Miroslav Sígl, spisovatel, publicista, kronikář
S Miroslavem Síglem jsem se seznámil ... No, seznámil, fyzicky jsme se nikdy neviděli. Naše seznámení bylo, jak se dnes říká on line. Já tehdy jako člen redakční rady sborníku Od Ještěda k Troskám dostával od mnoha lidí v meilech články a fotografie pro OJKT. Trochu jsem je prošel, uložil a vytiskl. Ano, vytiskl, a odnesl Václavu Jenšovskému k dalším úpravám a korekturám. Počítač byl pro Václava nepřítel. Mezi články občas vyskočilo něco i od přispěvatele Sígla. Ti dva se znali dlouhá léta, komunisti je v padesátých letech současně vyhodili z redakce Mladé fronty. Život je potom rozloučil, v kontaktu ale zůstali. Po obnovení sborníku OJKT se M. S. stal jeho občasným přispěvatelem. Samozřejmě jsme občas museli v příspěvcích něco dořešit ústně, tedy v tomto případě meilem a korespondence se časem rozšířila i na osobnější věci. Když jsem se jednou nějak zmínil, že jeho rodné, milované Obříství trošku znám, protože jsem tam v roce 2002 o povodni několik dní pomáhal, nebylo už co řešit. Někdy v té době jsem rozjížděl portál Region Jizera, nabídka nějakých článků se nedala odmítnout. Na meily s jeho komentáři jsem se vždy těšil, spektrum jeho znalostí bylo obrovské, jenomže nic netrvá věčně. Přišla zlá nemoc, museli jsme se rozloučit. Dovolte, abych vám ho aspoň trochu představil:
MIROSLAV SÍGL, redaktor, spisovatel, básník
Narozen 25. září 1926 v Obříství, okres Mělník (nedaleko soutoku Vltavy a Labe). Zemřel v Praze 5. prosince 2012.
---------------------------------------------
Vyjmuto z Dotazníku pro obec spisovatelskou:
Zaměstnání: Mladá fronta (květen 1945 - 1951), v tom dva roky vojenské služby, propuštěn z politických důvodů, Rudý Letov, Letňanské strojírny, nyní Letov (do roku 1957), Orbis - Hospodářské noviny (1957 - 1965), Čs. televize - Televizní noviny (do září 1968, v tom Svobodný vysílač Jsme s vámi, buďte s námi, na vlně 490 metrů, Praha-Hloubětín, srpen 1968), ČTK (do roku 1970 - propuštěn z politických důvodů, zákaz publikování, uveden na "černé listině" (podle směrnice o vedení jednotné centrální evidence představitelů, exponentů a nositelů pravicového oportunismu z 8. ledna 1971), Strojírenský informační ústav, přejmenovaný na Ústav technického rozvoje a informací (do roku 1988, kdy propuštěn pro nedovolené šíření samizdatových Lidových novin), po listopadu 1989 rehabilitován, člen Občanského fóra UTRIN, zakládající člen Syndikátu novinářů ČR (1989) a člen jeho první správní rady, v létech 1992-1994 šéfredaktor Mediažurnálu, Společnost vědeckotechnických parků (1990 - 1993), šéfredaktor časopisu Inovační podnikání (1994 - 1998), obecní kronikář v rodné obci (1997 - 2002), kde přišel při srpnové povodni v roce 2002 o rodný dům, od roku 2007 vedoucí redaktor a člen redakční rady ČAS, časopisu Masarykova demokratického hnutí... Výčet publikovaného raději vynechám, bylo toho moc.
Miroslav Sígl zemřel nečekaně po náročné operaci 5. prosince 2012... Odešel dobrý člověk.
Na ukázku uvedu několik textů Miroslava Sígla. O jejich nadčasovosti asi není třeba pochybovat.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lepařovo gymnázium v Jičíně
MIROSLAV SÍGL
Hledal jsem něco bližšího o prof. Vojtěchu Menclovi, kterému bude v roce 2013 již úctyhodných 90 let. Vzpomínám ho ve své knize Události pravdy, zrady a nadějí (544 stran, vydal Vydavatelství Akcent 2009). Byl totiž jmenován předsedou Komise vlády ČSFR pro analýzu událostí 1967 - 1970, které jsem odevzdal na 1000 podkladů a dokumentů ze srpna 1968, kdy jsem řídil vysílání Svobodného vysílače Jsme s Vámi, buďte s námi. Tyto podklady roztříděné chronologicky po dnech 21. -27. srpna 1968 jsou nyní v trvalém vlastnictví Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Přiměl mne k tomu, abych o vysílači v srpnu 1968 napsal knížku Na vlně 490 metrů (vyšla v Našem vojsku - Magnet Pressu již v květnu 1990 mnohatisícovým nákladem jako první knížka po listopadu 1989 o srpnových událostech u nás vůbec).
Při tom brouzdání po internetu o dalších podrobnostech ze života prof. ing. Vojtěcha Mencla jsem objevil jeho jméno v dlouhém seznamu Lepařova gymnázia v Jičíně. Potěšily mne pěkně zpracované a vedené webové stránky první střední školy Královéhradeckého kraje, založené již v roce 1624 Albrechtem z Valdštejna. Dozvídám se, že zde působili anebo školou prošli budoucí významní čeští veřejní pracovníci (abecedně: Bohuslav Balbín, Jan Gebauer, F. C. Kampelík, J. Š. Kubín, F. L. Rieger, Antal Stašek a mnozí další).
Prvním ředitelem školy byl František Lepař (1831 - 1889), vzděláním filolog, po němž školu Jičínští pojmenovali v roce 1932. Má bohatou historii, je pyšná právem na ty, "kteří byli spjati nějakým způsobem s jičínským gymnáziem!", jak zní informace na internetu. Takže zde mj. maturovali Emanuel Bosák, tělovýchovný pedagog a někdejší ministr naší vlády, Gustav Gruss, ředitel velmi známého Českého astronomického ústavu, profesor Robert Kvaček, v roce 1942 můj prof. ing. Vojtěch Mencl, dnes již známá Marie Neudorflová - Lachmanová, zabývající se životem a dílem T. G. Masaryka (maturovala v roce 1958, po srpnu 1968 emigrovala do Kanady, po listopadu 1989 se vrátila), jičínský rodák Zdeněk Petráň, předseda České numismatické společnosti v Praze, spisovatel Stanislav Rudolf (maturoval zde v roce 1951), Věra Šimková - Plívová, režisérka a spisovatelka, básník Václav Šolc ze Sobotky (maturoval v roce 1860), proslulý lidický kněz, v době heydrichiády popravený Josef Štemberka.
CCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCC