Aehrenthálské patronáty
(Výňatek z knihy Za tajemstvími kraje pod Kozákovem 2)
--------------------------------------------
Filiální kostel sv. Marie, Turnov, děkan Jindřich Macoun
Od vysvěcení chrámu Narození Panny Marie uplynulo již více než 160 let, věž zatím dostavěna nebyla. Její nedokončení se zdůvodňuje nestabilitou stavby, ale jak je známo, profesor Schramm závadu odstranil. Pravděpodobnějším důvodem provizorního zakončení byly finanční problémy Aehrenthálů, vyčerpaných dlouhotrvající stavbou. Zápis z Přáslavic není třeba komentovat: "Svobodný pán Jan z Aehrenthalu L. P. 1853 vzal nám libovolně prostřední náš zvon, darovav jej městu Turnovu, aby si tam získal přátel..." Roku 1853, 11. září, se v Turnově světil nový kostel Narození Panny Marie a pán z Aehrenthalu již na zvon asi neměl peníze. Tolik místní pověst uvedená na plechové tabuli připevněné na sloupku u vchodu do tamního hřbitova. Na zadní straně téhož sloupku je ale text, který celou záležitost vysvětluje jinak: Baron měl dle osadníků v roce 1853 puklý zvon odebrati, v Praze nechat přelít a umístit jej do nového kostela Panny Marie v Turnově. Ve skutečnosti jej zvonaři prodal a peníze byly složeny na přáslavickém záduší. Tento puklý zvon byl nahrazen nově vyrobeným zvonem. Málokdo si uvědomuje, že Aehrenthálové při koupi panství na sebe také vzali závazek tzv. patronátů, což byla povinnost pečovat o všechny kostely a kláštery na svých majetcích.
K patronátu hruboskalskému náležely tyto kostely:
Děkanský kostel sv. Mikuláše, Turnov, děkan Jindřich Macoun
Filiální kostel sv. Matěje, Turnov - Hruštice, děkan Jindřich Macoun
Filiální kostel sv. Marie, Turnov, děkan Jindřich Macoun
Filiální kaple sv. Jiří, Přáslavice, děkan Jindřich Macoun
Filiální kaple sv. Jana Křtitele, Nudvojovice, děkan Jindřich Macoun
Filiální kaple sv. Jana Nepomuckého, Valdštejn, děkan Jindřich Macoun
Farní kostel sv. Josefa, Hrubá Skála, farář Tomáš Strupek
Farní kostel Panny Marie, Vyskeř, administrátor Alois Dumek
Farní kostel sv. Jana Křtitele, Újezd p. Tr., farář Fr. Říha
Farní kostel sv. Václava, Týn, Rovensko p. Tr., farář Rudolf Šubrt,
Farní kostel sv. Vavřince, Tatobity, farář Zdeněk Richta
Farní kostel sv. Prokopa, Libuň, farář Josef Černý
Mimo uvedené kostely k patronátu patřil i klášter svatého Františka v Turnově.
Záležitosti kolem této povinnosti podrobně popisuje bývalý důchodní (obchodní ředitel) hruboskalského panství Josef Bubákve svých "Vzpomínkách napůsobení u ředitelství panství Hrubá Skála".(1) Takže čtěme volně úryvky podle Josefa Bubáka:"Je faktem, že z patronátů byla i nějaká práva, ta však ponejvíce byla čestná, (k nim patřilo např. právo podávat kněze, nebo právo používat tzv. patronátní lavici v prostoru kněžiště, tedy v místě kde kněz slouží mši), bez nějakého zisku materiální povahy. Tahle práva byla ze strany církve velice ceněna. Naproti tomu břemena, z nichž dnes je nejtíživější břemeno stavební, nebyla břemenem, neboť lomů a lesů (kamene a dříví) bylo na panství dostatek a feudální poddanství dávalo patronátnímu pánovi pracovní síly zdarma, církev nepokládala za nic. Chápalo se to tak, že břemena, která patron vzal na svá bedra, vlastně zvyšují hodnotu jeho majetku pro případ prodeje. Církev proto zapovídala, aby se patronát zvlášť oceňoval a jeho cena k ceně statku připočítávala. Zdůvodňovala to tím, že jde o duchovní léno a jeho prodej by byl svatokupectvím. Jak vidno církev kladla důraz jen na práva, břemena vůbec nepočítala.(!) Kdyby je počítala, stejně by se vždy došlo k výsledku, že břemena jsou přinejmenším právy vyvážena. To se ale změnilo v 19. století, když poddanství bylo zrušeno a pracovní síly bylo nutné najímat a platit. Rovněž stavební materiály nabyly rozvojem průmyslu nebývalé ceny. Naproti tomu vývojem duchovních názorů, nastalou svobodou svědomí a poklesem autority a moci církve byla práva patronátní znevážena. Tu téměř přes noc se stala patronátní práva bezcennými a břemena příliš tísnivými, takže všichni patronátní páni se rádi zbavili svých práv."
