Vzpomínka na budoucnost

Vzpomínka na budoucnost.
Není už příliš lidí, kteří pamatují, jak jsem v Pelešanech míval knihovnu. No, knihovnu, byla to větší skříň v šatně místního kulturního domu. Základem bylo asi 50 vyřazených knih z turnovských (ještě českých) kasáren. Dalších, asi dvě stě bylo zapůjčeno z městské knihovny v domě dnešní Žluté ponorky. Z těch dvou stovek jsem čas od času část naložil na káru a ve městě je vyměnil za jiné. K tom jsem měl ročně pár korun na vlastní nákupy. Takhle jsem to dělal asi sedm let, potom přišla normalizace. Z Hradce tehdy přišel "befel", co se má vyřadit. Co teď. Šéf, pan Alt (Otec Dany A.) si mě zavolal do hlavní knihovny. Když jsem tam přišel, zastihl jsem ho v kanceláři stát před velikou pohovkou vysoko zarovnanou knihami. Bylo tam všechno možné. Knihy o přírodě, literatuře, umění. Zahlédl jsem tam i jednoho Solženicina. Pan Alt se ke mně otočil, natáhl ruce: "Koukejte pane Šourek, já to musím všechno sepsat, udělat tři kopie, zabalit a poslat do Hradce." Slzy mu tekly po tváři. A tak jsme tam stáli, drželi se za ruce a brečeli. V 89´jsem zvonil klíči, aby se to už nikdy neopakovalo.