Nález goethitu u obcí Branžež - Zakopaná, představy a skutečnost
Doplněk: PHDr J. Prostředník: Hamr nebo kovárna v Olešnici u Turnova
-----------------------------------------------------------------------------
Konfrontace představ geologa Pavla Havlíčka a archeologa Jana Prostředníka se skutečností. Protože oba pánové ve svých pracích opomenuli řadu důležitých, jak historických tak i geologických detailů, dovolil jsem si je doplnit. V knize "O historickém železářství... " (OHŽ) jsem se "Úpravnou..." u Všeně i dobývkami v Žehrovských lesích dosti zabýval, základní informace tam již jsou, ledacos jsem ale tehdy ještě nevěděl...
V článcích doktora Prostředníka jsem občas narazil na kousky z mých textů upravených do jeho představ. Příkladem může být text o železivcích (Toneisensteinu ?) v článku o hamru v Olešnici v závěru této stati. Dále chci podotknout, že o mnohých tady uveřejněných skutečnostech jsem doktora Prostředníka občas informoval. Upozorňoval jsem ho též na patřičnou literaturu i autory, kteří se touto problematikou zabývali. Žádné odpovědi jsem se nikdy nedočkal a proto jsem se rozhodl uveřejnit tento článek. Podobná situace je i s jeho dalšími objevy.
Poznámka: Podle neověřených zpráv se dr. Prostředník bude letos (r. 2022) opět pokoušet vytavit železo z vnějších výstelek získaných v dobývkách Zakopaná nebo Puklina v Žehrovských lesích. To by v tom byl čert... Mě už k tomu asi nepozve.
Vánoce 2022 - Pokud vím, netavilo se nic.
Článek se průběžně doplňuje a upravuje
Ladislav Šourek
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pavel Havlíček ve své studii, spíše posudku, píše:
V rámci základního geologického výzkumu na listu (mapy ČGS - L. Š.) Kněžmost a geologických pracech v oblasti Českého ráje jsme studovali jak kvartérní, tak i křídové sedimenty České křídové tabule včetně tercierních vulkanitů (Čepek L. et al 1963). Při těchto výzkumech, doplněných studiem archivních vrtů, jsme v okolí osady Zakopaná studovali morfologicky výrazné pískovcové skály (skalní město), budované více jak 60 - 70 m (vrtem Bž-1 zachyceno jen 28 m) mocnými křemennými pískovci. V jejich podloží se střídají šedočerné vápnité a písčité jílovce, místy s čočkovitými vložkami vápnitých pískovců svrchnoturonského (svrchnokoniackého) stáří a to do hloubky větší než 65 m (obr. 1 a 2, popis vrtu Bž-1 in Svoboda J.1969). Vrtem bylo dokázáno, že rozhraní mezi křemennými pískovci a jílovci je v nadmořské výšce necelých 260 m n. m. To odpovídá povrchu archeologické lokality u Všeně (staveniště budoucího Wellnessu). V podloží jsou zde totiž obdobné šedé, slabě slídnaté, rezavě skvrnité a šmouhované, silně vápnité jílovce o - vrty zjištěné - mocnosti min. 80 m. Jejich povrch je však silně zvětralý a světle béžově hnědé eluvium těchto hornin teplického svrchnoturonského (svrchnokonia-ckého) souvrství je vrty ověřeno minimálně do hloubky 14 metrů. Tato eluvia jsou velmi těžko odlišitelná od svahových sedimentů, vzniklých právě přeplavením těchto zvětralin velmi jemnozrnných křídových hornin; svou roli zde hrál i přínos fluviálních a deluviofluviálních sedimentů Všeňským potokem. (Viděl ho ten pán vůbec? L. Š.) ...
Asi 500
m severně od osady Branžež - Zakopaná probíhá v křemenných
pískovcích morfologicky výrazná, hluboko sahající trhlina JZ-SV
směru, vzniklá patrně tangenciálními tlaky, do níž proniklo
magma bazaltoidu. Tato více jak 1-2 km dlouhá a v průměru 1-5 m
mocná pravá žíla bazaltoidu byla v historických dobách těžena.