"Patronátní povinnost oproti uvedeným kostelům byla v prvé řadě ta," pokračuje J. Bubák, "že jsme každému jednotlivě museli vést účetní knihy, zabývat se vyplácením nadací, platy kostelních zaměstnanců, vésti lesní hospodářství, propachtovávat kostelní pozemky a vybírat nájmy z nich, sepisovat nadačních listiny, když nastal případ odkazu pro některý z nich. Zajišťovat stavební opravy kostelních a farních budov s hospodářskými objekty atd. Zajišťování a opatřování těchto vyžadovalo stálý styk nejenom s jednotlivými faráři, ale s celým štábem lidí, jichž se to týkalo."
Františkánský klášter v Turnově neměl žádné jmění, patřil řádu žebravých. Byl vydržován fundací z panství Hrubá Skála a milodary turnovských občanů. Z hlediska patronátů to byla asi největší zátěž. Klášter sám vznikl v období protireformace díky hraběti Maxmiliánu z Waldštejna, který měl docela obyčejný strach. Justin Prášek o tom píše:
"Maxmilián hrabě z Valdštejna byl pravým odchovancem své doby. Dokonalý dvořan proti osobám vyšším, přísný a nedověrný pán proti poddaným...I pomýšlel hrabě, jakby nejprospěšněji a bez hluku bylo lze nařízení vládní vykonati a konečně uzrály v mysli jeho prostředky dva, podle jeho postačitelní; založení totiž nového kláštera a trh zboží posledních Vartemberkoven.
Náleželo takřka k povinnostem bohatých velmožův českých doby tehdejší, aby je nepostihlo podezření z kacířství a odboje, obmýšleti řády mnišské, zejména řády mnichův žebravých a Jesuity hojnými dary...(Nepřipomíná to období normalizace 70. let?) 24. října 1650 oznámena vůle hraběcí shromážděné kapitole provincie české ve Znojmě při přítomnosti předních důstojníkův řádových, P. Maxentia ab Arco, provinciála a P. Michaela Jahna, definitora, načež řád ochotu svou projevil, nový klášter přijati... (2)Mezi budováním kláštera podařilo se úředníkům hraběcím dosíci trhem i dvora nudvojovského. Dvůr tento byl jediným zbožím, které zbylo nešťastné paní Voršile, vdově Jáchyma hraběte Šlika popraveného na Staroměstském náměstí pražském 21. června 1621...Za okolností více neznámých dokonán trh ten; zdá se r. 1651, kdy také hraběnka Šliková se se světem rozžehnala, načež dvůr sám určen, aby poskytl výživy novým řeholníkům turnovským."(JP 174,177)
Pokud se jedná o fundaci pro františkánský klášter v Turnově, Josef Bubák si nechal z pamětní knihy kláštera jeho představeným, quardiánem P. Janem Štikorem, přeložit z latiny text zakládající listiny, kde bylo uvedeno, že almužna pro konvent turnovský má obsahovat:
52 měřic žita
2 měřice pšenice
52 sudů piva
místo 4 beček vína pro sakristii 36 zlatých
místo masa po celý rok každý den, vyjma půst řeholní, jakož i církevní, rovněž i pátky a soboty, nikoliv však vigilie svátků a post dobrovolný od svátků Tří králů, dává se 1 zlatý
2 centýře másla soleného (2x 56 kg)
4 centýře kaprů
2 centýře štik
1 centýř drobných ryb
200 sáhů dříví
60 zlatých místo 2 balíků sukna
40 liber loje
2 pytle soli
30 zlatých na drobná vydání (jednou pro vždy)
Tento deputát r. 1657, dne 23. února stanovila slavnostní listinou J. M. Illustrissima a Expollentssima Domina Marie Eleonora, hraběnka Waldsteinova,vdova a poručnice urozeného syna svého Arnošta Josefa, třetího fundátora. Týž pak r. 1657, když se stal plnoletým, ujal se panství a k fundaci přidal 13 sudů piva, jakož i každého čtvrt roku 39 žejdlíků čistého přepuštěného másla, čili 150 liber na udržování věčného světla před hlavním oltářem. Rovněž J. M. Excellence paní Markéta, vdova po J. M. Excellenci pánu Františku Josefovi - hraběti Waldsteinovi, za celebrování dvou výročních mší (26. listopadu a 23. února), přidělila 6 sudů piva a 20 zlatých na svíce. Roku 1730 k tomu deputátu přidal hrabě Waldstein, předobrotivý fundátor pro vždy 100 zlatých nasvíce do kostela, 32 centýře soleného másla a 2 měřice pšenice z panství hruboskalského.
