Škodějov, ale který?
Škodějov u Příkrého - aneb, jak to bylo s rytířem Škodou
Při svém pátrání v okolí Vysokého nad Jizerou jsem byl upozorněn na článek pana Zdeňka Fišery o tvrzi ve Škodějově uveřejněném v časopise Krkonoše č. 6 / 2004. Bylo to v době, kdy jsem v okolí Příkrého sháněl podklady pro studii o tamějším dolování měděné rudy a samozřejmě jsem také na pověst o škodějovské tvrzi narazil. Protože jsme s Romanem Kurfiřtem s mnoha názory pana Fišery nesouhlasili, vznikl můj první článek uveřejněný v OJKT.
Ale k věci: Různé hrádky nebo tvrze se ve zdejší krajině stavěly od nejstarších dob a stály snad v každé vsi. Známý je "Hrádek" v Bozkově, podle šachoveckého kronikáře Františka Laurina byla tvrz v Jenšově. Kolem Roprachtic teče Hrádecký potok a pravděpodobně stálo cosi i v Roztokách. Je ale nutné si uvědomit, že představa malého Karlštejna stojícího někde u Bozkova nebo Příkrého je zavádějící. K této vizi nás svádí dnešní chápání významu slova "hrad", pod kterým si představujeme mohutnou opevněnou stavbu. Jeho původní význam znamenal hrazené místo, ale taká ohradu, zahradu nebo dvůr, z tohoto pohledu je nutné tyto hrádky (nebo tvrze, pův. tvrd-ja ) posuzovat. (1) Slovo "hrad" pochází z praslovanského "gordъ", a je doloženo snad ve všech slovanských jazycích. Díky indoevropskému původu (gordh) má příbuznost i s jazyky dalšími.
Tyto stavby byly zakládány na vhodných místech poblíž stezek, které vedly krajinou, již prvními kolonisty, možná lokátory, pozdějšími rychtáři, kteří osídlování krajiny jménem majitele panství organizovali. Teprve následně vzniklo v blízkosti těchto "tvrzí" nebo "hrádků" další osídlení. Podmínkou pro jeho vznik byl vždy nějaký zdroj vody, a proto se taková místa většinou nacházejí v nějaké kotlince ve svahu nebo v údolí. Škodějov byl jenom jedním z několika na staré stezce od Jizery a Semil k Vysokému. Podle pověsti byla další tvrz na Příkrým poblíž místa dnešního kravína. Dále, směrem k Vysokému, zřejmě následoval "hrádek", který je zaznamenán i na mapách ve složce starých katastrálních map území Příkrého a Škodějova uložených v semilském SOkA. Nejstarší z nich jsou z první poloviny 19. století. Označení "hrádek" na nich nalezneme v blízkosti silnice u Proseče pod Příkerskou Skalkou (u tzv. Příkerského polního letiště). Protože je toto označení na různých mapách odlišné, uvedu zde kat. čísla okolních parcel: 1700-1723. Podíváme-li se na toto místo v reálu, vidíme opět známé schema: mělká, celkem chráněná kotlinka poblíž cesty a v blízkosti prameniště. Tady ale asi žádné trvalé osídlení nevzniklo, nebylo tady nijak důležité místo, křižovatka nebo něco podobného.