V této převážně pískovcové oblasti byl totiž tento tvrdý a
proti větrání odolný materiál vysoce ceněn a využíván pro
stavební účely. Doklady obdobně vytěžených žilných hornin v
podobě "zářezů" do pískovců, nalézáme i na jiných
místech Českého ráje. (Podobná
je například dobývka (tzv.
Puklina)
protínající silnici asi 700 metrů od křižovatky u Pomníku
směrem k Turnovu. Není tady
ale jediná. L. Š.) Na
žíle u osady Branžež-Zakopaná je však zajímavé, že na
kontaktu bazaltoidů s křídovými křemennými pískovci byla
vysrážena 1-10 cm mocná, tence odlučná nepravidelně probíhající
poloha goetitu. (Na ostatních
žílách to
bývá též. L. Š.) Geneze
této kvalitní železné rudy (?)
je pravděpodobně spojena s cirkulací nízkoteplotních
hydro-termálních roztoků v závěru chladnutí žíly bazaltoidu...
Ladislav Šourek: To je ale popis tzv. vnější výstelky. Ty, přestože obsahují mnoho goethitu, jsou považovány za nezpracovatelné kvůli značnému podílu neoddělitelného křemene. Kromě těchto vnějších, existují v dobývkách i vnitřní
výstelky, F. A. Reussem (01) kdysi nazvané Toneisensteinem (jílovou železnou rudou). (V tzv. Katalogu železivců sv. 38 nesou označení QPI (02)). Toneisenstein se konzistencí blížil jednodušeji zpracovatelné bahenní rudě a zřejmě se při těžbě čediče ve střední části dobývky (trhliny) průběžně ze stěn oškraboval a odvážel ke zpracování. Vnější, pevnější výstelky (QRI) při tom zůstávaly na svém místě. (OHŽ str. 97, obr. B 117, B133) Je pravděpodobné, že Reuss to na Českolipsku, kde je obdobná geologická situace jako v Žehrovských lesích a s využíváním podobných dobývek tam byly staleté zkušenosti, sám viděl. (OHŽ str. 81 atd.) Případné zbytky Toneisensteinu z vytěžených dobývek za staletí odnesla voda, takže se přímo tam již skoro nedá nalézt. Menší množství jsem na Českolipsku nacházel ve vyvážkách starých důlních děl. Nalézt ho, byla někdy otázka náhody. (OHŽ str. 97, 98) Ing. J. Mertlík v souvislosti s dobývkou u Zakopané uvádí pouze malá množství QPI. (3) O tomto tématu často ve sborníku Bezděz píše geolog českolipského muzea RNDr. Petr Kühn, CSc (4) který v mnohém vychází z poznatků starších badatelů jako byl třeba Bruno Müller nebo Karl von Zimermann, a dokáže posoudit tyto záležitosti i z historického hlediska. Ledacos z jeho poznatků můžeme aplikovat i k dobývkám v Žehrovských lesích.
Domnívám se, že autor článku Pavel Havlíček o Toneisensteinu (QPI) a jeho využití zřejmě vůbec nevěděl, a proto se o něm nikde nezmiňuje. Pokud vzpomínám, nemluvil o něm ani, dnes bohužel zesnulý, mineralog dr. Tomáš Řídkošil, který mi o "Úpravně" nadšeně vyprávěl dávno před tím, nežli se dostala do povědomí širší veřejnosti. Zřejmě pod vlivem těchto nepřesných informací se dr. Prostředník v červenci 2020 s partu přátel pokusil z vnějších výstelek železo vyrobit. Bohužel pro celou řadu dalších problémů, které to provázely, není možné výsledek jednoznačně zhodnotit. Akce se snad bude v roce 2021 opakovat.
