Český ráj, domov můj
(Psáno jako úvodní článek prvního porevolučního čísla OJKT)
---------------------------
Český ráj patří k nejkrásnějším místům naší vlasti. Na poměrně malé ploše se zde nachází mnoho přírodních krás, ale i velké množství lidových památek. Při jejich výčtu můžeme začít třeba Vescem na Sobotecku - půvabnou roubenou vesnicí se sochou sv. Starosty na okrouhlé návsi. Dále lze pokračovat přes staré mlýny, trochu specifické svým posláním i vazbou na vodní zdroje. Stavěly se proto většinou stranou vsi, která naopak potřebovala být v dosahu polí. Za charakteristické příklady poslouží: Podsemín, Podnebákovský mlýn, Žampach ve Ktové a jiné.
Zastavit se můžeme u jednotlivých roubených stavení roztroušených po vsích a pozorovat, jak se mění jejich tvář, ať už to je dáno krajem, nebo tím, jak kde který tesařský mistr působil. Prohlédnout si můžeme výstavné pojizerské statky v Příšovicích i zbytky obydlí vytesaných do skal na Rotštejně nebo ke skalám přilepené na Hrubé Skále, Vyskři či Radči. Můžeme pobloudit po zaniklých cestách v lesích, po kterých se léta nejezdí. Nakonec s úžasem zastavíme u staveb kamenných artefaktů, které nám zanechala řada generací kameníků a které dnes obdivujeme přes a někdy právě pro nevelký řemeslný um jejich tvůrců.
Bohužel mnoho těchto skvostů v poslední době mizí, častokrát z lidské nevšímavosti nebo i z úmyslu. Smůlou jejich je i to, že mnohdy ani nemají řádného vlastníka, stojí někde stranou vsi a pokud se na místním úřadě nenajde někdo s trochou pochopení pro věc, tak je zle. Právě těmto kamenným památkám je věnován tento článek.
Nejprve malý návrat do historie, která za posledních 250 let zaznamenala v okolí Turnova řadu lidových kameníků. Snad se dá začít mistrovským Josefem Jelínkem z Kosmonos; ten se však lidovosti trochu vymyká. Tvrdí se, že byl po určitý čas žákem nebo spolupracovníkem M. B. Brauna. Josef Jelínek mimo jiné vytvořil asi roku 1724 krásný soubor deseti soch na hradě Valdštejně. Další jeho dvě sochy jsou na zámku Hrubá Skala. Je možné jmenovat i jeho bratra Martina, po kterím nám zůstala spousta dřevěných soch v mnohých kostelích, ale i řada kamenných děl na sobotecku a v Libuni: Jelínkovská huť byla jednou z nejkrásnějších v našem kraji a jestliže budem počítat i čas, kdy jejich otec pracoval při stavbě Humprechtu, pak tato rodina zde působila asi sto let. V průběhu té doby vychovala řadu dalších kameníků. Z Turnova to byl např. František Fiala, autor mariánského sloupu v Rovensku pod Troskami a sv. Jana Nepomuckého, který je v dnešní Hluboké ulici v Turnově. Tento kameník měl blízko k řezbářské rodině Černovických, kam se roku 1761 přiženil sochař a řezbář Jan Chládek, autor řady soch na Turnovsku. Patří k nim socha Immaculaty v Sekerkových Loučkách, pravděpodobně též sochy sv. Antonína Paduánského, který stával v Maškově zahradě v Turnově a který je nyní umístěn na hradě Valdštejně. Na jeho práci v této dílně navázal jeho syn Jan Chládek mladší. Po něm se nám zachovalo rovněž mnoho sochařských prací: Immaculata v Durychově, Kříž v Modřišicích, socha sv. Jiří u Kopiců na Vrchách /Kacanovy/ a j. Dále zde působil Ignác Martinec, usazený v Sestroňovicích. Jeho asi nejstarší práce je Kamenný sv. Jan Nepomucký na Kobylce nad Dolánkami. Nejnáročnější jeho prací je zřejmě sousoší sv. Jana Nepomuckého v Janově nad Nisou. Některé věci zhotovil i pro turnovský židovský hřbitov, spolupracoval při obnově turnovské kašny a snad i při přestavbě Valdštejna. Po něm se objevuje Jan Zeman, podle bydliště řečený ze Žernova. Tento řemeslník, který střídal náčiní kamenické s truhlářským, nám zanechal spoustu kamenných Janů Nepomuckých, ať už v kapličkách - na Dubecku, na Volavci nebo na Radči, nebo osaměle stojících, jako je Jan Nepomucký na Blatci nebo v průčelí zdi statku ve Ktové. Dále sem patří série kamenných podstavců pod lité kříže - Radvánovice, Vlastibořice, Slaná a jiné. Nejskvostnější jeho prací jsou asi tři korunování Panny Marie - Chlum u Lomnice nad Popelkou (1851), Bradlecká Lhota (1850), Podúlší (1846). Jan Zeman umírá roku 1853 a jeho práci přebírá a též i území, na kterém působil, jeho syn Josef zvaný dle bydliště "z Tatobit". Tento kameník, dosti lidovější nežli jeho otec, nám zanechal další řadu podstavců s litými kříži: v Troskovicích, Immaculatu v Tatobitech, kamenné Kristy v Újezdě pod Troskami a v Markvarticích a spoustu naivních náhrobních kamenů (Přepeře u Turnova, Klokočské Loučky a také podstavec pod sochu sv. Jiří naVrchách /Kacanovy/ z roku 1848). Právě tady, v lesní tišině, žil asi poslední lidový kameník pan Vojtěch Kopic. Ten se narodil roku 1909 ve Vadíně u Havlíčkova Brodu, ve věku osmi let osiřel a žil potom u tety v Turnově. V roce 1932 se oženil s Věrou Holubovou z Vrchů a žil zde až do smrti v roce 1978. Zachovala se nám po něm celá galerie postav doplněná nápisy na skalách, které poutníkům zvěstují co, nebo koho ta která postava znázorňuje, případně při jaké příležitosti bylo dílo zhotoveno.
Většina údajů, které jsem zde uvedl, je čerpána z knihy manželů Scheybalových, kteří se svým letitým úsilím velmi zasloužili o zachování spousty lidových skvostů ať už ve skutečnosti, nebo na stovkách nákresů. Jejich dokumentační práce má hlavně význam pro budoucnost, protože tyto věci - chtěj, nechtěj - zanikají. Někdy prostě jen tím, že stárnou a vypršel jejich čas, někdy bohužel i lidskou "zásluhou". Jen za poslední léta byla v okolí Turnova zničena řada kamenných artefaktů. Tak namátkou: řidičkou, která nezvládla své vozidlo, byl poražen kříž s podstavcem od J. Chládka ml. v Sobotecké ul. v Turnově. Podobně byl poničen i mariánský sloup na Všeni.! Obé bylo opraveno ak. sochaři paní Konstantinovou a panem Novákem.! Dále je možné jmenovat sv. Františka od Tří rybníků, který je rozbit, Immaculatu od J. Chládka st., která má uraženy dva andílky v Sekerkových Loučkách, kříže v Karlovicích nebo Pěnčíně.
Neštěstím pro sochy je také neodborná iniciativa: když je někdo natře, byť v dobrém úmyslu, barvou, nebo cementem. Důsledkem takového činu je doslova rozpad sochy, protože pod nátěrem nemůže kámen dýchat, nevysychá, v zimě na něj působí mráz a část kamene se uloupne. Takto byla nedávno zničena socha sv. Anny v Sobotce. Rád bych se ještě vrátil k již zmíněnému akademickému sochaři Jiřímu Novákovi. Pan Novák je jedním z autorů projektu na zhotovení kamenných replik deseti Jelínkových soch na hradě Valdštejně. V současné době !začátek září 1994! se stěhují první sochy do ateliérů, kde budou dle nich repliky zhotoveny. Konečný vzhled a mistrovský rukopis jim dá až akademický sochař J. Novák do konce roku 1995. Originály soch mají být po skončení celé akce umístěny na Valdštejně v kapli, lidmi řečené "kostel". Tam se v současné době začíná s restaurováním vnitřních maleb tak, aby zůstalo zachováno co nejvíce z původní výzdoby z roku 1893. Restaurátorské práce provádí ak. malíř Jiří Brodský z Roudnice nad Labem ve spolupráci s malířem interiérů Františkem Ulrichem z Lomnice nad Popelkou. Přes zimu budou opraveny dlažby a dokončeno osvětlení. V příští sezóně tedy valdštejnský "kostel" uvítáme konečně po mnoha letech ve vší kráse... "
Smutnou kapitolou jsou časté krádeže v kostelích. Řada jich byla vykradena i vícekrát za sebou, např. Tatobity, Nepřívěs, Mříčná. Předchozí režim na památky, které měly sakrální charakter, příliš nehleděl a mnohé stavby se neudržováním zřítily (např. kostel v Solci. Současným problémem je nezájem, lhostejnost a přímo zIočinnost mnoha lidí, kteří pro chvilkový materiální prospěch dokáží zničit kulturní a duchovní hodnoty, které mají nadčasový význam a nepatří jen naší současnosti. Je to odkaz našich předků budoucím generacím.
Ladislav ŠOUREK, Turnov 1994