Stezka pokračovala o málo výš nad trasou dnešní silnice a "Na Špekulaci" se stočila dolů do škodějovského údolí, kde minula údajnou tvrz v rybníce a dále přes něj pokračovala k (dnešnímu) Zimrovu a přes Hel(í)kovice - jméno mají podle (zřejmě zakladatele) Helíka, česky snad Eliáše - údolím Staroveského potoka k Vysokému. Vysoká (dnešní Vysoké n/J.), patrně ještě ves, je uvedena již v popise pražské arcidiecéze z let 1344-50. Prvního kněze ve (městě) Vysokém podával Heník z Valdštejna v roce 1354. Ve Staré Vsi se předpokládá osídlení ještě o sto let starší. Nejstarší známý záznam o Příkrém je v Registrech berně panství Semilského z r. 1562, kdy se tam uvádí 23 (!) osedlých. (Semily měly tehdy 34.) Nejstarší záznam o Škodějově je z roku 1388, v roce 1562 tam bylo šest osedlých. (2)
Nepřímým dokladem pro zdejší staré osídlení jsou zachované místní názvy z doby kolonizace: Proseč, Končiny, Hatě. Tato slova byla původně jakýsi "terminus technicus", teprve později se z nich stala místní jména. Proseč byl prosekaný les. Slůvkem "končiny" býval označován konec obdělávaných pozemků - lánů. Za ním bývaly pozemky obecní, řečené také "na obci" - lesy, pastviny, ty byly společné, nepatřily nikomu konkrétnímu. Slovo "obec" je všeslovanské a značí vlastně sejítí - pospolitost, společné užívání majetku.
Ve škodějovském údolí byla bahniska. Možná tady přes ně byly původně hatě nebo mostěnice. Tato zařízení se ve zdejší krajině používala. Hatě byl přechod přes bahnisko z otepí, mostěnice z trámů. Přes bahniska pod Skalkou na cestě z Bozkova do Jesenného, kde je terenní situace podobná jako ve Škodějově, byly "mostěnice". U Příkrého ve směru k Podbozkovu je dodnes místo zvané "V Hatích" (čis. parc. 204). U Honkova kopce je místo zvané "V hátech" a v jeho sousedství jsou místa zvaná "Na příhátech". (Snad to také má původ ve slově "hatě".) Později se na místě hatí nebo mostěnic kvůli snažšímu přechodu stavěl násep, val - tedy hráz. (Mimochodem, slovo hráz pochází z praslovanského slova "gord-ja" a příbuznost s původním tvarem slova hrad - "gordъ" je až příliš nápadná.) Hráze jako přechody přes bahnitá místa se kdysi stavěly (3). V prostoru nad hrází, kde se vybral materiál na její stavbu, vznikl rybník již tak nějak samozřejmě, a když toho materiálu tam bylo moc, zůstal ve středu rybníka ostrůvek. Domnívám se, že právě takto vznikl rybník s ostrůvkem ve Škodějově. Do horní části rybníka ústí vývod potrubí z meliorací, které tady v lukách nad ním byly před lety provedeny. Je to známka, že mělká kotlinka, která se svažuje do rybníka, musela být kdysi více bahnitá. Dnešní silnice k Vysokému vede až vysoko nad ní. Obcházet bahnitou kotlinku bylo zdlouhavé, proto tady vznikl přechod. Je to tady podobné jako na mnoha místech, kde byla přes bahniska stará stezka. Ta se u bahnisek nejprve stočila malinko "proti proudu" a v místě výše ve svahu, kde bylo mělčeji, přešla na druhou stranu a na druhé straně se směrem po proudu opět vrátila malý kousek zpět. Na přechodu byly nejprve asi hatě, později hráz, ta je ze stejného materiálu jako ostrůvek. S Romanem jsme na něm pohledem žádné zbytky staveb nenašli. V druhé polovině 20. století rybník sloužil jako požární nádrž, tady zvanou "koupaliště". Z toho důvodu byl různě upravován, vybírán a bagrován. Podle vyprávění místních obyvatel se přitom v osmdesátých letech 20. století našly staré střepy, jejich původ zůstane asi tajemstvím. Kromě výzkumů kdysi prováděných (snad) pracovníky z libereckého muzea, zde dělal amatérské výzkumy jakýsi českobratrský farář z Vysokého. Na žádné z map v semilském archivu nenajdeme v místě tohoto rybníka jakékoliv označení nebo místní název, který by pověst o tvrzi alespoň trochu potvrzoval. Místní název tohoto místa je "Rybniště", což tady ale nepřekvapuje. Pověsti mívají reálný podklad, ale situování tvrze na ostrůvek v malém rybníčku, je asi skutečně jenom romantická pověst. Při náhodném hrábnutí do jeho povrchu, byl zajímavý nález několika kamenů, kdy mezi břidlicí jsme nalezli několik kousků horniny podle názoru Romana se vyskytující v úbočí Příkerské Skalky ve směru k Šachovci.