Wartenberkové vynuceným prodejem hradu Děvína a městečka s hamrem Bibersteinům přišli v roce 1516 o zdroj železa. (5) Časem se jim ale ke koupi naskytla rohozecká část Turnova, ke které patřily i vesnice Žehrov, Skokovy, Všeň a Roudný, kde byla geologicky podobná ložiska jaká znali z Českolipska a s jejichž využíváním zkušenosti měli. Je velice pravděpodobné, že to byli právě oni, kdo sem na Turnovsko donesl umění zpracovávat tyto železné rudy. (Po Wartenbercích panství vlastnili Šlikové, vystřídaní Albrechtem z Valdštejna, který podobné (malé) železářské podniky rušil a budoval si hutě v Raspenavě a ve Vrchlábí. (OHŽ str. 96, 116)) Toho, že šlechtici kupovali různá panství jenom kvůli železné rudě, jsem si všiml vícekrát. Například Stráž (Wartenberk) koupili páni z Koenigshainu, novým jménem Hiršpergárové podle Jeleních vrchů nad městem. Ti byli po dvou stoletích vystřídaní Hartigy, kteří tam měli asi 13 těžebních míst ještě počátkem 20. století.(6)
P. H: Jak uvádí
Prostředník et al. (2008), můžeme se proto důvodně domnívat,
že obdobná ložiska (jako u Zakopané) se najdou i v blízkosti Všeně, která je
ostatně odtud vzdálena pouhých 5 km vzdušnou čarou. (Nenajdou
! L. Š.) Potvrzují to i archeology
zjištěné doklady úpravy rudy na této lokalitě v 16. a 17. stol.
n. l. (kamenné mlaty na roztloukání rudy)...
L. Š. : Kamenné mlaty? V 16. a 17. stol. ??? Dávno před tím se v Čechách používaly kusové pece i stoupy, ve kterých již byla drtící zařízení ze železa. Drcení rudy na kamenných mlatech by také znamenalo zanést do rudy další křemen. (Pokud tedy nebyly třeba z čediče.) Vysoké pece se v Podkrkonoší šířily od přelomu 16. a 17. století. Všechna tato zařízení vyžadovala pro svůj provoz daleko větší množství vody nežli mohl Všeňský potok poskytnout. Šlechtické rody si na vhodných místech zřizovaly železářská centra, kam svážely rudu z okolních zdrojů, která byla u ložisek zřejmě pouze základně vyčištěna, možná i rozdrcena na velikost vhodnou pro transport. Nebylo únosné zřizovat hutě u každé malé dobývky. Příkladem jsou nám Smiřičtí mající hutě, "Hamry", na říčce Kamenici, další měli v Rovensku a železářský hamr provozovali i v Českém Dubě. (OHŽ str. 84) Ložisek na jejich panstvích je přitom známo mnoho.
P. H.: ...Dále nástroje k hornické a prospekční činnosti včetně úlomků metalické strusky a konečně i předpokládaný vodní hamr k úpravě železné rudy.!!!
L. Š. : Hamr? Přání otcem myšlenky. Nevím přesně kde se "úpravna" měla nacházet, neurčité zprávy mluví o místě zvaném "Lavičky", podle lávek pro přechod přes bažinu k předpokládané tvrzi na druhé straně údolí.
Uvažované Wellnesscentrum je asi o tři metry výše nežli dno potoka v nejbližším směru a ani tady voda do kopce nepoteče. Zpráva dr. Prostředníka sice mluví o přívodním kanálu dlouhém asi kilometr, což vychází k hornímu konci potoka, spádově by to jakž takž vyšlo, kde by se tam ale vzala voda v dostatečném množství, o tom autor již nemluví. Všeňský potok žádný pramen nemá, sbírá pouze dešťovou vodu a prosaky z okolních strání. (OHŽ obr. 146, 147) (7) Jeho dno je na kontaktu spodní opuky a horních křemičitých pískovců v n.m.v. 256 metrů. Ve stejné výšce jsou i dna rybníků široko daleko. Obvykle v "potoce" teče (téměř stojí) pouze několik centimetrů vody, což na pohánění vodního stroje nestačí. Protože příkop (vzniklý v období meliorací), ve kterém potok dnes "teče", je vůči okolnímu terénu poměrně hluboký, vodní kolo na spodní vodu by muselo mít aspoň 4 nebo 5 metrů v průměru, aby do ní aspoň dosáhlo. (OHŽ str. 114, 115) Jak to tam ale vypadalo před třemi sty lety, to je otázkou. Zřejmě se po délce údolí táhlo mělké bahnisko.