Takže nyní dostává konvent zvýšený deputát:
71 sudů piva, 4měřice pšenice, 4 centýře soleného másla, 150 liber přepouštěného do lampy, za výroční mše - 20 zlatých, na voskové svíčky do kostela - 100 zlatých a 30 zlatých na drobná vydání.
Tuto deputátní almužnu nyní dobrotivě uděluje J. M. a Excelentní pán František Josef Jiří, svaté říše římské hrabě z Waldštejna, dědičný pán na Hrubé Skále, v Turnově nad Jizerou, Svijanech, Loukovci, Mostě, Oberleutensdorfu a Sychrově. Jeho císařského a královského veličenstva bývalý tajný rada a království Českého dědičný toparcha (?), u královského dvora Polského rytíř Bílého orla, fundátor tohoto konventu přelaskavý, za jehož zdraví i celého vznešeného rodu bratři se vroucně k bohu modlí.
Dne 9. ledna 1876 byla fundace upravena podle nových měr a vah následovně:
23.01 K v hotovosti
178 plnometrů měkkého dřeva palivového
9 plnometrů tvrdého dřeva
87 hektolitrů piva
276 kg pšenice
1748 kg žita
61.6 kg štik
123.2 kg kaprů
30.8 kg línů
204.3 kg másla
10.8 loje
112 kg sole. Samozřejmě vše s dovozem až na místo
120 arů pole na brambory včetně práce na obdělání
Mimo těchto dávek měl patron povinnost udržovati stavby klášterní, což při rozsáhlosti objektů bylo velmi nákladné.
Dalším trvalým břemenem byla i nadace faráři na Hrubé Skále:
630, - K v hotovosti jako doplněk kongruy (3)
12 plnometrů palivového dříví s dovozem
44,8 kg másla
2100 kg brambor
80,- K řediteli kůru hruboskalského
Údržba budov a fary, jako místnímu lacolistovi.
Obě tyto fundace byly zaneseny do Zemských desek a plnily se několik století. (!!) (4)
(Chudáci mniši žebraví. Kde zůstala prostota sv. Františka?)
Samozřejmě, že takovéto závazky velice zatěžovaly a postupem doby se jejich plnění stávalo obtížnější. Pro představu: panství muselo rok co rok na patronáty platit 60 000 - 70 000 Kč, když byly větší stavební úpravy, i více. Kritická se ukázala dvacátá leta 20. století, kdy Hruboskalský statek postihla mnišková kalamita a při pozemkové reformě ještě přišel o část svých pozemků (a tím také příjmů, které ovlivnilo i nové zdanění), ovšem závazky zůstaly: Josef Bubák píše: "...provedením pozemkové reformy, odnětím zemědělské půdy, přičemž přes všechno snažení patrona, aby poměrný díl břemen byl převeden k úhradě přídělcům, se nic nestalo, takže je vidět, že zákonodárce na patronátní břemena vůbec nemyslel, na jejich úpravu zapomněl a zůstala tedy beze změny na bedrech patrona." Hledal se způsob, jak se toho zbavit. Řešení se našlo v testamentu Maxmiliána hraběte z Valdštejna sepsaném dne 13. února 1655 ve Vídni, kde hrabě 19. února zemřel. Svému synu Ferdinandu Arnoštovi v něm nařizuje:"...aby na vystavění františkánského kláštera v Turnově péči a zřetel měl, též aby duchovní téhož kláštera vydatnou almužnou na všecky časy opatřeni a pojištěni byli." Ferdinand však musí konstatovat: "...z podaného přípisu sdostatek vysvítá, že by stateček Nudvojovice k tomu věnovaný anebo příjmy jeho zdaleka nestačily na zapracování řečené almužny, zvláště kdyby z dopuštění Božího bouřkami nebo lijavci nějaká škoda se stala..." Učinila se tedy dohoda v tom smyslu, že Ferdinand a jeho následovníci na panství Hr. Skála a městě Turnově mají otcům františkánům živobytí z panství Hrubá Skála a Turnova poskytovat, též kostel a klášter (po dokončení a patřičném vybavení) v pořádku udržovat: "Za to však častořečený stateček Nudvojovický jakož i dluh 6.800 zlatých u pana hraběte Mikuláše Desfourse užívati a požívati, vyupomínati a co nejlépe upotřebiti a vynaložiti (mohou) dokud a pokud složením kapitálu 15.000 zlatých na místě jistém podle libosti rodiny toto břemeno (patronát) z panství sňato nebude a z úroků častořečená almužna a udržování staveb zapravováno nebude... Stalo se v Praze 1. června 1655, podepsáni Ferdinand, Albrecht, František a Karel hrabata z Valdštejna." Jako svědci jsou uvedeni Adam Matyáš hrabě z Trautmansdorfu a František Karel Libštejnský, pán z Kolovrat. (5)
Aehrenthálové se rozhodli využít možnosti jednorázového vyplacení, kterou jim dávala dávná dohoda. Nejprve si k věci vyžádali potřebná vyjádření. Profesor dr. Krčmář, znalec občanského práva, potvrdil, že výhradu výkupu lze provést složením vymíněného obnosu, propočteného na současné peníze (r. 1929). Doktor Skalský, šéf numismatického oddělení Národního muzea v Praze, vypočítal, že částka 15.000 zl. obnáší 45.388,40 Kč: "...Na to byl 22. 5. 1929 vyrozuměn právní zástupce františkánského řádu, dr. L. Popel o tom, že majitel panství Hr. Skála se rozhodl provésti výkup závazků a je ochoten propočtenou sumu složiti...Současně bylo žádáno o sdělení, na kterém bezpečném místě si řád přeje obnos složiti. V případě, že řád žádné vyjádření nedá, peníze budou složeny u soudu. V každém případě se touto notifikací považuje právo výkupu za uplatněné a počínaje tímto okamžikem nepovažuje se majitel panství dále vázaným nějaké platby nebo dávky pro františkánský klášter plniti...Protože žádné vyřízení nedošlo, byla částka 45.388,40 Kč. vložena na vkladní knížku Spořitelny města Turnova a deponována u okresního soudu v Turnově...Dne 17. června 1930 si vyžádal představený kláštera františkánů v Turnově písemné potvrzení ředitelství velkostatku o tom, že výkupná částka byla u soudu deponována a že plnění fundačního závazku bylo 10. června 1929 zastaveno...Dne 30. června 1930 u příležitosti kongresu řádu františkánského v Praze, pokusili se zástupci majitele panství hruboskalského shromážděnému sboru provincie dáti v úvahu případné kompromisní řešení záležitosti, dříve nežli řád rozhodne se pro další opatření cestou pořadu práva. Jednání však nevedlo k cíli... Věc bylo nutno nějak řešit, neboť konvent v Turnově nedostával potřebné dávky, což již nějaký čas trvalo. Konečně se představený řádu pan provinciál v Praze rozhodl přijeti na ředitelství panství k osobnímu jednání za účasti patrona. Po vzájemné výměně názorů a zvážení důvodů, které vedly k této akci, svolil patron k tomu, aby důchod doplnil vyvazovací kapitál na rovných 100 000 Kč a doplnil úroky, které by ode dne složení až do této doby narostly. To se také stalo a záležitost byla vzájemnou dohodou zlikvidována."
"Ještě bych k tomu poznamenal," píše dále Josef Bubák "že v dobách, kdy byla nadace ustanovena, byl počet fráterů v klášteře 19 a jeden quardián jako představený, tedy celkem 20 osob...Postupem času osazenstva kláštera ubývalo a ve dvacátém století se pohybovalo mezi 5 - 6 příslušníky."
Posledním mnichem byl v roce 1971 bratr laik Josef Hnilica, kterého jsem osobně znal. L.Š.
------------------------------------
Poznámky - literatura:
1) Bubák J.: Vzpomínky na mé čtvrt stoleté působení u ředitelství panství Hrubá Skála.