Vzhledem k pravidlům, podle kterých byly kdysi vsi zakládány, je možné, že v blízkosti rybníčka, pravděpodobně vzniklého u přechodu přes bahniska, stálo kdysi nějaké stavení, které dalo základ Škodějovu. Prohlédneme-li si pozorně již zmíněné katastrální mapy, vidíme, že ves leží v údolíčku mezi pozemky (parcelami) Příkrého, Rybnic, Roprachtic a Helkovic. Pozemky, lány, líhy Příkrého se táhnou přes Proseč až ke Špekulaci, kde končí "Končinami". Rybnické "Končiny" najdeme na druhé straně údolí nad Škodějovem u Honkova kopce. Je vidět, že Škodějov sám nemá kolem příliš vlastního prostoru, škodějovští mají dodnes pozemky na rybnickém a příkerském katastru. Je tomu tak proto, že Škodějov vznikl až následně po Příkrém a Rybnicích při hraničnim potoce na jejich obecních pozemcích. Na starých katastrálních mapách je dosud možné odhadnout velikost a umístění jednotlivých gruntů, i to jakým způsobem byly vklíněny mezi pozemky okolních vesnic. Napříč škodějovským údolím probíhá ve směru východ - západ hranice permokarbonu a krkonošského krystalinika. Po délce jím protéká Honkův potok. Dna potoka i jeho přítoků tvoří hlinito - kamenité až kamenito - hlinité sedimenty a z těchto materiálů je i hráz rybníka a ostrůvek.
Další nesrovnalostí je mlýn, který si pan Fišera u rybníka ve Škodějově představuje. Mlýny se u rybníků skutečně zřizovaly, stavěly se ale tak, aby se mohla využít pokud možno všechna voda z nádrže. (Voda se v nich shromažďovala přes noc a ve dne se mlelo.) To znamená, že pokud to nebyl rybník průtočný a mlýn na tekoucí vodě, musel být odvod vody v rybníce co nejníže (u dna) a mlýn potom musel být ještě o něco níže pod hrází tak, aby voda měla alespoň nějaký spád. To, co pan Fišera v textu označuje jako výtok vody pro mlýn, je propust, spíš přepad z rybníka vyvedený asi 0,7 metru pod korunou hráze. (Je otázkou, ve které době tato propust vlastně vznikla?) Vzhledem k tomu, že se tady, jak již bylo řečeno, nejedná o rybník průtočný, ale v podstatě o nádrž, ve které se shromažďovala voda z prosaků z luk a ze dvou malých stroužek, by touto propustí teklo jenom tolik vody, kolik by do rybníka přitékalo, tedy prosáklo. Další asi dva metry vody pod úrovní dna propusti by zůstaly nevyužity a o spádu by se již vůbec nedalo mluvit. V této podobě to jako mlýnský rybník nemohlo fungovat. Běžnou praxi bylo stavět mlýny níže pod vesnicemi, kde již bylo v potoce více vody. Tomu odpovídá umístění škodějovského mlýna č. p. 30 na místě zvaném "Podevsí."