P. H.: Roentgenovým rozborem vzorku rudy z obce Branžež
- Zakopaná se ukázalo, že je složena převážně z goetitu
FeO(OH), který je hlavní složkou limonitu FeO(OH) + nH2O, což
je (podle J. Prostředníka -
L. Š.) nejsnáze zpracovatelná železná
ruda i v historických dobách.
L. Š. : Tohle ale kdysi J. P. říkal i o "železivcích skalních měst". Praxe ukázala něco jiného.
P. H. : Tato velmi kvalitní ruda proto mohla být v minulosti využívána u nynější obce Všeň jako vítaný zdroj kvalitní rudy.
L. Š. : No comment, o nevhodnosti této rudy jsme už mluvili. Jedno vysvětlení (odůvodnění) existence "úpravny" u Všeně se ale nabízí. Musela by tu ale být jiná ruda. Bahenní, stejná jako se nacházela na nedalekém Roudném..... (OHŽ str. 113)
Na jaře 2021 jsem se byl u počátku Všeňského potoka několikrát podívat. Jaro je obdobím, kdy transport oxidů Fe díky množství vody v terénu probíhá nejvíce. Potvrzeno to mám u Rovenska (Šachta, Trúby), u Nouzového pramene poblíž Voděrad (OHŽ str. 137), v tamním Borku i na mnoha místech v hruboskalském skalním městě. Konečně, v Pelešanských Hamrech jsem to mohl od dětství pozorovat donedávna (OHŽ str. 118). Probíhá to asi takto: Voda nesoucí ionty železa pocházející od horních křemičitých pískovců nad Borkem a ze svahů a plošiny u Pohoří prosakuje povrchem louky (v úrovni kořenů) dolů. (8) Voda postupně ztrácí rychlost a v nižších místech, kde se svažitá louka rovná do roviny táhnoucí se k "Všeňskému potoku", se v povrchu terénu hromadí, a ten se stává blátivější. (Podobně to probíhá i v protějším úbočí od Olešnice.) Její sestup je možné sledovat na rozdílně zbarveném porostu, který je ve spodní části nejtmavší. Voda se postupně dostává do koryta "potoka". Částečky (ionty) železa putují s vodou v podobě malých chuchvalečků, které je marné se snažit chytit. Většinou je ani nevidíme. "Železo" se na dně potoka počíná objevovat teprve po osmi, deseti metrech od počátku, a vypadá to, že jeho zdroj je více na bahnité straně k Olešnici. Jeho množství v potoce se postupně snižuje až po několika desítkách metrů úplně zmizí. Domnívám se, že částečky "železa" pronikají dnem potoka do nižších vrstev terénu a se spodní vodou se přemísťují dál, tedy níž. Objevíme je až kdesi v dáli v příkopech pod nějakým svahem. (OHŽ str. 122, obr. 159) (V Pelešanech je najdeme pod vsí v příkopech podle cesty od Hamer až po Rovinku. Najdeme je i pod Valdštejnem v příkopu pod hrází Černé louže i pod hrází rybníka Bažantníka v sedmihorském kempu.)