Josef Bubák se narodil 21. října 1900 v Turnově, kde získal i vzdělání. V roce 1918 musel narukovat k polnímu četnictvu. Po skončení války na základě inzerátu v Národní politice zaslal na ředitelství velkostatku Hrubá Skála žádost o místo. Byl přijat jako adjunkt se zkušební dobou jeden rok. Od 1. 1. 1923 byl přijat definitivně. Dne 3. 11. 1924 byl jmenován účetním, od 1. 7. 1931 již byl důchodním velkostatku (ekonomický ředitel ). Od 1. 10. 1932 byl pověřen správou Aehrenthálské parostrojní cihelny v Turnově. Od 1. 1. 1936 zde působil ve funkci komisaře. Po válce musel 16. 7. 1945 ředitelství opustit a odstěhoval se do Jablonce nad Nisou. Protože již za svého působení na panství uvažoval o napsání nějakých pamětí, schraňoval různé dokumenty a dělal si poznámky o věcech, o kterých si myslel, že by mohly někoho zajímat. Teprve ve věku osmdesáti let se na žádosti z několika stran pustil do psaní. Pokud vím, tyto "Vzpomínky .." existují pouze v několika kopiích strojopisného originálu., z nichž jedna je uložena v SOkA Semily. Po roce 2002 díky prom. fil. Václavu Jenšovskému vycházely nějaký čas jako vložené listy ve sborníku OJKT v Turnově, pravděpodobně to ale nebylo dokončeno. Já jsem se ke "Vzpomínkám..." i k řadě dalších dokumentů a fotografií dostal díky rodině Šperlingových ze mlýna Žampachu. Při psaní prvních článků o mlýnech na Libuňce jsem ještě na živu zastihl paní Jarmilu Bubákovou, v té době žijící v Jablonci n. N. V OJKT zveřejněnou fotografii mi zapůjčila ona.
Foto Hruboskalská rodina (23. února 1929) bylo zhotoveno na památku pro nadlesního (fořta) Špilara, ve snímku je uprostřed s rodinou. Jeho manželkou byla dcera ing. Janečka, Jawa Zbrojovka Nusle, který také doloval na Vrátě. Šachta Dagmara je nazvaná podle jeho dcery (zda je to právě tato, nevím. L.Š. ) Jeho zeť, Špilar, se stal Aehrenthálským polesním, po sňatku ale přešel k Janečkovi. Protože manželce nějak (snad) zahýbal, Janeček mu pohrozil, že ho vyhodí. Na snímku je též Josef Bubák (nahoře první vlevo), důchodní (ekonom) Hruboskalského panství a prarodiče Jaroslava Šperlinga ze mlýna Žampachu (vlevo třetí odshora). Dědeček (*1886 - XXX) byl Aehrenthalským revírníkem a babička. (Foto A. rodina bylo nalezeno v jejich pozůstalosti.) Dalším revírníkem byl i otec známého Josefa Kunetky z Turnova
2) Je zajímavé v průběhu času sledovat, jakým způsobem se katolická církev dostávala k majetku. (Při restitucích kolem roku 2010 nárokovala 98,5 % církevního majetku v Čechách.) Společným aspektem po celou historii je její nadřazenost s jakou přistupuje k dárcům. (Tento atribut vynikl ve 12. století, kdy byl vybudován papežský stát a papež Inocenc III. požadoval nadřízenost nad světskými vládci i v politických věcech.) Sám jsem to zažil v polovině devadesátých let 20. stol., kdy se katolické církvi po opravě předával (zdarma) kostel na Valdštejně. Ten byl před tím léta odsvěcený a jen díky obětavé práci (zdarma) desítek brigádníků se jej podařilo zachránit. Závěrem obřadu svěcení kdosi navrhl zazpívat si českou hymnu, povoleno to ale nebylo. Nebyla v programu. Čeští lidé na českém území si českou hymnu nesměli zazpívat!! Asi by to musel schválit Vatikán. Církev vytrvale setrvávající na středověkých základech ale kostel milostivě přijala.
3) Kongrua = část stanovená smlouvou. Nejnižší stanovený příjem duchovního ve veřejné duchovní správě zaručený zákonem nebo doplatek, který vyplácel stát v případě, že beneficium nevynášelo ani onu minimální sumu. Zdroj:Vykoupil L.: Slovník českých dějin, Julius Zirkus, Brno 2000, str. 272,
4) Archiv Ministerstva vnitra, DZV. Čís. 70, fol. C 14 p. v.
5) AMV, Zemské desky č. 70, fol. C. 14 p. v.
------------------------------------------------------------------------------------------------------