Vladimír Kristen, etnolog
Vzpomínka na Vladimíra Kristena
Vláďu jsem poznal před několika lety, když mě s nějakým dotazem oslovil na mé přednášce v Železném Brodě. Okolní lidé ho ale nepustili ke slovu, nežli jsem se k němu dostal, odešel. Zjistil jsem si, kde bydlí, a protože do Brodu poměrně často jezdím, začal jsem ho navštěvovat. V mládí jsem kdysi kamarádil s jeho bratrancem Jindrou Dolenským, který tam žije dodnes. Ti dva si byli povahou i vizáží dosti blízcí. Vláďa četl moje knížky a nějak se s Jindrou domluvili, že on mě zná. Mnoho nechybělo a setkali jsme se o mnoho dřív.
Vláďova hlava to byl unikát, neskutečná paměť, kolik ovládal jazyků (v Turecku přednášel bohemistiku turecky), tělo jej ale zrazovalo, jako věřící to ale bral docela odevzdaně. Mnohokrát jsme se bavili o víře. Já bezvěrec, on vyznával pravoslaví, ke kterému přestoupil ve vyšším věku. Nevadilo nám to. V knihovně měl spoustu knih s náboženskou tématikou, do kterých jsem občas nahlížel. Probírali jsme i poslední chvíle člověka, je to tak, či onak. Bude vůbec něco? Politika šla mimo nás. Čas ubíhal.
Vloni na jaře jsem se chystal do archivu českodubského Podještědského muzea. Vláďa dlouho toužil vidět tamní Komendu, nemohl jsem mu říci ne. Domluvili jsme se s paní Evou Vozkovou, dlouholetou železnobrodskou kronikářkou a vyrazili na výlet. Po prohlídce archivu v krásné Blaschkeově vile, jsme odjeli ke Komendě. To byl ale trochu oříšek. Chůze po schodech, průvodce spínal ruce. Při zpáteční cestě jsem s Vláďou objel celý kraj - Náhlov, Zábrdí, Všeň, Pohoří, Vyskeř...
Doktor Vladimír Kristen zemřel přesně ve stejný den 16. dubna o rok později. Byla to náhoda?
Ladislav Šourek
(Psáno pro OJKT 4/2020, kde je o Vl. Kristenovi ještě řada dalších informací. )