Mlýn č. p. 30 byl postaven na levém břehu potoka u dolního konce vsi. Kronikář Bohumil Syrovátko uvádí prvního majitele a stavitele tohoto mlýna Syrovátku v roce 1846. Protože mlýn je zaznamenán již na zmíněných nejstarších katastrálních mapách z počátku 19. století, předpokládám, že zde stál již dříve. V Registru berně panství Semilského z roku 1562 však ve Škodějově žádný mlýn uveden není. Ves v té době již asi 200 let existovala. Dalšími držiteli byli: Exner, v roce 1856 Josef Petřina, který mlýn, podle záznamu ve Vodní knize (4), v roce 1874 prodal Františku Motejlkovi, po kterém byl mlynář Svatý. (Rodina Svatých také vlastnila nějaký čas mlýn v Hamřišťatech na Staroveském potoku.) Dále následoval Josef Jebavý. Jeho syn František byl nucen ve dvacátých letech 20. století mletí ukončit. Zřídil tady malou sklářskou huť a zavedl sklářskou výrobu. Vyráběly se tady "korale" a slabé skleněné trubičky - "rafiky". Nad přestavěným stavením, ve které donedávna žil František Jebavý mladší, se dodnes zachoval rybníček, kam byla dlouhým náhonem přiváděna voda z Honkova potoka.
----------------------------------------
Škodějov u Vyskře
Prosím, berte následující řádky jako volné pokračování článku o tvrzi ve Škodějově u Příkrého, který vyšel v OJKT v březnu roku 2005. Napsal jsem jej jako reakci na článek Zdeňka Fišery o tvrzi ve Škodějově, uveřejněném v časopise Krkonoše č. 6 / 2005. Bylo to v době, kdy jsem v okolí Příkrého sháněl podklady pro studii o tamějším dolování měděné rudy a samozřejmě jsem také na pověst o škodějovské tvrzi narazil. Protože jsme s přítelem Romanem Kurfiřtem z Bozkova s mnoha názory pana Fišery nesouhlasili, vznikl můj první článek. Náhoda tomu chtěla, že jsem v Okresním archivu v Semilech při prohlížení starých map objevil nedaleko Vyskře další Škodějov. Vzpomněl jsem si, že pan Fišera ve zmíněné práci uvádí kněze Oldřicha z Vyskře u Turnova, který v roce 1393 koupil pole na Škodějově. Bylo mi jasné, že kněz koupil pole u Vyskře, nikoliv u Příkrého. Marně jsem se však pokoušel nalézt ještě nějaký další Škodějov. Pokud vím, jsou pouze dva. U Vyskře a u Příkrého - to nemůže být náhoda. Co když zakladatel nové osady přenesl na ni i jméno původního sídliště? Nebo má slovo "škodějov" nějaký, pro mě zatím neznámý význam, kvůli kterému obě místa dostala stejný název? Začal jsem uvažovat, zda není mezi oběma Škodějovy společné ještě něco jiného.
Shodná je především doba, ze které jsou o obou Škodějovech první doložené zmínky. U Příkrého je to rok 1388, u Vyskře 1393. Další shodou je pravděpodobně společný někdejší držitel obou míst, což ve 13. století byl asi někdo z Markvarticů nebo z jejich příbuzných 5). Tehdejší rozdělení politické téměř odpovídalo i rozdělení církevnímu a obě místa měla společný turnovský děkanát. Těžko také věřit, že Vyskeř vznikla až v době, z níž o ní již máme písemné zprávy (r. 1318).
Jak již bylo vpředu uvedeno, Škodějov u Příkrého vznikl při hraničním potoce mezi pozemky Helkovic, Příkrého, Rybnic, a Roprachtic. Škodějov u Vyskře je na starých mapách vyznačen v dolním konci úbočí od Vyskře k potoku Žehrovce, který tvořil hranici vyskeřského území. Stejně jako u příkerského Škodějova, i tady byl nutný násep sloužící jako přechod přes bahnité údolí. Pod Vyskří se škodějovské území rozkládá zhruba od Podvyskeřského mlýna až pod Lažany a s výběžkem vzhůru podél cesty nad Chlumem, končícím nahoře téměř pod Stádly. (Podle vyjádření místních současníků: Škodějov jsou pole západně proti Stádlům, z nichž některá kdysi patřila k vyskeřskému kostelu a teprve později byla rozprodána lidem. Církvi údajně na Vyskři patřilo 95 hektarů pozemků.) Na jižním břehu potoka Žehrovky patřil ke Škodějovu i kousek území v okolí dnešního Krupnikova. V podstatě je možné prohlásit, že pod názvem Škodějov byly skryty samoty Chlum, Krasnov (někdy také Kraslov, původně asi Krasnova, zřejmě podle červené půdy v tomto místě. "Krásně" je všeslovanské slovo a původně znamenalo červenou, rudou barvu. Kraslice je červené vejce.), Krupnikov, Libnov, Podlažany a místo zvané Na Pokličce. Tato místa patří dodnes k Lažanům a s nimi k Vyskři. Oba Škodějovy byly založeny na obecních (společných) pozemcích větších obcí. Jejich obyvatelé měli velmi málo pozemků pro vlastní potřebu a byli částečně závislí na jiném zdroji obživy. Zkrátka, chudina.
Podle pověsti údajnou tvrz ve Škodějově u Příkrého založil loupeživý rytíř Škoda, podle kterého dostala osada jméno. V dalším výkladu se její název odvozuje od jakéhosi Škoděje. Škoděj - člověk, který škodí. Zloděj páchá zlo, škoděj škodí. Možnost, že by obě místa z tohoto důvodu dostala stejné jméno, zvlášť, když se objevily i další souvislosti mezi nimi, se mi jevila jako příliš nepravděpodobná.
Slovo "škoda" se k nám dostalo ze staroněmeckého "scad" (dnes Schade) (6). Někdy se uvádí souvislost tohoto slova s řeckým "askétes", což značí nedotčený. Byly obě osady založeny na nedotknuté půdě, nebo pro nedotknutelné, za které bývali považováni malomocní? Pro ně bývala zakládána zvláštní sídliště, ale v okolí jsem o nich neslyšel a navíc dvě takto blízko u sebe... Pravděpodobnější než-li slovo "škoda", se zdá slovo "škudliti" - lakotit, nuzovat se. (7) U tohoto všeslovanského slova se odvozuje původ od "skodъ", což má význam chudý. Slovo "скудный" (skudnyj) značí chudáka ještě v dnešní ruštině. Pravděpodobné je, že název Škodějov vznikl jako označení místa na okraji vsi, kde žili chudáci. Lidé chudí z nejchudších, kteří byli nuceni se nuzovat, škudlit a kteří mnohdy, aby uhájili holý život, museli těm bohatším občas i škodit. Je možné, že původní význam slova "škoděj" byl nuzák, chudák. Z tohoto pohledu je název Škodějov možné chápat jako obdobu názvu Nouzov, a to je další shoda Vyskře s Příkrým. U Příkrého ve svahu od Semil je Nouzov, směrem k Vysokému Škodějov. Pod Vyskří je Škodějov, a na druhé straně, směrem k Hrubé Skále, bývala osada Nouzov.
Příkrý i Vyskeř zakladatelé založili způsobem tehdy dosti běžným. V principu se jednalo o správní celek, ves, obec, která měla centrum (někdy s kostelem) a řadu menších osad či samot, jež vznikly postupně na jejích pozemcích. Přímo ukázkovým příkladem takovéto vsi je Vrát s jeho šesti osadami a několika samotami, ležící také na území kdysi vlastněném rodem Markvarticů. Ves Vrátská zřejmě vznikla díky dávnému železářství - možná proto neměla přes svoji rozlehlost kostel - a počínala části Lišného na jižním břehu Jizery a pokračovala přes Libentiny, Prosíčku, Vrát, původní Koberovy v údolí Koberovského potoka nad Propastným, Chloudov až po Hamštýn. Vše ale bylo ve vsi Vrátský (ves = obec, všichni v obci) (8). U Vyskře to bylo podobně.
První písemná zmínka o Vyskři je z roku 1318 - uvádí se "Vsseslaus de Olesnicze sine Wnyeslaus de Wyskrzie", a najdeme ji v Reliquiae Tabulárum terrae (9). Podle J. V. Šimáka byl v roce 1358 na Nudvojovickou plebánii uveden kněz "Zdeňek de Wiskra". Podle Augusta Sedláčka byla Vyskeř již v roce 1363 farní vsí se čtyřmi vladyctvími. Mimo Škodějov, (nejstarší zmínka o něm je z roku 1393), bylo zde již pravděpodobně i další osídlení. Dnes jsou zde ještě Skalany, Bukovina, Mladostov, Šermovo, Kouty a Čtvrť. (Ta dostala jméno podle "čtvrtláníků" (čtvrt lánu), kteří zde žili). Dále Drahoňovice se Smrčím, Děčín a Lažany. Pod Vyskří je dodnes Poddoubí, poblíž něho býval Mydlov. U prastaré cesty od Vyskře k Sobotce a Kosti jsou Stádla. V prostoru Škodějova jsou Podlažany a místo zvané Na pokličce, opodál pak Libnov, Chlum, Krasnov a Krupnikov... Kdy bylo které z těchto míst osídleno, se již asi nedá přesně zjistit. Některá jména ale svědčí o velmi starém osídlení z doby kolonizace. Na přelomu 14. století se vyskeřské majetky různými prodeji dostaly pod rozličné držitele. V roce 1654 měla Vyskeř třináct sedláků a osm chalupníků, Lažany čtyři a dva, Mladostov dva a jednoho.
Vyskeř byla důležitým místem na křižovatce starých cest od Kosti a Sobotecka do Turnova a k Hrubé Skále. Protože je umístěna na vrcholu plošiny, kterou oddělují od okolí strmé svahy, býval problém je překonat. V novější době stávaly podle cest zájezdní hospody, kde měli koně na přípřež. Jedna taková hospoda bývala "Na Stádlech" při silnici mezi Vyskří a Lažany. Dodnes tam stojí prastará hospodářská budova, jakýsi chlév nebo stodola, považovaná za jednu z nejstarších staveb v okolí, a podle ní zřejmě dostalo tohle místo svůj název. Slovo "stodola" pochází ze starohornoněmeckého jazyka z výrazu "stadal" (nyní Stadel) 10). Germánské slovo znamenalo původně místo, kde se shromažďovaly krávy k dojení - česky bychom řekli: Bylo to "stání". Podle základu "sta" mají všechna tato slova souvislost s mnoha dalšími slovy v různých jazycích.
Nikdy nevysychajícím zdrojem vody na Stádlech je tzv. "haltýř", vodní zdrž. (Název pochází z německého "halten" - držet) Není ale tady ani dřevěná nádržka nebo rybníček. Voda vyvěrá ze studánky ve svahu a shromažďuje se v malém pseudokrasovém závrtu za staveními na počátku mělké kotlinky svažující se k údolí Čertoryje. Podle místního lidového podání právě voda byla důvodem, proč tady kdysi, ještě v časech před hospodou, stávala tvrz. Zájezdní hospoda zanikla někdy za Rakouska - Uherska. Hájenka, která stávala o málo výš, vyhořela počátkem 20. století.
Původní cesta ze Sobotky přes údolí Žehrovky na Vyskeř nevedla ke Stádlům přes Lažany, ale roklí mezi Chlumem a Libnovem (ten původně býval jedinou usedlostí postupně rozdělenou na dnešní tři). Domnívám se, že Stádla a Libnov vznikly dříve nežli ostatní samoty právě v souvislosti se starou cestou jako pomocné body v kritických místech. (S tímto se shoduje i místní názor, že Stádla jsou starší nežli Vyskeř.) Jedním z důvodů pro toto tvrzení jsou původně německá jména obou míst - Stádla a Libnov, která vybočují z řady ostatních českých jmen. O Stádlech, kde byla voda, jsme již mluvili. Název Libnov zřejmě vznikl z německého Liebenau, snad "milá niva" - možná kvůli výhledu do údolí - zčeštěním přes Libenow na Libnov. (Stejným způsobem vzniklo jméno Trutnov z Trautenau nebo Šluknov ze Schluckenau (11)). Takováto jména vznikala díky německé kolonizaci již od poloviny 13. století. Z druhé poloviny 14. století je tohle jméno známo i z nedalekých Hodkovic - " 1374 Hodcouvicz et Libenow".
