Keltský rok
Keltové měli v průběhu roku řadu svátků, jejichž den byl odvozen od roční doby, tedy od polohy Slunce na obloze. Den keltského svátku počínal v předvečer předcházejícího dne. Svátky byly v první řadě ve dnech slunovratů a rovnodenností, oslavovaly se ale i různé děje v přírodě. Většinu jich převzali - samozřejmě pod jinými názvy - i křesťané.
Samhain - keltský nový rok počínal 1. listopadu. Papež Bonifác IV. (608 - 615) se chtěl zbavit pohanských zvyků a pro období Samhainu vytvořil nový svátek Všech Svatých, lidově Dušičky. Ten měl staré zvyky nahradit, lidé to ale vyřešili tak, že prostě slavili oba. V 16. století už byly svátky prolnuty, slavily jako jeden. Svátek se anglicky jmenuje All Hallows' Day, z toho vzniklo pozdější Halloween. V den Samhainu začíná chladná a tmavá část roku. Životadárná moc Slunce slábne a nečisté síly temnot slaví dočasné vítězství nad silami světla. (Azimut 111/112°)
Meán Geimhridh - 21. prosince - zimní slunovrat. Keltové slavili v tento den znovunarození Slunce. Slunce je teplo, světlo a život. Naděje. Pro křesťany to jsou Vánoce. Narození Krista. (Azimut 127°)
Imbolc - 1. únor - svátek Oimelc (čte se ímelk) je v současném irském světě znám spíše pod jménem Imbolc, čiLá na Féile Bríde (což je svátek svaté Bridget neboli po našem Brigity). V angličtině se mu říká Bridget's Day (Brigitin den) nebo Candlemas (Hromnice). Jazykovědci našli analogii s gaelskými jmény jiných slavností - podle nich lze předpokládat, že Oimelc byl původně nazýván La'áOimelc - ve spojitosti s laktací ovcí. Ty hrály v dějinách lidské civilizace vždy důležitou roli - dávaly člověku potravu i materiál pro oblékání. Narození jehňat se stalo znamením nového života uprostřed smrtících zimních mrazů a tím i velkou příležitostí k oslavě. Název svátku Candlemas je spjatý s 2. únorem, svátkem zavedeným římskokatolickou církví jako Očištění požehnané Panny Marie. Podobně jako o Vánocích i zde se jedná o umělé překrytí staré "pohanské" slavnosti novou tradicí. Pro Kelty je to svátek zimy a slavnosti Panny, příprava na nový růst a obrodu. Pro křesťany Hromnice. (Azimut 116/117°)
Sabat Ostara - 21. březen - jarní rovnodennost - příchod jara. Některé národy v jižní Evropě považovaly tento den za počátek nového roku. Prodlužující se den přemáhá tmu a probouzí se Bohyně. Toto období proto také bývá chápáno jako čas, kdy se Bůh začíná Bohyni dvořit. Jejich vztah je pak završen v den velkého sabatu Beltine. (Azimut 89/90°)
Beltine - 1. květen - svátek příchodu Slunce a tepla. Bel-tine znamená jasný, zářící oheň. Keltové o tomto svátku zapalovali dva velké ohně a mezi nimi proháněli dobytek, ten měl být takto očištěn po zimě. My dodnes v předvečer pálíme čarodějnice
Svátkem Beltine začíná v keltském kalendáři světlá polovina roku (větší Slunce - an ghrian mor); pro většinu tvorů ta lepší, vždyť je to období tepla, růstu a sklizně. Světlá polovina roku předá vládu období tmy (menší Slunce - an ghrian beag), až začátkem listopadu svátkem Samain (naše Dušičky) ... (Azimut 65°)
Letní slunovrat - 21. červen - (Azimut 50/51°)
Lunghnasadh - 1. srpen, svátek bývá někdy datován k prvnímu úplňku ve znamení Lva - též je často nazýván Lammas, Lugnasad, Lunasa, Elembious, August Eve, u nás jsou to například Letnice nebo Dožínky. Plody země dozrály a je čas projevit vděčnost, pokoru a lásku Bohům. Byla to oslava nadcházejících žní a také čas uzavírání manželských svazků. V časných ranních hodinách se na vrcholcích kopců vítalo Slunce. Je to poslední velký sabat tohoto roku, protože keltský rok nekončí jako ten náš, ale začátkem listopadu sabatem Samhain. (Azimut 60°)
Podzimní rovnodennost - 21. září -. (Azimut 87/88°)
Je tu opět Samhain. Konec předcházejícího a počátek nového keltského roku - 1. listopad, pro křesťany Dušičky.
---------------------
Něco málo o křesťanských svátcích
Poloha některých se rok od roku mění, bylo třeba nalézt způsob, jak se v tom vyznat. V časopise "Škola a život" se tím roku 1880 zabýval profesor František Hromádko. Cituji: "Dle svátků velikonočních řídí se ostatní pohyblivé svátky celého roku jak před tak i po velikonocích. (Datum Velikonoc se stanovuje podle neděle následující po prvním jarním úplňku. - L.Š.) Tak jest např.: Masopustní neděle 49 dní před velikonoci; Masopustní úterý 47; Popeleční středa 46; Neděle Invocavit 42; Neděle Reminiscere 35; Neděle Oculi 28; Neděle Laetare 21; Neděle Indica 14; Neděle Palmarum 7; Nanebevstoupení Páně 39 dní po velikonocích; Svátky svatodušní 49; Nejsvětější trojice 56; Božího těla 60."
Kalendář z roku 1520 rozpočítával neděle na celý rok takto: "Od nového roku celé takto počítej neděle: Deset nejprv k Řehořovi, potom šest jistých k Jirovi, k svatému pak Janu devět, k Jiljišovi odtud deset; deset opět k Martinovi a sedm pak k Silvestrovi." Celkem tedy 52 týdnů.
Odpočítávání dnů od slunovratů se používalo i při stanovení dne zasvěcení a tomu odpovídající orientaci některých kostelů.
___________________________________