Při další návštěvě 18. 4. 2021 jsem se snažil úsek pod začátkem Všeňského potoka prozkoumat důkladněji. Přes moje očekávání jsem tam žádný puklinový pramen, podobný tomu na nedalekém Roudném, neobjevil. Podložím dna je špatně propustná vrstva vápnitých jílovců s vrcholem těsně pod 260. metry, kde prameny nebývají. Nezodpovězenou otázkou ale je, jak to tady vypadalo v dávné minulosti. Dnešní vzhled potoka je výsledkem melioračních aktivit v šedesátých letech minulého století, kdy tady vznikl přímý, rostlinstvem zarostlý příkop na dně plochého údolí. Délka údolí je asi 1260 metrů, se spádem asi 16 mm na metr délky. Někdy i méně, záleží na tom, kde zvolíme výchozí bod na horní straně. (9) Několikrát jsem to tam kolem počátku potoka prošel. Trsy ostré trávy se střídaly s lesklými okénky vodních hladin, v mnoha z nich byly rudé usazeniny. Stále jsem tomu nerozuměl. Ale i tady, jako všude jinde, voda teče pouze z kopce. Na spodním konci zabahněného prostoru, v místě, kde se blíží k toku potoka, vede mezi nimi zvýšený val. Taková oddělující hrázka. Zahloubaný do myšlenek jsem z ní chtěl přes bahnisko odbočit k louce. Jenže... po dvou krocích jsem se propadl téměř ke kolenům, gumovky tak, tak stačily... No, povedlo se, na břeh jsem se zpátky dostal, a teprve tam jsem si uvědomil, že jsem odbočil přes dávný zabahněný rybníček, dnešní meliorovaný potok jej míjí. Ten oddělující kus valu, to je vykopaný materiál z jeho prostoru. No, rybníček, spíš to byl žlab, protáhlý úval vycházející o kousek níž do dnešního potoka, jeho vyústění je dodnes dobře znatelné. Vzhledem k množství "železa" v okolní louce můžeme předpokládat, že oxidy Fe se ve zdejších mokřinách kdysi tisíce let hromadily a usazovaly podobně jako v údolíčku nedalekého Roudného a stejně jako tam, tak i tady byly našimi předky vytěženy. Logické tedy bylo, vytěženou bahenní rudu z obou nalezišť před transportem k nějaké huti sušit, čistit od rostlinných zbytku, případně ji zbavovat kamenů současně. Mluví proto i cesta, která obě místa přes Borek spojuje. Zda to čištění probíhalo v "úpravně" dr. Prostředníka, nedokáži říci. Nevím ani přesně, kde se nacházela. Vyloučit se nedá ani nějaké zdejší zpracovávání Toneisensteinu z dobývek v Žehrovských lesích. (Toneisenstein - podle F.A. Reusse Jílová železitá ruda) Je to však daleko, příliš na to tedy nevěřím. O existenci a umístění nějaké huti bych zatím musel spekulovat. Možná to byla Mlýnice u Skokov s jejím mohutným náhonem, která zřejmě vznikla až za Wartenberků po roce 1534, tedy v době, kdy už tady bylo mlýnů dostatek. Pro náročnost její stavby to těžko mohlo být dílo nějakého místního mlynáře! Jenomže Adam z Wartenberka se roku 1547 zapletl do stavovského povstání, a při následné konfiskaci majetku provinilcům Wartenberkové o Mlýnici přišli. Na nějaké rozsáhlejší železářství už asi nezbyl čas... (OHŽ str. 116) Majitelé panství se začali střídat a poslední - Albrecht z Valdštejna - již o takovéto lokální železářství neměl zájem.
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Doplněk:
Poznámka:
Železivce jsou zrnka křemičitého písku stmelená kysličníky železa. Obsah Fe kysličníků v železivcích je daný velikostí skulinek mezi zrnky písku. Ty skulinky, vzhledem k celkovému objemu mají 38 %. Písek je víceméně všude stejný. Tedy železivce s větším nebo menším (pomineme-li jednotlivá %) množstvím železa, jsou nesmysl. Pokud ve skulinkách bude goethit, který má obsah čistého železa 60% , tak kolik to bude procent vzhledem k celku ? Asi dvacet. Stálo by to za to se s těmi železivci vůbec trápit? Tady ale dr. Prostředník míní kvalitnějšími železivci Thoneisenstein jehož konzistence se blíží bahenní rudě. Daleko podrobněji se o tomto tématu dočtete v OHŽ na str. 68 v kapitolce o Nasákavosti .
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Epilog
Má cenu se vůbec zabývat tím kde je pravda, když pro většinu lidí jsou daleko důležitější benefity typu moc, sláva, majetek, vlivná funkce. Za pravdu umírají pouze idealisté. Mnozí i na hranici, viz našeho Husa nebo Palacha. Ti ostatní umírají v pohodlné posteli.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Další obrázky najdete v následující galerii: