Kosek Karel, legionář

  Karel Kosek byl absolventem vysoké technické školy a dokonale ovládal němčinu, francouzštinu a ruštinu. Znalost těchto jazyků mu umožnila studium světových poznatků ve stavbě vodních děl. Po působení v Plzni se přestěhoval do Prahy, kde byl zaměstnán jako inženýr - adjunkt Zemského výboru.

  Za první světové války bojoval v rakouské armádě a dostal se do ruského zajetí. V té době se tam vytvářely československé legie, které obsadily celou transsibiřskou magistrálu. Jako kapitán se zúčastňoval bojů s bolševickými skupinami, které v městě Galatinsku postřílely rodinu generálního ředitele středoasijských drah Jakoba Kotoševa a jeho manželky Taťany, rozené Seljanové. Našim legionářům se podařilo zachránit jejich dvě dcery - starší Marii a Larisu. Obě sestry zůstaly u našich legií jako zdravotnice. Marie - narozená 27. 2. 1895 v Kisil Arvatu - se stala 21. 7. 1918 v Taškentu manželkou Karla Koseka. Po strastiplné cestě přes Sibiř legionáři dorazili do Vladivostoku, odkud Tomáš Masaryk organizoval přepravu lodí do Evropy.

   Od příjezdu do Čech do roku 1921 manželé Kosekovi bydleli v Praze na Malé Straně v Mostecké ulici č. p. 17. Pražská domovská příslušnost jim byla přiznána až 6. 5. 1927. Ve třicátých letech se přestěhovali do nově postaveného domu v Tychonově ulici č. 27/297 v Praze - Hradčanech. Ing. Kosek po ukončení vojenské služby nastoupil do vládních organizací a se stal na Zemském úřadě v Praze vrchním technickým radou odboru 47. Jeho úkolem bylo sledování vodních děl a využívání vodní síly. Byl velkým milovníkem přírody. Zvláště si oblíbil Šumavu, kterou pěšky prochodil. V Srní - Sedle si postavil chatu, kde se svojí ženou Marií a její svobodnou sestrou Larisou pobýval.

  Ve dvacátých a třicátých letech se věnoval studiím využití hydroenergetického potenciálu černého jezera a dalším úvahám o vodních dílech na Vydře a Křemelné. V roce 1937 byl zemským prezidentem pověřen funkcí hlavního kolaudátora stavby elektrárny Vydra. Od 1. 1. 1926 zastával funkci vrchního zemského stavebního rady a ještě v prosinci téhož roku byl převeden ze zemské do státní služby s titulem vrchní technický rada v odboru 47. Za vynikající technické výsledky jeho práce jej 31. 5. 1935 ministerský předseda jmenoval vládním radou a vedoucím odboru vodních staveb. V roce 1939 byl jmenován stálým členem komise pro vodní stavby na Berounce a Vltavě. Pracoval i v různých vodohospodářských komisích. Byl členem i komisí pro zkoušky úředních čekatelů, kde spolupracoval s prof. dr. Juliem Friedlerem vedoucím Ústavu vodních staveb na německé vysoké škole technické v Praze. Po válce v červnu 1945 byl zproštěn rozhodovací činnosti a ze Zemského národního výboru byl předán do Státního plánovacího úřadu v Praze. Titul vládního rady mu byl ponechán. Do výslužby nastoupil 30. 6. 1946, ale dál pracoval na plánovacím úřadě. Jako význačného experta je 12. 7. 1950 státní orgány převzaly do svého stavu a byl navržen na státní vyznamenání. Když jej zákeřná oční choroba připravila o možnost sledování výkresů a dokumentace, pracoval zpaměti a překonával své spolupracovníky rychlými technickými závěry. 

  Ing. Karel Kosek zemřel 15. 11. 1960 bez potomků. Jeho rodiče jsou pohřbeni na semilském hřbitově.

Jeho díla: Vodní elektrárna Vydra a Černé jezero. Významně se podílel na využití Vchinicko - Tetovského kanálu, zúčastnil se i prací na Vltavské kaskádě