo k stavbě chrámu… " K tomu jsem doplnil: " Z věty není jasné, zda byly zbytky vezděny do nových zdí, nebo zda byly nejprve zbourány na stavební materiál. Vzhledem k tomu, jak se jím kdysi šetřilo, jde asi o první možnost." Narážel jsem tady na svou dřívější zmínku o možném skrytí zbytků chrámu v nových zdech: "…jak naznačují stavební plány z doby Aehrenthálských přestaveb." Ty plány jsem totiž měl možnost vidět, a jak každý zedník ví, na stavebních plánech přestaveb je zaznamenán odlišnými barvami stav nový a stav původní. V původním bývají zakresleny černou barvou i zbytky ještě starších (v té době již nefunkčních) konstrukcí, zbytky zdí a podobně. To právě jsem měl svou zmínkou na mysli. V Aehrenthálských výkresech takové zbytky vidět jsou a zřejmě se jednalo o dosti velký objekt. Ve výše zmíněné encyklopedii klášterů se autoři zmiňují o jakési dřívější bratrské svatyni ze 16. -17. století, na jejímž místě chrám vznikl. Kde je tedy pravda? Nevím. Třeba to ukáže budoucnost.

Část recenze teď vynechám. Autor v ní lká nad mojí snůškou nepodložených domněnek, ale nic konkrétního neuvádí. Nejvíce mě v odstavci zaujala poslední věta. Cituji: "Nebylo arogancí odborných kruhů ……. když v závěru jednoho z bloků konference nikdo z přítomných historiků na diskusní vystoupení Ladislava Šourka nereagoval". Upřímně řečeno, nelituji toho. Když jsem viděl, jak odborné kruhy tleskají pánovi s titulem, vykládajícím o turnovských františkánech, kteří (podle něho) po třicetileté válce přinesli do Bozkova Mariánský kult, nevěděl jsem, co si mám myslet. V Bozkově byli totiž již daleko dříve cisterciáci, kteří mají Mariánský kult přímo v řádové řeholi. Poutě k Panence Marii se v Bozkově konaly již v 14. století. Ale to jen tak na okraj. Ten příspěvek se také do sborníku "Šlechtická sídla…" nedostal. V recenzi zase následuje delší povšechné povídání o tom, jaký jsem. Střídají se klady a zápory, až se dostaneme k něčemu konkrétnímu. Radeč. "Nepřesnostmi hýří zejména identifikování gruntů s čísly popisnými." Možné to je. Nevím. Pan (pj) se zaniklými vesnicemi zabýval a vzhledem k svému povolání má přístup do některých pro mě nedostupných dokumentů. Pokročíme dále: v Poddubeckém mlýně recenzent lituje mé neznalosti významu zkratky na okenním klenáku. -- Celá kapitola o mlýně má asi šest stran plus strana fotografií, takže jsem nedopadl tak zle. Horší asi je, že jsem neupozornil na objasnění této věci ve sborníku Z Českého ráje a Podkrkonoší (21 svazek, r. 2008), kde je recenzent spolu se Zuzanou Šonskou autorem. Že však základ jeho článku vyšel z mého staršího textu uveřejněném v OJKT už zapomněl uvést.

 Závady se našly i v seznamech literatury. Například mé upozornění na informace na webových stránkách.

                            Tak mě napadá: byla poctivěji udělána moje knížka, nebo ta recenze?  

                                         ---------------------------------------------                                      

                                      Za tajemstvími kraje pod Kozákovem, 2. díl