Ke Stádlům dnes od Libnova a Chlumu vedou samostatné přístupové cesty. V dobách kdy bývaly krajiny porostlé hustými lesy vznikaly první stezky v údolích řek a od nich stoupaly do okolních kopců roklemi jejich bočních přítoků. Pravděpodobně nejstarší přístup z údolí Žehrovky ke Stádlům a Vyskři nalezneme v rokli, v tzv. "Žlabině", mezi Libnovem a Chlumem. Naši předci tady časem vybudovali systém cest, který si důmyslem nijak nezadá s komunikacemi dnešními.
Do zpočátku široce otevřené rokle, která odděluje dvě, dosti vysoko ve svahu nad dnem údolí umístěné samoty, byla po každém jejím úbočí zavedena jedna cesta. Od západu to byla přes Chlum přicházející cesta od Vysokého kola a Olešnice. Pro přechod Žehrovky musely být pod Chlumem nějaké hatě nebo mostěnice. Z druhé strany přichází k rokli poměrně strmá cesta odbočující ze silnice od Lažan malý kousek nad dnešní křižovatkou pod Chlumem. Ta ve svahu míjí několik rekreačních chat a po dalších asi padesáti metrech nad nimi přichází k místu, kde je vlevo nenápadná odbočka. Pokud bychom chtěli k Libnovu, chybělo by nám k němu ještě asi dvě stě metrů stále strmější cesty. Odbočíme-li vlevo, dostaneme se asi po 150 metrech do úbočí rokle - Žlabiny, kam na protější straně vstoupila cesta od Chlumu. Úbočí rokle jsou velmi strmá a dávní stavitelé v nich museli vykopat po vrstevnici jdoucí terasy. Skály, které je lemují, nevadily pěším a soumarům, vozům v novější době ale volný průjezd znemožňovaly. Z tohoto důvodu byly někdy v minulosti podsekány, takže se vlastně podjíždějí. Silně zvětralé, kdysi osekané stěny skal svědčí o velkém stáří tohoto úseku. Asi po sto metrech se rokle zúžuje a obě cesty se spojují v jedinou, stoupající stále se zmenšující roklí ke Stádlům. Táhlá, dnes již neudržovaná cesta vychází na dnešní silnici od Vyskře nenápadnou, zarostlou odbočkou asi v polovině vzdálenosti mezi Lažany a Stádly. Ti z poutníků, kteří nechtěli jít z údolí Žlabinou na Vyskeř, ale jenom podél potoka procházeli kamsi dál, mohli Chlum a Libnov údolím podle potoka Žehrovky podejít.
-------------------------------------------------------------------------------
Do údolí Žehrovky se z Lažan jezdívalo hned pod osadou vpravo do polí a úvozem na jejichž konci cesta potom klesla do svahu, aby šikmo vpravo dolů prošla až k současné silnici. Od tohoto místa, které je asi 200 metrů nad pozdější Pekařovou bránou, se sjíždělo velmi strmým svahem, kde byl problém naložený vůz udržet, dolů do údolí. Při sjezdu s povozy se používaly různé brzdící pomůcky, mimo jiné tzv. "čuba", ozubená lyžina, která se řetězy přivazovala na jedno zadní kolo vozu a měla za úkol vůz ve svahu udržet. Při jízdě vzhůru chodil za vozem pomocník a v případě potřeby klínem na dlouhém bidle založil zadní kola, aby si tažná zvířata mohla chvilku oddychnout. Název Pekařova brána zřejmě vznikl na památku historika Josefa Pekaře - původní místní název prosekané skály byl Mnich.
Druhá hospoda s přípřežemi bývala na Mladostově v místě malé křižovatky před vjezdem do osady, kam po severní straně vyskeřského kopce od Drahoňovic přichází dnes již málo používaná cesta. Dnešní silnice odtud do Kacanov klesá prudkým kopcem, tzv. "Žamberákem". Význam tohoto jména se vykládá dvěma způsoby a to vždy z němčiny. Jednak ze slova "der Sandberg", které znamená písčitý sráz, případně kopec. Písek tady je. Druhá, stejně pravděpodobná možnost uváděná A. Sedláčkem, pochází ze slova "Senftenberg" což je "láz", tedy staročesky paseka, pole (v kopci). Spodní část svahu má název "Haldy" vycházející z německého "die Halde" - stráň nebo hromada. Tento název se někdy nesprávně přesouvá na celý kopec. Jsou to další, původně německé názvy při prastaré silnici.
Starší, pravděpodobně původní cesta z Mladostova do Kacanov vedla kolem samoty "Čírkovsko", ke které se odbočuje od křižovatky před Mladostovem šikmo přes pole k lesu. Ještě v poli se prochází mezi dvěma propadlinami, což jsou opět pseudokrasové závrty, jakých je tady v okolí více. Podle pověsti stávala vlevo od cesty nad větším z nich hospoda, která se kdysi na Velký Pátek při nějaké bouřlivé tancovačce propadla. Od Čírkovska se do údolí Kacanov klesá úvozem na dně strmé písčité rokle, říká se tu "V Číhatkách" - dole, v kacanovském údolí, se setkáme se silnicí přicházející sem Haldami.
Dostali jsme se od Škodějova pod Vyskří až do Kacanov - osady (podle záznamu v Janusově kronice) založené vlašskými kamenáři, kteří museli pro neshody odejít ze Železného Brodu. Přišli sem, do lesů pod Vyskří, aby si tu založili nový domov. Casa nuova, kaca nova - nový domov. To je ale již jiná historie.
-------------------------------------------------
Literatura - odkazy:
1) J. Holub - S. Lyer: Stručný etymologický slovník jazyka Českého, Státní pedag. nakl. Praha 1978, str. 178, 455
2) Vojtěch Vaníček: Zprávy o panství Semilském a Navarovském z let 1562 - 1581, Sborník Od Ještěda k Troskám, roč. XVI, 1937/38, str. 26-29, 60-61, 92-96, 117-122
3) L. Šourek: Za tajemstvími rybníků a mlýnů na Libuňce. Sborník Od Ještěda k Troskám, 1998/ č. 5, 6, str. 12,13.
4) Okr. archiv Semily: Vodní kniha okresu Semily, Založena na základě tzv. Vodního zákona z 28. srpna 1870, obsahuje základní data o mlýnech a vodních dílech daného území. Str. 172.
5) B. Waldstein - Wartenberg: Markvartici, str. 60. Vydal Klub pro českou heraldiku a genealogii Praha 2000 Praha III Žižkov
6) J. Holub, S. Lyer : Stručný etymologický slovník jazyka Českého, St. pedagog. nakl. Praha 1978. str. 430
7) J. Holub, S. Lyer: Str. et. slovník j. Českého, str. 431
8) J Holub, S. Lyer: Stručný etymologický slovník jazyka Českého, str. 465
9) Fond Okresního archivu v Semilech: Vyskeř
10) J. Holub, S. Lyer: Stručný etymologický slovník jazyka Českého, str. 58, 417.
11) Kolektiv ústavu pro jazyk Český: Čeština všední a nevšední, ACADEMIA Praha 1972, č. III, V. Šmilauer, str. 470
-----------------------------------------